307

mají správně: zamezen, odcizen (poněvadž
tu z = dj. Bž. 195.). Baciti — bacen. (Bž.
195.). — 3. Skupeniny st a sl mění se v šť
a v šl: pustiti — puštěn, mysliti — myšlen.
Výjimka : kresliti, kreslen. — 4. Retné sou-
hlásky b, m, p, v a tekuté l, ř nepřipouštějí
měkkosti: loven, lapen, huben, mámen, chvá-
len, tvořen. Mk. — Vz -en, -ten.

1. Sen = s něj. Seň nikdo nebyl. Vz On.

2. -seň, přípona jmen podstatných rodu
žen.: píseň od pě-ti, báseň, D., plíseň. Bž.
228. Vz tato slova.

3. Seň, sieň, zastr. — sín.

4. Seň, ně, m., jm. vlastní. Mus.

5. Seň, mě. přímořské v Charvatsku, Zeng.
Rk.

1. Sena, y, sene, e, senes, i, f., dle Kk.
256. senes, u, m., it. sena, lat. cassia senna,
der Sennesbaum, die Senne, rostl. — Senes
česká n. ovčí čocovice, měchýník, colutea
arborescens, der Linsenbaum, die Schaf-
linsen. Um. les. — Senes alexandrijská, vý-
chodoindijská. Kh.

2. Sena, y, f., mě. v Umbrii. — Seňan,
a, m. — Senský.

Senár, a, m., krajina v severovýchodní
Africe. Vz S. N.

Senař, e, m., kdo seno seče, der Heu-
mähder, n. prodává, der Heuhändler. Ptk.

Senari-us, senar, a, m., lat., iambský
trojměr, der Senar. Vz Iambský verš.

Senarmontit, u, m., nerost. Vz Bř. N.
194.

Senat, senát, u, m., z lat. -—: rada, der
Senat. Vz S. N. S. římský, akademický. S.
obchodního soudu, der Handelssenat. J. tr.

Senator, a, m., člen senatu n. rady, radní,
rada, der Senator, Rathsherr. S. římský. V.

Senatorský, Senator-.

Senatorství, n., die Senatorwürde. — Vz
více v S. N.

1. Sence, e, n., zastr. = seno, das Heu.

2. Sence, e, f. = sednice. Us. Psčk., Er.
P. 335.

Sendraže, něm. Sendrasch, ves u Nového
města n. M. PL.

Sendražice, dle Budějovice, ves u Smi-
řic. PL., Tk. III. 103. Od se (= se) dražiti.
Gb. Hl. 37., Bž. 9.

Sene, vz Sena.

Seuec, nce, m., něm. Senetz, ves u Ro-
kycan, něm. Sennetz, ves u Plzně.

Seneček, čka, m., mor. = syneček.

Senegal, a, m., ře. v západní Africe. Vz
S. N.

Senegambie, e, f., kraj. v Africe. Vz S. N.

Senek, nka, m., mor. = synek.

Seneka, y, m., dle Despota, řím. filosof,
nar. r. 3. př. Kr. Vz S. N.

Seněnka, y, f., trigonella, der Kuhhorn-
klce, rostl. Slb. 549.

Senes, vz Sena.

Senesový, senový, Senes-. S. listí, Sen-
nesblätter, n. Vz Kk. 257.

Senešnice, něm. Seneschnitz, ves u Mníška.
PL.

Senetař, e, Senetářov, a, m., ves u Blan-
ska na Mor.

Senetín, a, m., něm. Senetin, ves u Kutné
hory. PL.

Senfta, y, f.. V., z něm. Senfte, nosidlo,
nosítka, zastr. V.
Sení, n. — setí, das Säen. Aqu., Jel.

1. Seuice, e, f., něm. Senitz, ves a) u Podě-
brad, b) u Klobouk na Mor. Vz Tk. IV.
399.

2. Senice hrubá a malá, Gross-, Klein-
Senitz, vsi u Olomouce. Vz S. N.

Seníčko, a, n., anthozanthum, voňavka,
das Ruchgras, rostl. Slb. 132.

Seník, a, m., ves u Přelouče. PL. — S.,
u, m. = senník.

Seninec, nce, m. = senník, der Heuboden.
Slov.

Seninka, y, f., ves u Vyzovic na Mor.
PL.

Senior, a, m., lat., starší, der Aeltere.

Seniorat, u, m., starošinství, staršinství,
řád dědičný, dle něhož statky a jmění při-
padají vůbec nejstaršímu v rodině, das Se-
niorat. Rk.

Seniště, ě, n., senník. V., Kom.

Seniti se. Seno, že je seno, keď by sa
senilo. Ps. Sl. 319.

Senke, f., něm., prohyb, převal, u hor,
die Einsenkung des Kammes. Š. a Ž.

Senkov, a, m., ves u Loun. PL.

Senna, Sennes, vz Sena.

Sennař, e, m., der Traumdeuter. Ždk.
Vz Senník.

Senně, zastr. = snem, spaním. Kat. 949.

Senné, ého, n., das Geld für die Heu-
mahd. Gl. 311.

Sennice, e, f. = senník. Pl.

Senník, seník, u, m., seniště, místo n.
kůlna, kde seno chovají, pleven, der Heu-
boden. V. Seno na kůlny (do seništ, do sen-
níků) se snáší. Kom. — S., a, m., der Traum-
deuter. BO. Vz Sennař.

Senný, co k senu náleží, Heu-. S. kosa,
trh, V., vidle (rohatina, podávky), vůz, váha
(vážnice), hrábě. Us. O s. trhu a úřadě v
Praze vz Tk. II. 548. — S., od sena, ze
sena, Heu-. S. chomáč, trusky, semeno, květ,
Us., kůpa n. kopka, stoh (Pč. 5.), otrusek.
Db. — S., k snu se vztahující, Traum-,
Schlaf-. S. vykladač (Traumdeuter), vidění,
BO., spaní. ZN.

Seno, a, sence, e, senečko, seníčko, a,
n. Lok. pl. senách. Seno m. sekno od sek
(sekati). S. místo sěkno. Bž. 46., 228. Dle
Mkl. B. 117. nejistého původu: strsl. seno,
příp. -no, fenum, nicht von sek, wie das lit.
šénas zeigt. Mkl. B. 116., 1-17. — S., sečená,
suchá tráva, das Heu; též sama tráva,
která se na seno seká, das Gras, Heu. Us.
S. zemské. Ž. wit. 71. 16., Us. S. podzimní
(otava). S. luční, jetelové, žitné, víčencové,
kukuřičné, vojtěškové, vikvové, mucharové
n. kolencové, S. N., neprašné (které ne-
práší). Sp. Seno pařené = pařenka, paření.
Us. Šm. Čas sena sekání, sena klizení
(sečba, kosba), klizeň sena; kůpa (na Mor.
kopa), vůz, Us., otep, stoh, kopka, kopec,
kupka, sekáč sena; jesle, sklad na seno
(senník, seniště). Šp. S. se zapařilo. Us.
Louka, na níž seno sečí. V. Seno z luk,
kosou posečené se suší, hráběmi se hrabe,
vidlami (vidlemi) v kopky a na kůlny se
snáší. Kom. Seno sekati, kositi, séci, dělati,