271

na sněm sboren = v národ shromážděný na
sněm k rozsouzení (k soudnímu řízení). LS.
v. 84. Slovo toto není jinak doloženo, ale
v Rkk. a Dal. přichází slovo sbor a v Alx.
slovo sborně. Bdl. Obr. LS. 17., 128., 129.

Sbormistr, a, m., der Chormeister. Dch.

Sborna, y, f. = sborníce. Propuštěnci ti
společnou s-nu měli Vz Sborníce. Sš. Sk. 72.

Sborně: sborem, houfně, kollegialisch. S.
něco říditi, vyjednávati. J. tr., Mus. — S.,
krátce. S. říci. Us. Vz Sbořiti, 2.

Sborníce, e, f. = sborovna, synagoga, die
Synagoge. S. křesťanské; O s-cích či syna-
gogách nejednou mluvili jsme; S. soukromá;
Učil ve s-cích jejich; Po svém obyčeji vešel
do s-ce; Vyučovati po s-cích, ve sbornici:
Náčelník s-ce (cf. Nadsborničný): S-ci vy-
stavěti. Sš. Sk. 34., 72., 223., L. 59., 66.,
133., 76. Kristus byl náčelník s. Sš. I. 164.

(Hý.).

Sborničí náčelník. Sš. Sk. 156. Vz Sbor-
níce.

Sborničník, a, m., přednosta sborníce,
der Vorsteher der Synagoge. Sš. L. 134. (Hý.).

Sborničný náčelník (n. sborníce) = nad-
sborničný. Sš. Sk. 215.

Sborník, a, m., člen sboru českých, bratří.
Scip. — S., u, m., Collectaneen (pl.). Nz.

Sbornosť, i, f., das Kongregationswesen,
die Körperschaft. Šm.

1. Sborný, Sammel-. S. místo. — S. dům
= sbornice. Ale obzvláště domové s-ní kře-
sťanů jerusalemských překotem přepadeni.
Sš. Sk. 93.

2. Sborný, synthetický, synthetisch. S-ní
znakové, rozjímání. Mark. — Lid s. Žižkův
(sebraný). Ms. S-ní bratří. Vz Samorostlý. S.
sněm. LS. v. 84. Vz Sbořiti, 2.

Sborovati = sněmovati, Jg.; 2. sborem
zpívati. Č. — S. se, shromažďovati se, sich
versammeln. — se jak. Nejmenší zvířátka
sborují se v míru a svornosti. Sš. Oa. 31.

Sborovna, y, f., místnost', ve které nějaký
sbor se schází, der Versammlungssaal, das
Konferenzzimmer. Us.

Sborový, sborný. S. soud, Collegialge-
richt, zpěv, Chorgesang, m. Rk., J. tr., Dch.
S. hluk (tumultus turbarum). BO.

Sborozpěv, u, m., der Choralgesang. Šm.

Sborso, a, n., ve slohu kupeckém = zá-
loha, der Vorschuss. Kh.

Sborsovati, v kupeckém slohu = někoho
založiti, sborsiren, Jemanden etwas vor-
schiessen. Kh. Ve Slezsku vůbec se říká bor-
govati, sborgovati, rozborgovati. Šd.

Sbourání, n., das Abbrechen, Abtragen,
Niederreissen. S. lešení, die Demontirung o.
Abtragung des Baugerüstes. Dch.

Sbourati, sbourávati = strhati, sbořiti,
einreissen, abbrechen, abtragen, niederreis-
sen. — co: zeď, dům. — čím: motykami
atd. Vz Sbořiti.

Sbožeti, el, ení = zbohatnouti, reich wer-
den, zastr.

Sbožice, e, n., demin. jm. ,zboží.´ Výb.
I. 218.

Sbožie, vz Zboží.

Sbožiti = zbohatiti. Kat. 3380.

Sbratřenec, nce, m., ein Verbrüderter.
Šm.

Sbratřený; -en. a, o, verbrüdert. Kká.
Sbratřiti, sbratiti. il, en, ení = spřáteliti,
verbrüdern. — se s kým. V.
Sbratrovatel, e. m., der Verbrüderer.

Šm.

Sbrocený krví, sčerveněný. Jir.
Sbroje, e. f. (zastr.), hromada lidu. Výb.
I. 1076., 1077.

Sbrousati = obilí špatně semleti. — co
komu. Ten mi to žito sbrousal. Us. Dch.

Sbryndaný; -án, a, o, vz Bryndati. Co
v básni podáno, je víno řízné, ne brynda
sbryndaná. Kos. Ó. I. 279.

Sbryndati, zusammen panschen. Ros. —
co: pivo, čím: vodou.

Sbudovati = shromážditi, nastřádati. —
co: len. Na Slov. a na Mor.

Sbůsti, vz Zbůsti, Shodnouti.

Sbydlení, n., vz Sbydliti.

Sbydliti se, sbydleti se, el, ení, sbydlo-
vati se = jedno obydlí s někým míti, zu
sammen wohnen; spáti s kým, beischlafen.
— se s kým. Tkad., St. skl.

Sbyhněv m. : Spytihněv. Bž. 48.

Sbytečný, zusainraenwohnend, Gesell-
schafts-. Člověk, jakož die Aristoteles, jest
živočich tichý a s-ný s jinými. Hus II. 315.

Sbýti, sbudu, sbyl, ytí = setrvati (v pří-
tomnosti ducha), verbleiben. Kteří se v chlúbu
nepozdvihnú a sbudú při sobě, pomniece, že
jsú lidé. O 7 vstup. — s kým. Múdrosť,
ktož s ní sbude, v česť pozdvihne. Št. N.
256. 5. — se = porovnati se, shodovati se,
sich vertragen. Pakliby se manželka zase
vdala, neb se s poručníky sbýti nemohla neb
nechtěla. Záp. měst. 1453.

Sbytný = snášelivý, verträglich. Č. exc.
Scabrati se = povstati, aufstehen, sich
aufraffen. Slov.

Scáč, e, m., der Harner. — S., nočník. Vz
Scák. Šm.

Scačka, y, f., v obec. mluvě chcačka, die
Harnerin, Brunzerin. Vy zpropadené s čky
(říkají ženským)! Us. Msk. — S., dětská pe-
řina. Střádati peří na s-ky.

Scaevola, y, m., dle Despota, jm. římské.

Scák, u, m. = scáč, nočník, der Nacht-
topf. Lex. vet. — S., potůček ze scánek dět-
ských. Mor. Šd.

Scákaný; -án, a, o = opilý, besoffen.
Olom. Šd. Cf. Nacáknutý.

Scákati = opiti. — koho čím. U Olom.

Scala, y, m., der Brunzer, Bettbrunzer.
Na Ostrav. Tč.

Scance, pl., poscané pleny atd. S. sušiti.
Mor. Šd.

Scání, n., das Harnen, Pissen, Brunzen
Moč močením (scáním) se vypouští. Kom.

Scaniny, pl., f. = scánky. Pili s-ny, jedli
lajna. BO.

Scankář, e, m., der Urinarzt. Us. Jg. —
S., soukeník (že užívá k řemeslu moči). Us.
na Mor. Šd.

Scánky, scanky, pl., f., gt. scánek. V.
Strsl. sběb, urina, koř. sik, přípona -jb. Mkl.
B. 54., 72. Pili s-y. Bj. Der Harn, Urin.

Scáti, štiji, eš,... štij (v obecné mluvě:
chcáti, chčiju, chčiješ; na Mor. štím, štíš
atd., šti, Mřk., Hý., Tč.; také scám, scáš
atd. Na Ostrav. Tč.), scal, scán, ání, harnen,