283

Sečec, čce, senosečec, čce, m., kdo seče
seno, strč., na Mor. a na Slov. Vz Seč.

Sečen, čna, m., zastr., měsíc, v němž se
seno seče, červenec, někdy i srpen. Marc.
Polo rkp.

Sečení, n., das Hauen, der Hieb. Krvavá
rána sečením (sečmo) se dělá. Kom. — S.
sena. Us. Vz Seč.

Sečenina, y, f., das was gemäht werden
kann. Od hrabání sena a jiné s-ny. 1611.
Gl. 309. Kromě že se jim dostalo tři mě-
řice hrachu kromě sečeniny a sena, ješto
tu bylo. Půh. II. 76.

Sečený; sečen, a, o, gehauen. S. rána,
die Hauwunde, der Hieb. Sečenou ranou
biti. V. S. boj. Troj. V hlavě osm ran s-ných
a hodených mečem udělal a mezi plecomo
tři. NB. Tč. 99.

Sečeřiti, il, en, ení. S-ti se -—pohádati
se. Us. u Rychn.

Sečetlosť, i, í. = sčetlosť. U Rychn.

Sečí, něm. Setsch, vz Seč, 4. Tč.

Sečísti, vz Sčísti.

Sečítání, n., das Summiren, Addiren.
Us. Šd.

Sečivo, a, n., strsl., securis. Koř. sêk.
Mkl. B. 225.

Sečka, y, f., ve Slez., na Mor. a na Slov. =
řezanka, Häckerling, m., Häcksel, n. Sečku
řezati. D. Žerte, koně, žerte sečku. Sš. P.
352. Sečku řežu, to koničkóm na večeru.
Sš. P. 425. Ta vdovcova brada jako drobná
sečka, ona by popchala moje bílé líčka; Co
bych dělal? řežu sečku, pojedu si pro dě-
večku, pro děvečku pro hezčúčkú, pro dě-
večku černoočkú; Šohajíčku malušenky, na-
řež sečky drobušenky, nařež sečky jako
jehlí, co by ti ju koně snědli; Drobnó sečku
sečte, koně dobře češte. Sš. P. 197., 425.,
843., 856. (Tč.). Kázali mi sečky nařezati. Sl.
ps. 292. Míti sečku (sprostě též: kobylince)
v hlavě (o hlavě zabedněné). U Olom. Sd. —
S., sečení. Jde na sečku. U Zašové. — S.,
sečení kužele (v math.), řez, der Kegelschnitt.
Sedl. Sečka n. sečná doplňku, sečka doplň-
ková, dosečná, dosečka, die Cosecante. Nz.
Vz Sečná.

Sečkání, n., das Warten. S. míti = se-
čkati. Ros.

Sečkář, e, m., der Häckerlingsschneider.
Mor. Šd.

Sečkařiti, il, ení, Strohschneider ab-
geben. Mor., Slov.

Sečkářka, v, f., die Strohschneiderin.
Mor., Slov.

Sečkárna, y, f., řezárna, die Häcker-
lingskammer. Mor.

Sečkářství, n., die Strohschneiderei. Mor.

Sečkati, vz Sčekati.

Sečkoli, was immer im Stande. S. býti
mohu. V. Vz Seč.

Sečkový, Häckerlings-. S. kosa, truhla.
Na Mor., Slov.

Sečlánkovati, zusammengliedern. — co.
Šm.

Sečmo, sekaje, seče, hiebweise, příp. -mo.
Krvavá rána sečmo (sečením) se dělá. Kom.
S. udeřiti. Troj. Vz Mkl. B. 236.

Sečná, é, f. (čára), sečna, y, f., slove
přímka, která čáru kruhovou protíná a

dílem v kruhu dílem mimo kruh leží, die
Sekante. Blř. Dle S. N. = každá přímka,
kterou se kruh ve dvou bodech protíná.
Vz S. N., Sečka. — S., tanec, v Královéhrad.

Sečné, ého, n., die Abgabe für die Er-
laubniss auf fremdem Boden Gras mähen
zu dürfen. -- S., die Reluition für die
Mahtrobot. Gl. 309.

Sečně, = sečmo. St, skl. IV. 290.

Sečnice, e, f., secans, v goniometrii =
poměr jakés přímky k hlavnímu průmětu
jejímu. Vz S. N.

Sečnoosen, snu, m., der Jamesonit, ne-
rost. Miner.

Sečný, který sekán bývá, k sekání jest,
haubar, Hau-. S. les, Ros., dříví (štěpné),
V., hospodářství lesní (když les po část-
kách se seká), Um. les., sečné obilí (které
se dobře seká), louka, Us., práce, Zlob.,
robota. Mus. Louka dvou-, trojsečná, — S.
rána, die Hauwunde. Vladyky sečné rány
sěkú. Rkk. 33. Jsou ty ženské teď na seč-
nou ránu (drzy). V Kunv. Msk. — S., roz-
seknutý, zerspalten. Listy dlanitosečné. Rostl.

— S., čím se něco seká. S. meč, der Hau-
degen. Troj. S. zbroj, zbraň. Rk. — S., kdo
seká, hauend. S. čára, přímka (kterou se
kruh ve dvou bodech protíná). Nz., S. N.
S. řeč.

-sečný list, rozdělený v četnější lístky,
které však nikoli řapíčkem, nýbrž širším
listovým zpodem se společným vřetenem
souvisí a po něm třebas i sbíhají, jako listy
rostlin okoličnatých vůbec: dlanitosečný,
peřenosečný, znoženosečný. Vz Dlanitý,
Zpeřený, Znožený. Čl. Kv. XXVI.

Sečtělosť, i, t., die Belesenheit. Bdl.

Sečtělý, belesen. Šm.

Sečtení, n., sčítání, die Summation. Nz.
S. lidu. Ros.

Sečtenosť, i, f., zběhlost ve čtení, die
Belesenheit - lépe: sčetlosť. S. v římských
mudrcích. Hanka.

Sečtený, zběhlý ve čtení, lépe: sčetlý
(ono jest pass., lectus). — S., zusammen-
gezält. Vlk i s-né bere. Us. Kmp.

Sečtu, vz Sčísti.

Sečtveřiti, il, en, ení. vervielfältigen.
Rostl.

Sed, u, m., seděni, das Sitzen, der Sitz.
Jedním sedem prohráti. Zlob. Ptáka v sedu
zastřeliti. Zlob. Sed (v tělocviku) jízdmo,
pokos, po krejčovsku, roznožmo, pobok,
výmyk do sedu ; sed na hrazdě, na bradlech.
Vz Hrazda, Bradla. KP. I. 481., 507. —
S. = sídlo, der Sitz. Bibl. ms. — S., kal,
der Satz. Tabl. diet.

Seď, sedě, sem, hieher. Výb. L 65. —
S., zastr. = nyní. Kat, 1052. Vz Sada. Seď
vám přišel mistr Ipokras. Mastk. Siedie
i věky věkoma, Modl. 14. stol. — S. = hle!
Seď, mistře, seď, jáž k tobě běžu. Mastk.

Sedací, Sitz-. Š. lůžko, stolice, dílo n.
řemeslo (které se sedě dělá), práce, živo-
bytí. Us., D. S. život vésti. Kom. S. kosť
(jedna z kyčelních), Hlas., prkno (na voze),
Dch., nářadí, Prm., místnosť, světnice, síň,
protokol. J. tr. S. lázeň (ve které se sedí).

— S. meč, k sedání způsobilý, meč scdadlný,
das Turnierschwert. Dal. 42.