Předchozí (289)  Strana:290  Další (291) |
|
|||
290
|
|||
|
|||
více z tisíc nežli 60 kop. Faukn. Pakli by
kdo víc mimo úroky bral, to vše má za s. držáno býti. A takový každý má držán býti jako psanec a nemá žádného práva požívati a dobří lidé nemají s ním obcovati a těch peněz tak neřádně půjčených má je- den díl na krále, druhý na zemi a třetí na toho, kdožby o takové nepořádné půjčce oznámil, připadnouti. 1564. Gl. 310. Vyhle- dával pokut těžkých pro s. Mus. 1828. III. 29. Sedlanka, dle pol. selanka, y, f., pastýř- ská báseň, die Idylle. Jg. Sedlaný; -án, a, o, gesattelt. Já bych
taky jela. dybych koňa měla, koníčka vra- ného, pěkně sedlaného, sedla bych na něho. Sš. P. 87. Tamhle jedou dva husaři, mají koně sedlaný. Sš. P. 583. Sedlář, e, m., uzdář. S., příp. -ař (-arъ-,
-arjъ), kdo dělá sedla, der Sattler. Mkl. B. 89. S. zhotovuje chomouty, sedla, vůbec veškeré věci pro koně. potahuje kočáry koží atd. Vz S. N., Řemenář, Řemenářství. Tk. II. 548 a o sedlářích v 16. stol. vz Prm. 1878. č. 10. Sedlařík, a, m., sedlářský učeník, der
Sattlerjunge. Jg. Sedlařiti, il, ení, Sattlerhandwerk treiben. Sedlářka, y, f.. die Sattlerin. D. Sedlárna, y, f., die Sattelkammer, die Sattlerwerkstatt. Sedlářský. Sattler-. S. řemeslo, tovaryš,
šidlo. D. Sedlářství, das Sattlerhandwerk. Vz S. N. Sedlati, sedlávati, satteln. — koho: koně, Us., souseda = k nepořádnému a lichevnímu závazku uvésti. Ros. Dyby mně kdo koňa sedlal, taky bych se na vojnu dal; Starší sestra uslyšela, bratrovi koňa sedlala, ta prostředni šablu dala, ta najmladší zapla- kala; Aj skřikla mamička: Sedlajte koníčka, jeďte pro falářa, omdlívá Anička. Sš. P. 173., 175., 585. (Té.). — koho čím. Po čom's mia poznala? Po vraném koníčku, keď sem ho sedlala červeným čabrakem. Sš. P. 572. — jak. Koně od ohonu s. (něco obráceně dělati). Ehr. — Vz Sedláni. Sedlatice, něm. Sedlatitz, ves u Nové
Říše. PL. Sedlatý, sattelartig. S. kráva (s prohnu-
tým hřbetem). V Bystersku. Sn. — S. holub, husa (mající na hřbetě barevnou skvrnu na způsob sedla, často vůbec všechny nebílé ' husy). Us. Také ve Slez. a na Mor. Brt., Šd., Klš.. Mřk. Hus sedlata křídlem pec vy- meta. Sš. P. 742. Sedlčanky, dle Dolany, něm. Selčanek,
ves u Brandýsa n. L. PL., Tf. 266. Sedlčany, dle Dolany, mě. v tábor, kraji,
Seltschan. Vz S. N., Tk. IV. 740. Sedle, e, f. = žídle. Plk.
Sedlec, dlce, m., něm. Sedletz, mě. v bu-
děj. kraji; ves a) u Hořic, b) u St. Benátek, c) u Vys. Mýta, d) u Kut. Hory, e) u Kra- lovic, f) u Plzence, g) u Žebráka, h) u Zdib, i) u Mšena, k) u Slaného, 1) u Berouna, m) u Náměště; něm. Sedlitz, ves a) u Vodňan, b) u Krumlova, c) u Mostu, d) u Kr. Hradce, e) u Křelovic, f) u Čechtic, g) u Blatné, h) u Březnice, i) u Domažlic; něm. Selz, ves a) u Litoměřic, b) u Bubenče, c) u Vodňan; |
něm. Selze, ves u Velešína; něm. Zettlitz,
ves a) u Radonic, b) u Karlových Varů. PL. ! Vz Tk. I. 623., III 659., IV. 740., Tf. 267.. | 287., S. N. Sedlečko, a, n., něm. Sedletschko, ves
a) u Neveklova. b) u Vlašimi, c) u Sobě- slávi, d) u Zalužan, e) u Rokycan. Sedlejov, a, m., ves u Telče na Mor. PL. Šedlejovice, dle Budějovice, něm. Sedlo- witz, ves u Hodkovic. Sedlejsko, a. n., ves u Olomouce. PL. Sedlek, a, m., jm. vlastní. Šd. Sedlena, y, f., žena posedávající, zahále- jící. Há. Sedlešovice, dle Budějovice, něm. Edel-
spitz, ves u Znojma. Té. Dle jiných Edlspice. Sedleštky, ves u Vys. Mýta. Tf. 289. Sedletín, a, m., ves v Chotěbořsku. PL. Sedlí, n. = bydliště. Ros. Sedlice, e, f., zidlice. Zlob. — S., něm. Sedletz, ves u Kut. Hory; něm. Sedlitz, ves u Blatné. PL. S. nová, u Opavy. Sedlík, u, m., der Setzhammer. Sp. Sedlikovice, ves a) v Táborsku, b) u
Strakonic. PL. Sedlikovka, y. f., eine Art Birn. Us.
Sedlina, y, f., ssedlinu, kal, osad, der Satz; při cezení: cediti y; u vína: vinokal, vinný kal, kvasnice; u prevařeného másla: cmour, rantoška, varmuž, kal, máselná kaše; u ryb: výmět, výmětek, násada, plod. Šp. Moč hojnější sedlinu hlenovou činí. Ja. — S. = rosol, die Sulze. U Opav. Klš. Sedlinatý, satzig. Šm. 1. Sedlisko, a, m., ves a) u Čes. Dubu, b) u Hodkovic. PL. 2. Sedlisko, a, n., innerer Hausgrund.
Slov. Vz Sedliště. Sedliště, ě, n., na Slov. a Mor. sedlisko, a,
n., sídlo, místo (na němž robotný člověk osa- zen), místo osazení, der Sitz, Ort, Wohnsitz, Herd. Výb. I. 729. V. Dům. který na naja- tém s-šti stojí. Reš. Když kto chce s. vzdáti a opustiti. St. N. 89. Opustivše svá sedliště. BO. Ten dům je na sbořeni, kdo jej koupí, koupí jen s. Us. Hý. — S., osada, die An- siedelung. Krok. — S., na Slov. truhlice vozná, die Wagentruhe. — S., můra, der Alp. Bern. — S. šoupátkové, der Schieber- spiegel. Šp. — S., něm. Sedlischt, ves a) u Libáně, b) u Chrudimi, c) u Uhlíř. Janovic. d) u Poličky, e) u Čern. Kostelce, f) u Ne- pomuk, g) u Strakonic, h) u Frydka na Mor.; S. veliké, ves u Litomš., S. malé, ves tam- též. PL. Vz Tk. I. 89., Tf. 289., S. N. Dáti koho za kostelníka do S. (malé vsi u Olom.; říkají o tom, kdo světlo poopravuje je zhasí). Us. u Olom. Sd. Sedliti, il, en, ení, osazovati, ansiedeln.
— koho, se. Brikc. Sedlka, selka, y, f., die Bäuerin. Raději
se chci s českou sedlkou sníti, než královnu německou za ženu míti. Dal. Vz Sedlák. Sedlmín, a, m., ves u Prachatic. PL. Sedluice, dle Budějovice. S. dědičné, Erb-Sedlnitz, ves u Příbora; S. manské, Lehn-S., ves tamtéž. PL. Sedlo, a, n., od sed (sednouti), vz -lo. Cf.
Mkl. B. 97., 99., 101. - S., sedadlo na koni, na oslovi a mezkovi, der Sattel. Vz více v S. N. |
||
|
|||
Předchozí (289)  Strana:290  Další (291) |