321

který služebník co komu z rozkázánie pána
svého učinil a pán se k tomu seznal. Vl.
zř. 481. A vezme-li to ten na se a k tomu
se sezná. Vl. zř. 95. S. se ke skutku. Krab.,
Er. Pan Oldřich se k tomu seznal. Půh. I.
265. Seznal se k tomu. NB. Tč. 64., 120. —
v čem. Pakliby kto nehonil (zločinců) a
v tom seznán byl. Vl. zř. 540. V tom sě
jest Telec seznal (vyznal). Pč. 5. Já sem
vzal to, v čemž mi jsi se seznal. NB. Tč.
224. S. se ve své vině. Št. N. 334. V čemž
se úředníci seznají, má jemu to pan Lacek
vrátiti. Půh. II. 145. — co čím. Tím jste
seznali, že . . . Us. Sezná-li tento svým
listem ... Půh. II. 139. A tu obrmany seznal,
že Mikulášovi žádných peněz nepřiříkal.
Půh. II. 446. — komu. Abyste mi seznali,
že mi v ničem viny nedává Klímek. NB. Tč.

Seznavací Erkennungs-.

Seznavač, e, m., kdo seznání činí, usu-
zovatel, opravce, der Schiedsrichter. Od
svrchupsaných s-čóv a opravcí jednostajně
to na ně seznáno. Arch. III. 253., 252.

Sezobati, zobám a zobu, wegschnäbeln,
weg-, zusammenfressen (o ptácích). —- co.
Slepice sezobaly pšenici. Us. — Sych.

Sezpívati, vyzpívati, až do konce zpívati,
ab-, herab-, durchsingen, zu Ende singen;
společně zpívati, mit einander singen, zu-
sammensingen, anstimmen; zazpívati, an-
fangen zu singen, ein Lied anheben o. an-
stimmen. Jg. — co kdy kde: Po večeři
Kristus písničku sezpíval. Kom. Něco v ko-
stele. — co komu: chválu svatému. Ctib.

Sezralý, reif geworden. S. víno. Brikc.

Sežrání, n., die Reife. S. otoku. V. Něco
k sezrání přivésti. Br. Kosatec k s. přivodí.
Byl.

Sezráti, zraji, ál, ání; sezrati, zrám, al,
ání; sezrávati, reifen, völlig reif werden.
Jg. — abs. Až ovoce sezraje (uzraje). Us.
Když sezrá úroda. Br. — v čem. Ve svých
hříších s. Br. A že sú sežráli v dobrých
skutciech, protož je v své stodole královstvie
věčného schovává. Hus III. 57.

1. Sezříti, zřím, el, en, ení; sezívati =
shlednouti, spatřiti, erblicken, ersehen, an-
sichtig werden. Jg. — koho: člověka. D.
Nemohu ho ani s. Jansehen, leiden). Mor.
Šd. — čím: očima. Žal. — odkud: s nebe
sezřel. Ben., Br., Ž. wit. 32., 13., Zlob. S.
s tróna (nebeského). Kat. 1573. — kam,
na koho, nač. Leg. Na něčí žádosť. Bianc.

2. Sezříti, pohrdati, zhrzeti, příliš do-
slovně z lat. despicere přeloženo. Č.

Sezrzavělý, rostig geworden, S. kosa.

Sezrzavěti, ěl, ění, rostig werden. Us.

Seztné = šestné, zastr.

Sezva, zastr. = sezval. Kat.

Sezváněti, ěl, ění, sezvoniti, il, ěn, ění,
zusammenläuten. — abs. Už sezvánějí.
Slyšel zvonit, ale ne sezvánět. Prov. —
koho. Sezvoniv obec, ustavil jim hejtmana.
Bis. 67. — koho čím kam: lid do kostela
velikým zvonem na hrubou (mši) s. Us. — se
kde. U matky boží sněžné se sezvonili a podlé
obyčeje k rathouzu starého města běželi. Bls.
69. — se. Když se pozvání, brzy se sezvání
(když počne někdo něco omlouvati, brzy
vytasí se se záměrem svým). Lb.

Sezvati, sezývati = pozvati dohromady,
společně, zusammenladen. — koho k čemu:
sousedy k poradě, Us., k nějaké slavnosti.
Us. Šd. — kdy. Ciesař inhed v ty hodiny
sezva všecky. Kat. 208. — koho proč.
Pro něžto biskup lidí sezval. Pass. 31. (Hý.).
— koho nač: na radovánky. Háj. — se
s kým. Sezvali bychom se s polnými spolu,
žeť potom nic nezůstalo v domu. Rad. zv.

Sezvoliti, il, en, ení = dovoliti. — co
komu, k čemu. Na Ostrav. Tč.

Sež, seže = se -\- že. On sež bál. Us. u Pe-
trovic. Dch.

Sežabiti se, il, ení. Vůl se s-bil (uhonil-li
si rychlým napitím nemoc podobnou té,
kterou u člověka zoveme čemer, Darrgicht).
V Nivnici. Kch.

Sežana, y, f., Sessana, ves v Goricku.
Vz S. N.

Sežati, vz Sežíti.

Sežatý; -at, a, o, geerntet, geschnitten.

Seždímati; sežďati, seždmu, sežmu, ďal,
at, atí? Jg., dle Mřk. -án, ání = smačkati,
zusammendrücken. — co: zuby. St. skl. I. 20.
Cf. Ždímati.

Sěže, zast. = sáhl. Jg. Vz Sáhnouti.

Sežébrovati, sežejbrovati = snísti. — co:
mnoho chleba za den s. Us. Hý. Vz Se-
žibrovati.

Sežehliti, il, en, ení, zusammenbügeln.-
co: prádlo. Dch.

Sežejbrovati, vz Sežibrovati.

Seženu, vz Sehnati.

Sežernovati = sešrotovati. Na Slov.

Sežeru, vz Sežrati.

Sežibrovati = pojísti, zusammenessen. —
co. Však on to všecko sežibruje. Mor. Šd.
Jinde: sežejbrovati.

Sežíci, sežhu, žžeš, žže, žžeme, žžete,
žhou; sežži, sežehl, sežžen, ení; sežhnouti,
sežehnouti, sežahnouti; sežíhati, sžíhati, se-
žíhávati, sžíhávati, sežehovati, sžehovati =
spáliti, verbrennen. — co. Oheň sežže
všecko. Hus III. 181. Kto sežže (spálil)
dědiny? Rkk. 17. — co čím: plevy ohněm
s. Nov. test., ZN. Chrámy bohóv sežže
ohněm. BO. — co kde: cihly v ohni. BO.

Sežiník, u, m., gynerium, tráva rákoso-
vitá. Rostl.

Sežírati, vz Sežrati.

Sežíravý, auffressend. Šm.

Sežiti, il, ití, an der Neige des Lebens
sein. Mor. Kld.

Sežíti, sžíti, sežati, nežnouti, sežnu, žal,
žat, žetí; sežínati = požíti, skliditi, abernten,
abmähen, völlig einernten. Jg. — abs. Už
sme sežali, už nic nemáme, kam ty kosáky
pochovat dáme. Sš. P. 556. — co. Užitky
potomek sežne. Jel. Což kdo síti bude, toť
sežne. V. Kterak já tě (obilí) sežnu, do
stodoly svezu? Sš. P. 10. — co kde. Jen
až pod háječkem žito jaří sežneš. Er. P. 161.

Sežloutlý, gelb geworden.

Sežloutnouti, tnul a tl, utí, sežloutati,
gelb werden. D. — od čeho. Ros.

Sežlutlý. S. osení, gelb geworden.

Sežmachlaný, vz Podlachmaný (v do-
datcích). Mor. Šd.

Sežokovati, einsäcken. Ros. — co: chmel.

Sežrale = ochlastále, besoffen. Ros.