289

Sedlačiti, na Slov. sedláčiti, il, ení =
sedlákem býti, Bauernwirthschaft treiben.
Nestydí se s. Pal.

Sedlačka, y, f. = sedlka. Zlob. Žeby
ženu sedliačku mal (měl). Sl. ps. 374.

Sedlák, a, m., pl. sedláci, vok. sg. sedláku
a sedláče; sedláček, čka, m., der Bauer, das
Bäuerlein. S. od sedlo = pole; tedy kdo
sedlo, selo, pole, statek má ; dle Gl. 309. lépe
= ten, kdo pole vzdělává. Přip. -akъ. Mikl. B.
99., 243. S. celý, kdo má celý statek sedlský,
80 korců, der Grossbauer, Vollmeier, Voll-
spänner, Pferdner. Us. S vedlejším vyzna-
menáním sprostoty: Jest pravý sedlák (spro-
sták). V. Vz o sedlácích více v S. N. —
Přezdívky sedlákům dávané: balík, balšán,
bambula, bandor, boula, brk, brslenkář,
bůla, burda, cep, drnohryz, dřevěnka, dře-
věnkář, ďub, fouňa, haban, halama, hnát,
hnida, hnidopich, hňup, holinkář, homolkář,
houla, Honza, hranáč, hřbet, hřbetář, hromo-
tluk, hrouda, hulvát, huňáč, huňara, huříč,
huťapa, chám, chamr, chlupáč, chramostejl,
chrapoun, chrobák, chroust, klacek, klac-
muda, kláda, knot, křivoklát. kuba, kuba
z boudy, lamák, lancouch, loula, mezulán,
modrohnát, moula, nemehlo (selské), ne-
kuma, ňouma, pazdero, rabas, řejhan, roh,
roháč, sadrapák, senožrout, smrděnka, snop,
šestiperák (zazobaný, zámožný), sláma, sla-
motrus, snop, šňůra, sroula, stonek, strouha,
strup, strus, škraboška, trdlo, trkola, trubi-
roh, vaňkát, vodřeč, volotrk, vornát, vo-
truba, zlombidlo, žebro. Sř., Sml. Na Mor.:
blvoň, hřbet, cham, chrapoun, pazúr, slivoň;
selka: kopáč. Brt. Šelma s., ein pfiffiger
Bauer. Sedláciť přede mnou sršie = utíkají.
Zk. 335. S-ky chlapy, výry, psy nazývajíce.
Chč. 450. Velicí páni tito nad sedláky bí-
dnější jsou. Kom. L. 70. Ani by páni všichni
býti mohli, by sedláků nebylo. Chč. 381.
Ať s-ci v svátky netancují, ať se neobžie-
rají a sami se nevláčie za vrch; ale ať je
jiní obierají a tluků, neb vlcky vyjí, když
svú vóli mají; Ó kdyby zemský ciesař neb
král vyznal sedláčka sobě v rodu a učil
ho, aby mu řiekal: „Otče!", jak by divně
byl sedláček vděčen!; Sprostný sedláček
lépe ho (Boha) zná, než najvětší zlosyn mistr
neb mudřec; Zavržený kniežek v světě
předejde papeže i biskupy v odplatě a se-
dláček ciesaře i krále; Kde sú vzeli naučenie,
aby měštěnín byl dražší desieti neb pěti ko-
pami než sedlák? Hus I. 311., 316., 319., II.
70., 283. Nechoď tam sedláčku, nebudeš to
žíti. Sš. P. 11. Sediáci, jonáci, ti jsó ničky
páni, nesmí jim poróčeť na robotu žádný;
Sedláci, jonáci, ti mají svobodu, robota jim
padla, milují hospodu; Desátku nedají ze
žádné slepice, mužó dat sedláci na stranu
čepice; Počkaj, sedláče, šak ti vyskáčé z ko-
mory koláče; Oj na te Lyse hoře tam se-
dloček oře, konicky mu ostaly (ustály), jož
oraé nimože; Z dobových (= zámožných)
s-ků nadělá žebráků; Ty s-če hlúpý, máš
ty rozum tupý, kamení vybíraj a roli po-
oraj; Buď, sedláčku, buď vesel, třebas ješče
nezasel, šak vtáček nikdá nesívá a přece
vesele zpívá; Staň s-če, staň hore, už je
psota na dvoře, než sedláček s lůžka slezl,

psota byla v komoře. Sš. P. 513., 525., 533.,
536., 537., 608., 675. Napukal sa ako sedliak na
hody. Mt. S. Sedláče, vždyť nejsi pán, řezej
si řezanku sám. Er. P. 418. Ti sedláci ubozí,
což oni se navozí — kamene, křemene, bodejž
pány čert veme. Er. P. 426. Kdo si s-ka ne-
váží, nezná čtvrtou prosbu modlitby Páně.
Kmp. Kdo sk-a lituje, na toho se pán Bůh
sedm let hněvá. Sk. Když je s. pánem, ho-
spodářství amen. Tč. S-ka dolů, pána nahoru
(dobré jídlo po méně dobrém jísti). U Ěen-
čova. Beru z kraje jako čert s-ky. U Kunv.
Msk. Sedlák jest hodná holka = šelma. V již.
Čech. Pkt. S. někdy i po měsíčku praco-
vati musí; Pes huňat, jemuž teplo, a sedlák
bohat, jemuž syto. Pk. Sedlák před Bohem
kleká, před knězem smeká, před pánem heká,
přece šelma velká. Sk. Pořídil jako s-ci
u Chlumce (vz Nešťastný); Když s-ci buchty
jedí, na brambory s půdy hledí (vz Šetrnosť).
Lb. Sedlák boží stvoření, šelma od narození
(před pánem smeká, před knězem kleká a
přece šelma velká); S. vše rád činí, co musí;
S. kouše toho, kdož ho maže; Kaž se lač-
nému postiti a sytému sedláku modliti (mlá-
titi); Sedláku vidle a knězi bible, vz Stav;
Sedláka strč pod lavici, vždy boty vyhlí-
dají; S. se neumí skrýti, když ho i pod la-
vici strkají, však mu vždycky boty vyhlí-
dají; Rád tam šel co s. do kabátu (n. do
vězení. Vz Nemilý, Bezděčný); A tys vzteklý
jako s. o masopustě; Sedláka na pána sá-
zeti (špatnější jídlo n. pití po lepším. Vz
Jídlo); Najedl se jako s. o vánocích, o po-
svícení (vz Sytý); Čert svoje a sedlák svoje
(nedá se snadno přemluviti). Č. Páni se
budou rváti (perou), sedláci půjčte vlasů
(nastavte vlasů). Prov. Když se páni rvou,
pouštějí sedláci chlupy. Šp. Maž ty sedláka
pížmem, přec on dehtem srmrdí. Č. Měchu
nenadmeš a sedláka nepoučíš. Č. Kde dva
sedláci, hned krčma třetí; S.je o posvíceni
pánem, pošle si děvečku pro pivo se žbá-
nem; Šťastný člověk, kterému ženy mrou
a šťastný s., kterému se hříbata rodí. Vz
Hospodářský. Lb. Sedláku dej kroupy, mou-
drému ryby. Horný. Sedlák jest jako vrba,
čím častěji ji ovroubáš, tím se hustěji obalí.
Šp. Cf. Deř s-ky, neboť se otaví brzo jako
vrba u vody stojící. Chč. 443. O příslovích vz
ještě Pán. O s-cích a řemeslnících ve vsech
vz Tov. 107., Tk. I. 312., Žer. Záp. I. 102.,
111. - S., hřiz, ryba. Us. — S., sedlatý
holub, vz Sedlatý. Jmt. — S., český tanec.
Dch. — S., kuželka po straně stojící. Us.
Kd. — S., píšek ve hře šachové, der Bauer. Jg.

Sedlákovati = sedlačiti.

Sedlákův, -ova, -ovo, dem Bauer gehörig.
Nechť v kostnici rozeznají, které papežovy,
královy a sedlákovy jsú kosti.. Hus II. 244.

Sedlan, a, m., osobní jm. Šd.

Sedlání, n., vz Sedlati, das Satteln. S.
koně. Csk. — S., sedlo s ostatním náčiním,
das Sattelzeug. — S., lichva, der Wucher,
die Sattelung (brání osedlaného koně atd.
mimo řádnou lichvu). Jg. Sedláni, kdo by
více bral ze sta, než šest kop. V. S. se do-
pustiti. S. provozovati. Záv. Nedá s. božieho
požehnání. Č. M. 54. Kdo s. se dopustí t. j.
víc ouroků béře ze sta kop nežli šest kop,