296

SejiŠtě, ě, n., gesäeter Waldort. Um. les.

Sejíti, sjíti (zastr. sníti), sejdu (zastr.
sendu, snidu), sejdi, sejda (ouc), sešel, sjití,
sejití; schoditi, il, ění; scházeti, el, ení (zastr.
schozovati, Ž. wit. 87. 5.). Na Mor. konjugují
místy: sendu, sendeš, sende, sendeme, sen-
dete, sendú. Hý. — S. = dolů s vrchu jíti,
přijíti, podati se, hinab-, heruntergehen, hin-
absteigen, herunterkommen, sich vom Berge
herabmachen; odchýliti se, oddáliti se s čeho,
abgehen; s vyznamenáním slabosti, mizení,
chřadnutí, záhuby, smrti, ztratiti se, pojíti,
mizeti, auf-, weggehen, verschwinden, ab-
nehmen, schwach werden, zu Grunde gehen,
in Abgang kommen; prominutu býti, hin-
gehen, nicht gestraft werden; projíti, durch-
gehen, durchstreifen; chodě porušiti, abtra-
gen; státi se, sich ergeben; nedostávati se,
fehlen, mangeln, ermangeln, abgehen; ne-
statí se, změniti se, zurückgehen, sich zer-
schlagen, zu nichte werden, von etwas ab-
kommen; se = shromážditi se, sich ver-
sammeln, zusammenkommen; setkati se, be-
gegnen, zusammenkommen; sjímati se, sich
begatten; státi se, zjednati se, smluviti se,
eins werden, zu Stande kommen, überein-
kommen, einig werden, zusammenkommen;
sraziti se, eingehen (wie das Tuch); hoditi
se, sich finden, zu gut kommen. Jg. — abs.
Když led sešel, mnohé škody zdělal. V.
Sníh sešel (rozpustil se). Us. Město velmi
sešlo. Us. Kdežto vina lehce sejde, tuť ráda
vóle zlá panuje. O. z D. Hory scházely.
Nar. o h. a k. Zboží už schodí (=vychází,
keimt). Na Ostrav. Tč. Již schází nebohý
(na těle). Ros. Velmi dobře schodila (pocho-
dila, se vdala). D. Kde jsou omyly, ať ne-
schází oprava. Sych. On schází (chybí, není
přítomen). Us. Rada scházela. Plk. Nic, leč
bodláčí tu neschodí (se nedaří). Tabl. poes.
Když se sejde (== smrkne), nešel by nikdo
ven. U Rychn. Msk. Měsíc schází (ubývá
ho). Us. Kterýž by učedník, nevyuče se, sšel
(== z učení utekl). Sedl. Rychn. 38. Rána
sešla = minula se s cílem. U Rychn. Msk.
Nasela sem marijánku, sešla (= vzešla) le-
beda, což budu galánóm dávať, přeběda ! Sš.
P. 283. — co: zemi, krajinu, město, ulice
(= projíti), D., šaty (chozením porušiti). Lom.
Schodivši svůj čas porodila. Leg. Všecka
místa svatá jsme schodili. Brt. S. 20. Schodili
tedy celou tu velikou výspu (Cyprus) až do
Pafa města. Sš. Sk. 152. S. boty (sešmať-
hati). Us. Klš. — komu co : sobě nohy scho-
diti (odříti). Plk. - (se) čemu, komu. Ve
smyslu fehlen doporučuje Ht. Brs. 286. :
chyběti, nedostávati se, pokládaje scházeti
za germanismus, ač máme doleji násl. pří-
klady z Půh. atd. a: Na její pilnosti neschází.
V. V Brs. 2. vyd. 123. se tato frase nekárá,
čtemeť tam: chyběti = scházeti. Tvé knize
chybí (— schází) list. To mu scházelo (toho
se mu nedostávalo). Us., Dobře se nám to
sešlo (hodilo, zdařilo); Šak sa ti to kdysi
sende. Us. Brt. To by mu potom mnoho
sešlo (nedostávalo se). Us. u Chocně. Ty se
mi sejdeš, du wirst mich in der Noth wieder
finden. U Brušperka. Mtl. Ten pes mi sejde
(hodí se mi). Kda. Co by jí tu sešlo (se ne-
dostávalo); Lán mi jest spusti a úroci mi

sešli; Rozličné škody bera, ježto mi i koni
sešli. Půh. II. 14., 192., 388. Tu bych měla
shledati 4 mr. svého věna a to mi schází.
Půh. II. 249. Sešla mu tato pře, že jsú
svědkové toho neznali, že by on jemu lál.
NB. Tč. 254. Třetí nám schází (chybí) D.
Scházejí mně knihy. D. Co vám schází ?
Ml. Všecko to se mi sejde (hodí). Ros. Což
dobrého bylo, všem sešlo (nestalo se). Plk.
Schází ti ai ai a bolí tě ouvej (chceme-li
říci, že člověku na nemoc si stěžujícímu
nic neschází). Lb. — odkud: s hory, Hus
II. 41., se zámku, Ros., s vrchu, s pravé
cesty (blouditi). V. S. se schodu, s očí (vz
Oko), Us., s kazatelnice, Har., se světa (ze-
mříti). Chč. 303., Jel., Dal. 38. Sšedse s jeho
chleba na mú dědinu zbili mi mé lidi. Půh.
II. 441. Co sejde s očí, to vyjde ze srdce.
Kmp. Těchto dnů sešel z tohoto světa pan
hrabě Weykhart z Salmu. Žer. 341. Sešel
s očí, sešel s mysli. U Jižné. Vrů. Tam jest
mnoho lidu sešlo s obú stran a zbito. Let. 155.
Jak s prahu sešla. Er. P. 101. — s čeho.
J. tr. S toho jednání sešlo = nestalo se.
Nar. o h. a k. S toho trhu sešlo. V. S té
plavby sešlo. Har. II. 144. S toho sešlo (lépe
než: z toho. Jg.). D. S té smlouvy sešlo.
Br. S toho obyčeje sešlo, V., s té koupě.
Ml. Sešlo s toho nařízení. Jd. S toho má
sejíti (to se nemá státi). J. tr. — kam (se,
pro co, ke komu, do čeho, nač, v co).
Sejíti se do rady. V. S. do sklepa pro pivo.
Jeho přikázáním židé scházeli se do chrámu.
Hus II. 402. Sejdi ke mně. Štěstí. Z korábu
na zem sejíti. Zlob. S. se na sněm. Dal. 9.
Sch. se k vínu, k pití. D. Sešel v jezero, Ps.
ms., v síň. Us. Přátelé se k němu sejdú.
Sš. P. 16. Kněží sejdúce sě v hromadu i
tupie a kaceřujie ty, jenž jim pravie pravdu.
Hus I. 416. S. se v hromadu, ZN., do rady.
Koule. Mladosť velmi rychle sešla v dlúhý
život nespravedlivého. Hus III 310. I sešli
se obě obce na jeden rathous. Let. 293.
Snéchu sě mužie sěmo v les črn. Rkk. 7.
Sešel do města samarského. Sš. Sk. 95.
Jakub nejpříze, Jan nejposléze z apoštolů
z toho světa ku Pánu smrtí sešel. Sš. Sk.
142. Již schodie v jezero. Ž.wit. Ezech. 18.
Masť, jěž schody na bradu. Ž. wit. 132. 2.;
103.8., 29. 4. — na co. Sešel na zrak (oslepl).
Kram. Sch. na oči. Us. Pochlebníku na po-
chlebnou řeč nesejde (jest hotov pochlebo-
vati). Štelc. — komu z čeho. Schází mu
z kopy groš. Prov. Dyť ty mně nemožeš
z mé mysle sejíti, nemožeš, nemožeš, ani
mně nesendeš, pokud si, synečku, někerú
nevezmeš. Sš. P. 342. — kudy (se). S. po
stupních. Us. Ten po rozličných městech
schodil (je prošel). St. let. — kdy. V tom
bratr muoj nebožčík sšel a já po jeho smrti
byl v držení. Půh. II. 594. Po mši k stolu sě
sejdú. Hus I. 230. Tedy na druhý den v Ka-
farnau sešlo s provolání toho; Při této slav-
nosti hostů množství se sešlo; Zvláště k ránu
lidé scházeli se podlé slov knihy moudrosti.
Sš. J. 100., Sk. 147., 61. Moře v jistých ho-
dinách schází a zase přistupuje. Har. Nar-
cissus ten některé léto před listem naším
sešel (smrtí = zemřel). Sš. I. 146. Obilí na
zimu, z jara nesešlo. Us. Nezojde to žitko