279

Co (po smrti) s sebú poneseš? Hus III. 135.
Se sebou něco vzíti. Har. Stalo sě, kterak
máta dva činiti s sebú. NB. Tč. 167. —
U sebe něco zachovati. V. Je u sebe = doma.
U Přer. Kd. — V sebe, v se, v sobě. Pivo
v sebe líti. Us. V sobě se smáti (tajně). V.
Podobno jest královstvie nebeské vrši pu-
štěné v moře, jenž v se béře všeho plodu
ryby. Hus I. 323. Pro maličkosť byli hned
v sobě. Dch. By člověk často v sě ohlédal
a poznal, tehdy by mohl i Boha poznati.
Hus II. 22. Berúce v sě každá (stúdev) mieře
dvě neb tři. Hus II. 33. — Ze sebe. Vyslali
ze sebe některé. Br. Ten dělá ze sebe! Us.
Dch. — Za sebe, za se, za sebou. Hleděli za
sebe. V. Něco za sebou zadržeti. D. Měl za
sebou 100 zl. List ten ještě za sebou mám.
Žer. 327. Každý sám za se počet vydá. Hus
II. 302. Ten je za sebe = zámožný. Mor. Šd.,
Kd. — vedle sebe. Pánóv prosí vedlé sebe
sésti. Dal. Dvě kavky vedlé sebe sedí. Er.

— Sebou (instr.). Sebou vládnouti. Us. By
sebou o zem bil, s nic býti nemůže. Prov.
Jeli tam dva formani, to děvče sebó vzali;
Vem si, milá, kolíbku sebó, bodeš mět mo-
ziko celó; Prošvarnu děvuchu sebum (= se-
bou) něvezme. Sš. P. 177., 495., 597. (Tč.).
Vz Sebou. — Genitiv u kompar. By sebe
větši byl. Kom. Nechci ho, by sebe lepší byl.
Us. Vyššímu sebe pokořiti se nevždy bývá
pravá pokora. Sebe menšímu se pokořiti.
Hus III. 148. — Pozn. 1. Ve způsobě mlu-
vení sebe více t. j. i nejvíce, noch so viel,
noch so sehr, pak sebe lépe, noch so gut a p.
jest sebe genitivem srovnavacím jako: Kdybys
sebe více běžel, nedohoníš ho. Zk. Ml. II.
86. — Pozn. 2. Komparativní genitiv z vrat-
ného zájmena sebe spodobuje se tím způso-
bem pádu svého komparativu, že se zamě-
ňuje v zájmeno přisvojovací. Protiví se li-
dem sobě rovným i svým (= sebe) starším.
St. N. 161. Vzechceš ssaditi vyššího svého

sebe. Št. N. 161. (Brt.). Vz Já. — Jg. —
Při jménech abstraktních, jež se odvozují od
sloves zvratných příponou -ije (-í), zájmeno
zvratné obyčejně jen tehdy se připojuje, když
činnosť podmetu s jasností vytknouti jest.
Pán náš zjevil se = zjevení-se pána našeho.
Jinak se i vypouštívá. Na Slov. a v Pol-
sku hustěji se nechává. Mkl. S. 108. Včely
se rojí = rojení-se včel nebo : rojení včel.
Voda se zdula — zdutí vody. Mravně se
chovati — mravné chováni. Zk. Klaněti se

— klanění. Chč. 381. Cti v knihách, ješto
jsú užitečny k rozchvění v dobrém, ješto
jsú zpósobeny k rozpálení v dobrém. Št.
N. 22., 23. Učiti se — učení. Mkl. S. 270.
Vystěhováni, navrácení, vybavení a p. m.:
vystěhování se, navrácení se. Listy filolog.
1875. 202. Také u sloves zvratných, sbí-
hají-li se dvě se (při slovese řídícím a při
infinitive), jedno se vypouštívá. Snažoval-li
by se líbiti Bohu m.: snažoval-li by se;
líbiti se Bohu. Br. Udá se tomu mládenci
procházeti. Jg. Koulelo se, koulelo. Er. (Mkl.
S. 108.). S jedním radujícím všichni se ra-
duji. Brt. Kdyby však jasnosť tím trpěla,
raději obě se zůstávají: Takto se poradivše
rozešli se. Staří vůbec častěji sloves bez se
užívali: zelenati, viklati (Kom.), otázati, do-

týkati, spoléhati, omrzeti a mnoho jiných
sloves našli bychom v starších spisech bez
se, kdybychom hledali. Brt. v Listech filolog.
1876. 201. Cf.: Mojžíš hnal proti poušti, až
přišel k hoře. Plk. Král hnal před zástupy.
Výb. I. Hnal na nepřítele. Us. Kehdy na-
střelen (lev) za lovcem žene. Rkk. 55. Hnal
za ním jako pták. Vrat. A hned odtud hnuli
s vojskem. Ben. Brannú rukú přihnal na
mú dědinu do mé vsi a do mé krčmy. Půh.
II. 588. Uhni. Us. Brt. Zahnul okolo rohu.
Počíná rok. Ndr. Cf. 'O rityaTfiytn- -r^ô? out«
Ta Xiíyi] zô)ľ 7to).tai(i)v ?).avrtr (fctvróv).
táhne. Lep. Cv. kn. str. 33. II(>oriáyov6t

návrt? ovzoi ta^á/ntvoi, íÍj,' av ajjiňTOi tur
fiá/táiJai i. e. n.(jo6áyovôiv tavroví-, postu-
pují seřadivše se tak, jak by nejlépe bojo-
vali. Xen. Kyr. V. 4. 44. Vz Časoslovo 1.
164. a., Končiti se, Počíti 2., Brs. 160. - Se
místo si (sobě) v Krkonoších, ve Slez. a
na Mor. Já se (rn. si) uškodím. Schoval se
peníze. Vz Si. Šb. Zaplaču se (= si), roz-
pomním se na ten bídný svět. Sš. P. 468.
Na Ostrav. Tč.

Seafortka, y, f., seaťorthia, rostl.

Seb, a, m., jm. vlastní. Šd.

Sebastian, Šebestian, a, m., jm. vl.

Sebebijce, e, m., der Selbstmörder. Jg.

Sebebijství, n., der Selbstmord. Jg.

Sebecit, u, m., das Selbstgefühl. Nz. Re
kovství pohanské na s-tu a pýše spoléhá.
Sš. II. 196.

Sebečice, Sebešice, dle Budějovice, něm.
Sebeschitz, ves u Zbirova. PL.

Sebedostateč, e, f., die Selbstgenügsam-
keit. S. boží. Sš. Sk. 207.

Sebedostatečnosť, i, f. = sebedostateč.
S. bytosti božské. Sš. Sk. 208.

Sebedůvěra, y, f., das Selbstvertrauen.
Slovo to neni dobře tvořeno, ježto sebe
v něm rovná se v sebe, tedy správněji: dů-
věra v sebe dle: důvěřovati v koho. Avšak
ty složeniny jsou dobré, v nichž první částí
jest sebe (gt. n. akkus.): sebevědomí, sebe-
klam, sebevražda, sebezapření atd. Brs. 160,
— Sš. II. 140.

Sebehrdý, selbstvertrauend. S. fariseus.
Sš. L. 181. A s-dí lidé nemohli leč Kristovi
odpírati. Sš.

Sebechvála, y, f., das Eigenlob, das
Selbstlob. S. zapáchá. Dch.

Sebechvalce, e, m., der Selbstlober,
Prahler. Nenávidí Bůh s-ců. Sš. Oa. 35.

Sebechvalný = chlubný, beifällig. S.
usmání. Div. z och.

Sebeklam, u, m., die Selbsttäuschung.
Šm., Kos. 01. I. 310. Š-mu se podávati. Dch.

Sebeklamný, selbsttäuschend. Šm.

Sebel, u, m., das Augenfell. Sal. 18. 12.

Sebeláska, y, f., die Eigenliebe. Láska
ženy je s. Sš. II. 135.

Sebelib, a, m., der sich selbst liebt. Lšk.

Sebemilenství, sebemilství, sebemi-
lování, n. — sebeláska. Šm., Lšk.

Sebemilný, eigenliebig. Šm.

Sebemodlářství, n. — zbožňování sebe.
Upadli v s. Sš.

Sebemorný, sich ertödtend. Šm.

Sebemudří, n.= samomoudrosť. Od s.
jde apoštol ku prostotě ve zlém. Sš. I. 127.