290

více z tisíc nežli 60 kop. Faukn. Pakli by
kdo víc mimo úroky bral, to vše má za
s. držáno býti. A takový každý má držán
býti jako psanec a nemá žádného práva
požívati a dobří lidé nemají s ním obcovati
a těch peněz tak neřádně půjčených má je-
den díl na krále, druhý na zemi a třetí na
toho, kdožby o takové nepořádné půjčce
oznámil, připadnouti. 1564. Gl. 310. Vyhle-
dával pokut těžkých pro s. Mus. 1828. III. 29.
Sedlanka, dle pol. selanka, y, f., pastýř-
ská báseň, die Idylle. Jg.

Sedlaný; -án, a, o, gesattelt. Já bych
taky jela. dybych koňa měla, koníčka vra-
ného, pěkně sedlaného, sedla bych na něho.
Sš. P. 87. Tamhle jedou dva husaři, mají
koně sedlaný. Sš. P. 583.

Sedlář, e, m., uzdář. S., příp. -ař (-arъ-,
-arjъ), kdo dělá sedla, der Sattler. Mkl. B.
89. S. zhotovuje chomouty, sedla, vůbec
veškeré věci pro koně. potahuje kočáry
koží atd. Vz S. N., Řemenář, Řemenářství.
Tk. II. 548 a o sedlářích v 16. stol. vz Prm.
1878. č. 10.

Sedlařík, a, m., sedlářský učeník, der
Sattlerjunge. Jg.
Sedlařiti, il, ení, Sattlerhandwerk treiben.
Sedlářka, y, f.. die Sattlerin. D.
Sedlárna, y, f., die Sattelkammer, die
Sattlerwerkstatt.

Sedlářský. Sattler-. S. řemeslo, tovaryš,
šidlo. D.
Sedlářství, das Sattlerhandwerk. Vz S. N.
Sedlati, sedlávati, satteln. — koho: koně,
Us., souseda = k nepořádnému a lichevnímu
závazku uvésti. Ros. Dyby mně kdo koňa
sedlal, taky bych se na vojnu dal; Starší
sestra uslyšela, bratrovi koňa sedlala, ta
prostředni šablu dala, ta najmladší zapla-
kala; Aj skřikla mamička: Sedlajte koníčka,
jeďte pro falářa, omdlívá Anička. Sš. P.
173., 175., 585. (Té.). — koho čím. Po
čom's mia poznala? Po vraném koníčku,
keď sem ho sedlala červeným čabrakem.
Sš. P. 572. — jak. Koně od ohonu s. (něco
obráceně dělati). Ehr. — Vz Sedláni.

Sedlatice, něm. Sedlatitz, ves u Nové
Říše. PL.

Sedlatý, sattelartig. S. kráva (s prohnu-
tým hřbetem). V Bystersku. Sn. — S. holub,
husa (mající na hřbetě barevnou skvrnu na
způsob sedla, často vůbec všechny nebílé '
husy). Us. Také ve Slez. a na Mor. Brt.,
Šd., Klš.. Mřk. Hus sedlata křídlem pec vy-
meta. Sš. P. 742.

Sedlčanky, dle Dolany, něm. Selčanek,
ves u Brandýsa n. L. PL., Tf. 266.

Sedlčany, dle Dolany, mě. v tábor, kraji,
Seltschan. Vz S. N., Tk. IV. 740.

Sedle, e, f. = žídle. Plk.

Sedlec, dlce, m., něm. Sedletz, mě. v bu-
děj. kraji; ves a) u Hořic, b) u St. Benátek,
c) u Vys. Mýta, d) u Kut. Hory, e) u Kra-
lovic, f) u Plzence, g) u Žebráka, h) u Zdib,
i) u Mšena, k) u Slaného, 1) u Berouna, m)
u Náměště; něm. Sedlitz, ves a) u Vodňan, b)
u Krumlova, c) u Mostu, d) u Kr. Hradce,
e) u Křelovic, f) u Čechtic, g) u Blatné, h)
u Březnice, i) u Domažlic; něm. Selz, ves
a) u Litoměřic, b) u Bubenče, c) u Vodňan;

něm. Selze, ves u Velešína; něm. Zettlitz,
ves a) u Radonic, b) u Karlových Varů. PL.
! Vz Tk. I. 623., III 659., IV. 740., Tf. 267..
| 287., S. N.

Sedlečko, a, n., něm. Sedletschko, ves
a) u Neveklova. b) u Vlašimi, c) u Sobě-
slávi, d) u Zalužan, e) u Rokycan.
Sedlejov, a, m., ves u Telče na Mor. PL.
Šedlejovice, dle Budějovice, něm. Sedlo-
witz, ves u Hodkovic.
Sedlejsko, a. n., ves u Olomouce. PL.
Sedlek, a, m., jm. vlastní. Šd.
Sedlena, y, f., žena posedávající, zahále-
jící. Há.

Sedlešovice, dle Budějovice, něm. Edel-
spitz, ves u Znojma. Té. Dle jiných Edlspice.
Sedleštky, ves u Vys. Mýta. Tf. 289.
Sedletín, a, m., ves v Chotěbořsku. PL.
Sedlí, n. = bydliště. Ros.
Sedlice, e, f., zidlice. Zlob. — S., něm.
Sedletz, ves u Kut. Hory; něm. Sedlitz, ves
u Blatné. PL. S. nová, u Opavy.
Sedlík, u, m., der Setzhammer. Sp.

Sedlikovice, ves a) v Táborsku, b) u
Strakonic. PL.

Sedlikovka, y. f., eine Art Birn. Us.
Sedlina, y, f., ssedlinu, kal, osad, der
Satz; při cezení: cediti y; u vína: vinokal,
vinný kal, kvasnice; u prevařeného másla:
cmour, rantoška, varmuž, kal, máselná kaše;
u ryb: výmět, výmětek, násada, plod. Šp.
Moč hojnější sedlinu hlenovou činí. Ja. —
S. = rosol, die Sulze. U Opav. Klš.
Sedlinatý, satzig. Šm.
1. Sedlisko, a, m., ves a) u Čes. Dubu,
b) u Hodkovic. PL.

2. Sedlisko, a, n., innerer Hausgrund.
Slov. Vz Sedliště.

Sedliště, ě, n., na Slov. a Mor. sedlisko, a,
n., sídlo, místo (na němž robotný člověk osa-
zen), místo osazení, der Sitz, Ort, Wohnsitz,
Herd. Výb. I. 729. V. Dům. který na naja-
tém s-šti stojí. Reš. Když kto chce s. vzdáti
a opustiti. St. N. 89. Opustivše svá sedliště.
BO. Ten dům je na sbořeni, kdo jej koupí,
koupí jen s. Us. Hý. — S., osada, die An-
siedelung. Krok. — S., na Slov. truhlice
vozná, die Wagentruhe. — S., můra, der
Alp. Bern. — S. šoupátkové, der Schieber-
spiegel. Šp. — S., něm. Sedlischt, ves a) u
Libáně, b) u Chrudimi, c) u Uhlíř. Janovic.
d) u Poličky, e) u Čern. Kostelce, f) u Ne-
pomuk, g) u Strakonic, h) u Frydka na Mor.;
S. veliké, ves u Litomš., S. malé, ves tam-
též. PL. Vz Tk. I. 89., Tf. 289., S. N. Dáti
koho za kostelníka do S. (malé vsi u Olom.;
říkají o tom, kdo světlo poopravuje je zhasí).
Us. u Olom. Sd.

Sedliti, il, en, ení, osazovati, ansiedeln.
— koho, se. Brikc.

Sedlka, selka, y, f., die Bäuerin. Raději
se chci s českou sedlkou sníti, než královnu
německou za ženu míti. Dal. Vz Sedlák.
Sedlmín, a, m., ves u Prachatic. PL.
Sedluice, dle Budějovice. S. dědičné,
Erb-Sedlnitz, ves u Příbora; S. manské,
Lehn-S., ves tamtéž. PL.

Sedlo, a, n., od sed (sednouti), vz -lo. Cf.
Mkl. B. 97., 99., 101. - S., sedadlo na koni,
na oslovi a mezkovi, der Sattel. Vz více v S. N.