305

Semilkovice, dle Budějovice, něm. Se-
melkowitz, ves u Mělníka. PL., Tk. I. 296.,
III. 105.

Semily, dle Dolany. S., mě. v kraji jičín-
ském. Vz S. N. — Semilan, a, m. — Semil-
ský.

Semín, a, m., ves u Přelouče. PL.

Seminář, e, m., z lat. seminarium, seme-
niště, škola, dům ku vzdělání budoucích
kněži (alumnat), professorův atd., das Semi-
narium, Seminar, die Pflanzschule, Vorbe-
reitungsschule; Lehranstalt für angehende
Priester, Lehrer usw. Rk. S. bohoslovecký,
učitelský, filologický, historický. S. N. Theo-
logické školy semeništěm církve jsou. Kom.

Semínko, vz Semeno.

Semiotika, y, f., znakosloví, znakouka,
die Semiotik, Zeichenkunst. Nz.

Semirady, dle Dolany, nyní Smidary. Č.

Semirami-s, dy, f., královna assyrská.
V. Vz S. N.

Semislav, a, m., osobní jm. Šd.

Semité, ův, m., potomci Semovi. Jich ja-
zyk: semilský, k němuž náleží hebrejský či
židovský, syrský, chaldejský, arabský atd.
Rk. Vz S. N., Krč. 1034.

Semka, semkaj, seníky, vz Sem. Ktk.,
Brt. A požeň ty semkaj, tu je tráva velká.
Sš. P. 527.

Semknouti, ul, ut, uti; smykati = sníti,
herabnehmen, herabthun. — co s čeho.
Jád. — se. Semkněte se, aby bylo více
místa (zusammenrücken). Na Ostrav. Tč.

Semlení, n., das Zusamraenmahlen. S.
obilí. Vz Semletí.

Semlemý, gemahlen. S. slad. V. — jak.
Obilí na prach s-né. V.

Semleti, semlíti, semeli, smeli, semlel, et,
etí a mlen, ení; semílati, smítati, zusammen-
niah len, ver-, aufmahlen; upraviti, zvalchovati,
pomluviti, zhrýzti, zubereiten, fertig machen;
durchwalchen, durchhecheln, zermalmen. Jg.
— abs. Kdo se prve ke mlýnu uteče, ten
také prve semele. Prov. — komu = láti,
na zuby žehnati, hart behandeln, harte Ver-
weise geben. V. Ten mu smílal. Us. — co
komu (jak): obilí na mouku s. Zlob. S.
někomu na hody = učiniti mu v hod. U Li-
tomš. Hrp. Zle se mu semlelo (stalo, trug
sich zu) — co, se kde. Slad na mlýně. Vys.
Na ulici se něco semlelo (stalo). Sych. Se-
mlela ho zima v zádech (rozrazila ho zima).
V Olom. Sd. Semlel obilí ve vsi. Vys. —
k čemu. Co by mu k hodům semlel (v čas
mu přišel na pomoc). Prov. Mus. — co čím:
zuby. V. — koho. To počišťující lékařství
škaredě ho semlelo. Sych. Semlela ho zima
(říká se o každé těžké nemoci, která se jeví
horečkou). Us. na Mor. Brt. — se. Náboj
se semlel, palce se semlely, kámen se semlel
až na 12 palců. Vys. Dokudž se ty věci ne-
semlely a nesetřely, král vždy s odpovědí
prodléval. Čr. To se tak rychle semlelo a
jako mlče, že nezvěděl žádný, až se to stalo.
Čr. Dobré se pomní dlouho a zlé ještě déle;
budeš-li lidí haněti, hned se tvá také smele:
tu zvíš, jakýhos měl otce, děda i přátely,
ještoby mnozí o tom nevěděli Rým. Semleli
se = poprali se.

Semletí, n., die Vermahlung. Dch. Máme
pšenice ještě asi s dvoje s. Us. Hý. Vz Se-
mlení.

Semletý; -et, a, o = semlený.

Semněvice, dle Budějovice, něm. Semlo-
witz, ves u Horšova Týna. PL., Tk. III 78.

Semní = zdejší, hiesig. Mor.

Se mnou, mit mir. Pojď se mnou. Se
mnou jest licho (zle). Sych. Po jidášsku se
mnou jednáte. Sych. Vz Já.

Semnouti, vz Mnouti.

Seino = sem, vz Sem.

Semonice, něm. Semonitz, ves u Smiřic.
PL.

Semošice, Semeschitz, ves u Horšova
Týna. PL.

Semotamo, hin und her. Sš. Sm. bs. 139.
Vz Sem. Točí se tam scmotam, komu já tě,
má panenko, tady zanechám ? Sš. P. 367.

Semovice, něm. Semowitz, ves u Bene-
šova v Bud.

Semproni-us, a, m., jm. řím. Vz S. N.

Semříti, mru, el, ení, umírati = úmrtím
na jiného spadati, nach dem Tode erblich
gelangen. — na koho jak. Kniežetstvie
opavské na kněze Jindřicha dědičným prá-
vem má spadnúti a semřieti. Arch. I. 317.
Statky s jednoho na druhého erbovati a smí-
rati mají. Arch. II. 400.

Semřížiti, il, en, ení. — co. Ktož se-
mřieži svoji oči, myslí nepravě (attonitis
oculis). BO. Kdo mluví oči semríže, pyšný
jest, Mus. I. c. 11.

Semtěš, e, m., něm. Semtisch, ves u Zlutic.
PL.

Semtice, Sentice, něm. Sentitz, ves u Tiš-
ňovic. PL.

Semtín, a, m., Gross-Semtin, ves u Votic.
PL.

Semtíuek, nka, m., Klein-Semtin, ves
u Votic. PL.

1. Sen, snu (po předložkách gt, sna: ze
sna), sníček, čku, m. Ve skloňování e se
vymítá, vz Ľ. Sen m. sepn (od spáti), Ht.,
strsl. sъnъ, lit. sapnas, skr. svapna, řec,
vttvoí; (lat. somnus), p před n vypadlo jako
v usnouti m. uspnouti od sъpá-ti. Schl. Koř.
sъp ve spáti, příp. -nъ. Mkl. B, 115., aL.
233., Bž. 228., 47. S. má v lok. ve snu a ve
snách, rozdíl jest fraseologický; čeština vy-
jadřuje pluralem asi něm.: Zustand. Gb. Ve
snech (jednotlivých), ve snách (ve stavu
snění). Im Traum obyč.: ve snách. Cf. pří-
klady. Brt. S. = spaní, das Schlafen, der
Schlaf. Ve sně (ve spaní). BO. Sladký jest
s. dělnikóv, ač málo, ač mnoho sní. BO.
Usnuli jsú sen svój. Z. wit. 75. 6. Ze sna
se probrala. Pass. 43. Snu plný (ospalý);
snem pojatu, přemoženu býti; hlavy snem
pokrmiti; snu užívati; s. libý, hluboký; snu
neměti (nemoci spáti); snu neviděti; s. za-
hnati; ze sna zbuditi, vyburcovati, vyraziti,
probuditi, probrati, probuzenu býti; ze sna
se protrhnouti, vytrhnouti, vyraziti; ode sna
ustáti. V. Sen sladký jest pracovitému; hlu-
boký sen na lidi připadá. Br. Sen ho ob-
klíčil, zachvátil; ze sna vyskočiti. D. Ze
svého sna se vyrazte a vystřízvějte. Br. S.
posiluje tělo. Snem se občerstviti. Kram.
Snu brániti. Byl. Ze sna procitnouti. Vrat.