256

Samočistý, nesmíšený, čistý, lauter, rein.
S. stříbro, Kom., zlato, D., víno. Hlas.

Samočtvrtý = sám čtvrtý, selbst viert.
Ros. Vz Sám.

Samodárný, selbstgebend. Sm.

Samoděč = samoděk. Zlob.

Samoděčně Jan to svědčil. Sš. J. 92.

Samoděčný, libovolný, freiwillig, will-
kührlich. S. pohybování. Rostl.

Samoděj, e, m., der Automat. Lití s-je
z kelímků. Prm. IV. 195.

Samodějstvo, a, n., das Selbstwirken.
Kos. Ol. I. 25.

Samoděk, adv., samochtě, sám od sebe,
sám ze sebe, nenucené, freiwillig. S. z lodí
sebou do vody hodil. Trip. My se s. spo-
lečnými bitvami pohubili. Flav.

Samoděl, u, m., der Selfakting (beim
Maschinenweber). Šm.

Samodělník, a, m., řemeslník, který sám
bez tovaryšů pracuje, ein Handwerker, der
ohne Gesellen arbeitet. Mus. 11. 290.

Samodělnosť, i, f. = samočinnosť. L.

Samodělný, co si kdo sám udělal, vy-
hradil, selbstgemacht, S. výsada. Sš. Mt. 48.

Samoděrka, y, f., monoporina, rostl.

Samodesátý; -sát, a, o, selbstzehnt.

Samodevátý; -vát, a, o, selbstneunt.

Samodílný, samodělný, selbst gemacht.
S. saňky (jichž nedělal řemeslník). Us. Dch.
S. polívka (mouka do vody zavařená). Ntk.

Samodít = samoděk, von selbst, zastr.

Samodobytí, n., die Selbsterwerbung.

Samodomstvo, a, n., monogamia, řád
rostlin nemajících květů spoluložných.

Samodostatnosť, i, f., die Selbstgenüg-
samkeit, Šm.

Samodruh, a, o, samodruhý, sám druh,
sám druhý, selbander. Samodruhá žena (tě-
hotná). Ros. To jest letos zima samodruhá
(krutá, zdvojnásobená). Us. — Samodruhá =
kurva, die Hure. Je mu s-hou. Us. u Ná-
choda. Hrš. — Samodruh, a, m., dobrodruh.
Zlob. — S., zloděj, Puch.

Samodružný, sich selbst verdoppelnd.
Dch.

Samodržaví, n., absolutistische Monarchie.
Hdk.

Samodržebnosť, i, f., der Alleinbesitz. J. tr.

Samodržec, žce, m., samovládce, der Al-
leinherrscher. D., Ráj. Samodržci domnělí
pravdy boží; Fariseové se za s-držce a cho-
vatele zákona božího měli. Sš. J. 44., 64.

Samodržecký, absolutistisch. S. zásada.
Hdk.

Samodržení, n. = samovláda. Sš. L. 49.

Samodržice, e, f., die Selbstherrscherin.
D.

Samodržstvo, a, n., die Alleinherrschaft.
L.

Samodůvěra, y, f., das Selbstvertrauen.
S. lidská. Sš. J. 223.

Samodůvěrnosť, i, f., das Selbstvertrauen.
Šm.

Samodvanáctý, selbstzwölfte. Vz Sám.

Samoelektrický, idioelektrisch. Nz.

Samohasel, sle, m., řeřaví při požáru
k obloze vzlétající a nahoře shasínající. To
lítají samohasle. Us. v Mladé Vožici. Sř. Vz
Samohaš.

Samohaš, e, m., samohašle, e, f., louč
k rozsvěcování. U Počátek. Zl. — S., hořící
kus dřeva, které z hořícího stavení na ohro-
žená stavení lítá. Nvk. Vz Samohasle.

Samohlas, u, m., das Solo (ve zpěvu).
Šm.

Samohlasenství, n., der Vokalismus. Nz.

Samohláska, y, f., der Selbstlaut, Vokal.
S. jest čistě pronesený článkovitý zvuk řeči
lidské; otvor mluvidel od hlasivky až k py-
skům jest při ní volný, ale muže býti ovšem
rozmanitě zúžený aneb rozšířený, podlé če-
hož i samohlásky rozmanité jsou. Nejvol-
nější jest tento otvor při samohlásce a, při
i se nejvíce sploští, při u nejvíce prodlouží
a zdutí. Mezi nimi leží všecky ostatní ob-
měny samohlásek. A jest nejčistší samo-
hláska, i a u hraničí již se souhláskami a
mají tu příbuzné své j a v. Samohlásky a,
u, i jsou prvotné, z nich povstaly ostatní
lámánim-se. Gb. v S. N. Vyslovujíce totiž
dvě prvotné samohlásky tak hbitě, že každá
polovici své časoměry utracuje, dáváme
novým samohláskám vznikati, jichž zvuk
smíšen jest z obou živlů prvotných. Samo-
hlásky tyto podružnými n. lámanými
slují. Tak vzniklo e lámáním z ai, o z au,
y z ui (podobajíc se asi pol., rus. y, franc.
u, něm. ü. Psávalo se: Nezamuislus). Kt,
Gb. o nich praví: Tak jmenují se vzhledem
k učlánkování svému, při kterém po každé
dvě jiná nastrojení mluvidel ústních takřka
zlomena jsou, ale při tom zůstávají přece
samohláskami jednoduchými. Vz O (II. 195. a).
Samohlásky dlouhé povstaly skládáním,
když dvě stejné se složily a v jednu se stáhly,
ku př. komaar = komár, nebo stahováním
nestejných samohlásek: moje = má, nebo
stupňováním: kladu — nakládám. Vz Stupňo-
vání, Kvantita a jednotlivé samohlásky. Že
staří Čechové dlouhé samohlásky od krát-
kých rozeznávali, o tom nelze pochybovati.
Zákony však, jimiž se u dloužení samohlá-
sek řídili, nedají se pro zmatek pravopisný
nejstarších památek na jisto určiti. Kt. Sa-
mohlásky dlouhé počali Čechové rozezná-
vati od krátkých teprve na konci 13. stol.
Ht. Moravan v pruském Slezsku neprodlu-
žuje téměř žádných samohlásek. Šb. Příčina
dlouhé samohlásky a slabiky jest v jazyku
českém etymologická n. fonetická. Etymo-
logickou jmenujeme tu, když prodloužení
jest výsledek stupňování (kladu — naklá-
dám) aneb stahování. Vz Stupňování, Sta-
hování, Fonetický. Gb. Samohlásky, které
povstaly tím, že dvě nestejné samohlásky
splynuly, slovou dvojhlásky: viera, piati,
zemiu, pnouti. Vz Dvojhláska. Samohláska
vzniklá splynutím dvou stejných nebo ne-
stejných samohlásek, slove složená, jinak
jednoduchá. Kt. Na kvantitu působí i jedno-
slabičnosť slov, v nichž se o dlouží, řidčeji
jiné samohlásky: stůl, kůň, vůl, hnůj, lůj.
Stává-li se takové jednoslabičné slovo sklo-
ňováním víceslabičným, vystupuje pravidelně
krátká původní samohláska: kůl — kolu,
kůň — koně. Dvouslabičný infinitiv má prvou
dlouhou (mimo jeti, moci, pěti): dáti, hráti,
bůsti; na Sloven. jen u sloves 1. třídy. Ht.
Strany rozkládání samohlásek dlouhých í.