300

seká (chutě jí). Us. Dch. Sekla se do něho
(náhle se zamilovala). Mt. S. Seká jako do
jitrnic (rychle mluví, pracuje). Mečem kruto
v helm mu seče. Rkk. 43. Bleskem v temena
jim (horám) sekly (bouřky). Hdk. C. 36. —
co odkud. Sěkáchu ratolesti se stromóv.
Hus II. 3. -- kdy. Kdo za deště seče, za
sucha sklízí. Č. M. 423. A já mám lóčičku
při vršíčku, já ju nejradš seču při měsíčku.
Sš. P. 638. — se proč. Sekají se pro dě-
večku. Er. P. 498. — čím na koho. Po-
mlouváním zrádným a utrháním na někoho
sekati. V. — (co) jak: dříví na kusy, na
sáhy, něco na cancory. D. Přes míru s.
(mineralií v cizím poli dobývati). Vys. S.
maso, dříví na drobno, klein hacken. Dch.
— co kde. Seno na louce s. Er. P. 420.,
V. Na cestě dříví nesekej (života si neukra-
cuj). Mus. S. něco přeď kým, Dač. I. 73.,
za kým. D. čáry se sekou n. přetínají
v bodu a. Nz. Hajný seká v lese; S. trávu
v lese, na pasece. Er. P. 388., 480. Mezi
Veselím a Soběslavi sekou se silnice v pra-
videlném úhlu. U Žirovnic. Vk. V černej
hoře na pasece, švárné děvče trávu seče;
Seče v zahradě travičku. Sš. P. 192., 253.
Kdo nad sebou seká, třísky mu do očí letí.
Č. M. 324. — čím okolo čeho (koho).
Kanec zuby okolo sebe seká. Cyr. — koho
kam seknouti: v srdce. Us. — se. Ten se
sekl = 1. poranil; 2. ošidil. Že ta vojna
býti musí, že sa Janko sekat musí. Sš. P.
124. Ne tak, švagře, ne tak, budeme sa
sekat, to je sestra má. Sš. P. 785. — co
s kým. Sekal s bratrem louku. Us. — se
s kým — potýkati se, hádati se s ním, sich
schlagen. Us. S ženami lesy s. — tělesně
obcovati. Lék. kn. Nežli bych ti věnec dala,
spíš bych se s tebou sekala. Sš. P. 349. —
se oč. Než bych se já o ňu sekal, radš
falešné panny nechám; Na tom zlínském
černém zámku sekali se o galanku. Sš. P. 181.
Sekator, a, m., der Plager, Plagegeist,
z lat. Us. Sd. Vz Sekuta.

Sekatura, vz Seccatura. Die Belästigung.

Sekavec, vce, m., cobitis aculeata, der
Steinbeisser, die Steingrundel, V., ryba; 2.
loxia coccothraustes, der Stein-, Kernbeisser,
der Kirschfink, pták. Jg.

Sekavíček, čka, m., pták. Ho rebníčka
jaborýsek, na něm sedí sekavíček. Sš. P. 370.

Sekávka, y, f., sekáček ku sekání v malých
necičkách kr př. zelí. U Sulkovce na Mor.
Ktk. Vz Sekáč. — S., umbella, ryba. Ždk.

Sekce, e, f., z lat., řez, der Schnitt; v lé-
kařství řezání těla, otevření těla, die Zer-
gliederung, Leichenöffnung; při úřadech od-
borových odbor, oddělení (v úřadě, ve spolku
n. v jednotě), die Sektion. Rk. Vz S. N.

Sekera, sekyra (vz Bž. 36.), sekerka,
sekyrka, sekeřička, sekyřička, seke-
renka (mor.), sekulenka (na Slov.), y, f., od
sek (sekati), vz -yra, sr. lat. securis, vz u.
Strsl. sekyra, příp. -yra. Mkl. B. 94. Die
Axt, das Beil, Beilchen. V. Části s-ry: čepec
s okem či uchem, čepel s ostřím a brada a
topůrko (topořiště, násada, der Axtstiel);
brada kraj sekery mezi ostřím a čepem
k topůrku obrácený, der Bart, das Axtblatt.

Š. a Ž. Čepec n. obuch n. tylec (v něm
jest topůrko), der Axthelm, Rücken. Šp.
S. na n. ku štípání (u slovesných jmen
podstatných), ne: pro štípání atd. Bs. S.
k štípání dříví obyčejná: kálač, kálačka ci
kladní, kladnice, drevní; u drvoštěpů: klín,
dřevoštěpná n. dřevní s.; k otesávání klad
na hrubo: hlavatka n. hlavatice n. oštěpačka;
na hladko: širocina, široká, bradatice, bra-
datá, pantok, pantovnice, švancar, švancara,
švancarka; kolářská: střihovačka, postřiho-
vačka n. licovačka, loukotnice; malá pro
jednu ruku: ruční, jednoručka; k pobíjení
střechy: pobíječka; tesařská jako motyka
s ostřím na příč: tesla, teslice, dlabatka,
dlabna (vz strany s. tesařských: Tesař);
mlynářská: šumberka; úzká: tesačka; dlouhá:
hlavatice, hlavatka, oštěpačka; široká: bra-
datice, širočina, u mlynářů: šumberka; k za-
čepování: kampovačka; sekera: plzenka,
plzeňačka (s. mlýnská), tesařská (vz Cverok),
řeznická, pořeznice, dlátovka, truhlářská, be-
dnářská, kolářská, mýtní, oboruční, oboruč-
nice, na suky, sukovka, passovka, šindelářka.
Š. a Ž., Šp., Kh., Vys. S. stanová, die Zelt-
hacke. Čsk. S. dřevěnkářská. Bar. S. stí-
nací n. popravní. D. S., kterou se dělají díry
do vorů: dlabačka. Vz jednotlivé řemesl-
níky : Tesař, Mlynář atd. A popadna sekerku
uťal jemu hlavěnku. Sš. P. 128. Kdybys ho
sekyrou tloukl, neřekne to. Us. Mll. S-rou
házeti = lháti. Na mor. Zlínsku. Brt. Tehdy
sekera na sě dlubny kliudi, když před svým
vrahem sě súdí. Dal. 103. V tom Říměníné
byli sú jako metla hněvivého krále a byli
sú sekyra božie, jíž sú židé pro své zaslú-
ženie tresktáni; Činie jako řezník volu, jenž
po čele ho drbá a k smrti úmysl i sekyru
v ruce má; Sekyra, jíž tesař dóm jest udělal,
by měla promluviti, nechlubila by sě, by
ona ten dóm udělala, ale řekla by v pravdě,
že svú mocí tesař skrze ni udělal jest ten dóm.
Hus II. 308., 396., 231. Chtě vždy sekerku
nějakou a roztržení mezi ně uvrci. Bart.
Udeřil ho sekyrú; dal mu sekerú. NB. Tč.
96., 106. To topořisko trefilo (hodilo se do
ucha s-ry). Br. S-ru vroubiti, vtíti. V. S-rou se-
kati, Us., s-ru nasaditi, stielen. D. Tesař břevno
oštěpačkou oštěpuje, otesává. Kom. S-ru ku
kořenu přiložiti. Kram. S. se smekla s to-
pořiska. D., Šp. Jako w lessie drziewienem
sekiramy vyrubaly vrata gegie w nyey: se-
kiru a nasieczy powrhly ysu yu (quasi in
silva lignorum securibus exiderunt januas
ejus in idipsum: in securi et ascia dejecerunt
eam). Ž. wit. 73. o. 6. Vezmu-li já sekyrku,
já ti utnu hlavu. Sš. P. 694. Klíčem dříví
štípati a sekerou dvéře otvírati (věc naopak
činiti). Jg., Š. a Z. Sekera bude na sebe
dlubnu dělati (sám trest si ustanoviti). Us.
Poplave jako s. ke dnu. Vz Hloupý. Prov.
Jg. S-rou házeti (sakramentiti, klíti. Vz
Kletba); Sekera plave, topůrko utonulo (vz
Chybování); S. mete (místo: Sakramente)
pod lavici. Č. Však s. najde (své) topůrko
(= časem svým se všecko schodí). Prov.
Hý. — S., náčiní dřevěné, jímž provazníci
tlukouce popruhy prameny srážejí. Jg. — S.
U tří seker Praze. Vz Ťk. II. 206. — S.,
jm. pole u Roztok. Dch.