Předchozí (270)  Strana:271  Další (272) |
|
|||
271
|
|||
|
|||
na sněm sboren = v národ shromážděný na
sněm k rozsouzení (k soudnímu řízení). LS. v. 84. Slovo toto není jinak doloženo, ale v Rkk. a Dal. přichází slovo sbor a v Alx. slovo sborně. Bdl. Obr. LS. 17., 128., 129. Sbormistr, a, m., der Chormeister. Dch.
Sborna, y, f. = sborníce. Propuštěnci ti
společnou s-nu měli Vz Sborníce. Sš. Sk. 72. Sborně: sborem, houfně, kollegialisch. S.
něco říditi, vyjednávati. J. tr., Mus. — S., krátce. S. říci. Us. Vz Sbořiti, 2. Sborníce, e, f. = sborovna, synagoga, die
Synagoge. S. křesťanské; O s-cích či syna- gogách nejednou mluvili jsme; S. soukromá; Učil ve s-cích jejich; Po svém obyčeji vešel do s-ce; Vyučovati po s-cích, ve sbornici: Náčelník s-ce (cf. Nadsborničný): S-ci vy- stavěti. Sš. Sk. 34., 72., 223., L. 59., 66., 133., 76. Kristus byl náčelník s. Sš. I. 164. (Hý.).
Sborničí náčelník. Sš. Sk. 156. Vz Sbor-
níce. Sborničník, a, m., přednosta sborníce,
der Vorsteher der Synagoge. Sš. L. 134. (Hý.). Sborničný náčelník (n. sborníce) = nad-
sborničný. Sš. Sk. 215. Sborník, a, m., člen sboru českých, bratří.
Scip. — S., u, m., Collectaneen (pl.). Nz. Sbornosť, i, f., das Kongregationswesen,
die Körperschaft. Šm. 1. Sborný, Sammel-. S. místo. — S. dům
= sbornice. Ale obzvláště domové s-ní kře- sťanů jerusalemských překotem přepadeni. Sš. Sk. 93. 2. Sborný, synthetický, synthetisch. S-ní
znakové, rozjímání. Mark. — Lid s. Žižkův (sebraný). Ms. S-ní bratří. Vz Samorostlý. S. sněm. LS. v. 84. Vz Sbořiti, 2. Sborovati = sněmovati, Jg.; 2. sborem
zpívati. Č. — S. se, shromažďovati se, sich versammeln. — se jak. Nejmenší zvířátka sborují se v míru a svornosti. Sš. Oa. 31. Sborovna, y, f., místnost', ve které nějaký
sbor se schází, der Versammlungssaal, das Konferenzzimmer. Us. Sborový, sborný. S. soud, Collegialge-
richt, zpěv, Chorgesang, m. Rk., J. tr., Dch. S. hluk (tumultus turbarum). BO. Sborozpěv, u, m., der Choralgesang. Šm.
Sborso, a, n., ve slohu kupeckém = zá-
loha, der Vorschuss. Kh. Sborsovati, v kupeckém slohu = někoho
založiti, sborsiren, Jemanden etwas vor- schiessen. Kh. Ve Slezsku vůbec se říká bor- govati, sborgovati, rozborgovati. Šd. Sbourání, n., das Abbrechen, Abtragen,
Niederreissen. S. lešení, die Demontirung o. Abtragung des Baugerüstes. Dch. Sbourati, sbourávati = strhati, sbořiti,
einreissen, abbrechen, abtragen, niederreis- sen. — co: zeď, dům. — čím: motykami atd. Vz Sbořiti. Sbožeti, el, ení = zbohatnouti, reich wer-
den, zastr. Sbožice, e, n., demin. jm. ,zboží.´ Výb.
I. 218. Sbožie, vz Zboží.
Sbožiti = zbohatiti. Kat. 3380.
Sbratřenec, nce, m., ein Verbrüderter.
Šm. |
Sbratřený; -en. a, o, verbrüdert. Kká.
Sbratřiti, sbratiti. il, en, ení = spřáteliti, verbrüdern. — se s kým. V. Sbratrovatel, e. m., der Verbrüderer. Šm.
Sbrocený krví, sčerveněný. Jir.
Sbroje, e. f. (zastr.), hromada lidu. Výb. I. 1076., 1077. Sbrousati = obilí špatně semleti. — co
komu. Ten mi to žito sbrousal. Us. Dch. Sbryndaný; -án, a, o, vz Bryndati. Co
v básni podáno, je víno řízné, ne brynda sbryndaná. Kos. Ó. I. 279. Sbryndati, zusammen panschen. Ros. —
co: pivo, čím: vodou. Sbudovati = shromážditi, nastřádati. —
co: len. Na Slov. a na Mor. Sbůsti, vz Zbůsti, Shodnouti.
Sbydlení, n., vz Sbydliti.
Sbydliti se, sbydleti se, el, ení, sbydlo-
vati se = jedno obydlí s někým míti, zu sammen wohnen; spáti s kým, beischlafen. — se s kým. Tkad., St. skl. Sbyhněv m. : Spytihněv. Bž. 48.
Sbytečný, zusainraenwohnend, Gesell-
schafts-. Člověk, jakož die Aristoteles, jest živočich tichý a s-ný s jinými. Hus II. 315. Sbýti, sbudu, sbyl, ytí = setrvati (v pří-
tomnosti ducha), verbleiben. Kteří se v chlúbu nepozdvihnú a sbudú při sobě, pomniece, že jsú lidé. O 7 vstup. — s kým. Múdrosť, ktož s ní sbude, v česť pozdvihne. Št. N. 256. 5. — se = porovnati se, shodovati se, sich vertragen. Pakliby se manželka zase vdala, neb se s poručníky sbýti nemohla neb nechtěla. Záp. měst. 1453. Sbytný = snášelivý, verträglich. Č. exc.
Scabrati se = povstati, aufstehen, sich aufraffen. Slov. Scáč, e, m., der Harner. — S., nočník. Vz
Scák. Šm. Scačka, y, f., v obec. mluvě chcačka, die
Harnerin, Brunzerin. Vy zpropadené s čky (říkají ženským)! Us. Msk. — S., dětská pe- řina. Střádati peří na s-ky. Scaevola, y, m., dle Despota, jm. římské.
Scák, u, m. = scáč, nočník, der Nacht-
topf. Lex. vet. — S., potůček ze scánek dět- ských. Mor. Šd. Scákaný; -án, a, o = opilý, besoffen.
Olom. Šd. Cf. Nacáknutý. Scákati = opiti. — koho čím. U Olom.
Scala, y, m., der Brunzer, Bettbrunzer.
Na Ostrav. Tč. Scance, pl., poscané pleny atd. S. sušiti.
Mor. Šd. Scání, n., das Harnen, Pissen, Brunzen
Moč močením (scáním) se vypouští. Kom. Scaniny, pl., f. = scánky. Pili s-ny, jedli
lajna. BO. Scankář, e, m., der Urinarzt. Us. Jg. —
S., soukeník (že užívá k řemeslu moči). Us. na Mor. Šd. Scánky, scanky, pl., f., gt. scánek. V.
Strsl. sběb, urina, koř. sik, přípona -jb. Mkl. B. 54., 72. Pili s-y. Bj. Der Harn, Urin. Scáti, štiji, eš,... štij (v obecné mluvě:
chcáti, chčiju, chčiješ; na Mor. štím, štíš atd., šti, Mřk., Hý., Tč.; také scám, scáš atd. Na Ostrav. Tč.), scal, scán, ání, harnen, |
||
|
|||
Předchozí (270)  Strana:271  Další (272) |