Předchozí (320)  Strana:321  Další (322) |
|
|||
321
|
|||
|
|||
který služebník co komu z rozkázánie pána
svého učinil a pán se k tomu seznal. Vl. zř. 481. A vezme-li to ten na se a k tomu se sezná. Vl. zř. 95. S. se ke skutku. Krab., Er. Pan Oldřich se k tomu seznal. Půh. I. 265. Seznal se k tomu. NB. Tč. 64., 120. — v čem. Pakliby kto nehonil (zločinců) a v tom seznán byl. Vl. zř. 540. V tom sě jest Telec seznal (vyznal). Pč. 5. Já sem vzal to, v čemž mi jsi se seznal. NB. Tč. 224. S. se ve své vině. Št. N. 334. V čemž se úředníci seznají, má jemu to pan Lacek vrátiti. Půh. II. 145. — co čím. Tím jste seznali, že . . . Us. Sezná-li tento svým listem ... Půh. II. 139. A tu obrmany seznal, že Mikulášovi žádných peněz nepřiříkal. Půh. II. 446. — komu. Abyste mi seznali, že mi v ničem viny nedává Klímek. NB. Tč. Seznavací Erkennungs-.
Seznavač, e, m., kdo seznání činí, usu-
zovatel, opravce, der Schiedsrichter. Od svrchupsaných s-čóv a opravcí jednostajně to na ně seznáno. Arch. III. 253., 252. Sezobati, zobám a zobu, wegschnäbeln,
weg-, zusammenfressen (o ptácích). —- co. Slepice sezobaly pšenici. Us. — Sych. Sezpívati, vyzpívati, až do konce zpívati,
ab-, herab-, durchsingen, zu Ende singen; společně zpívati, mit einander singen, zu- sammensingen, anstimmen; zazpívati, an- fangen zu singen, ein Lied anheben o. an- stimmen. Jg. — co kdy kde: Po večeři Kristus písničku sezpíval. Kom. Něco v ko- stele. — co komu: chválu svatému. Ctib. Sezralý, reif geworden. S. víno. Brikc.
Sežrání, n., die Reife. S. otoku. V. Něco
k sezrání přivésti. Br. Kosatec k s. přivodí. Byl. Sezráti, zraji, ál, ání; sezrati, zrám, al,
ání; sezrávati, reifen, völlig reif werden. Jg. — abs. Až ovoce sezraje (uzraje). Us. Když sezrá úroda. Br. — v čem. Ve svých hříších s. Br. A že sú sežráli v dobrých skutciech, protož je v své stodole královstvie věčného schovává. Hus III. 57. 1. Sezříti, zřím, el, en, ení; sezívati =
shlednouti, spatřiti, erblicken, ersehen, an- sichtig werden. Jg. — koho: člověka. D. Nemohu ho ani s. Jansehen, leiden). Mor. Šd. — čím: očima. Žal. — odkud: s nebe sezřel. Ben., Br., Ž. wit. 32., 13., Zlob. S. s tróna (nebeského). Kat. 1573. — kam, na koho, nač. Leg. Na něčí žádosť. Bianc. 2. Sezříti, pohrdati, zhrzeti, příliš do-
slovně z lat. despicere přeloženo. Č. Sezrzavělý, rostig geworden, S. kosa.
Sezrzavěti, ěl, ění, rostig werden. Us.
Seztné = šestné, zastr.
Sezva, zastr. = sezval. Kat.
Sezváněti, ěl, ění, sezvoniti, il, ěn, ění,
zusammenläuten. — abs. Už sezvánějí. Slyšel zvonit, ale ne sezvánět. Prov. — koho. Sezvoniv obec, ustavil jim hejtmana. Bis. 67. — koho čím kam: lid do kostela velikým zvonem na hrubou (mši) s. Us. — se kde. U matky boží sněžné se sezvonili a podlé obyčeje k rathouzu starého města běželi. Bls. 69. — se. Když se pozvání, brzy se sezvání (když počne někdo něco omlouvati, brzy vytasí se se záměrem svým). Lb. |
Sezvati, sezývati = pozvati dohromady,
společně, zusammenladen. — koho k čemu: sousedy k poradě, Us., k nějaké slavnosti. Us. Šd. — kdy. Ciesař inhed v ty hodiny sezva všecky. Kat. 208. — koho proč. Pro něžto biskup lidí sezval. Pass. 31. (Hý.). — koho nač: na radovánky. Háj. — se s kým. Sezvali bychom se s polnými spolu, žeť potom nic nezůstalo v domu. Rad. zv. Sezvoliti, il, en, ení = dovoliti. — co
komu, k čemu. Na Ostrav. Tč. Sež, seže = se -\- že. On sež bál. Us. u Pe-
trovic. Dch. Sežabiti se, il, ení. Vůl se s-bil (uhonil-li
si rychlým napitím nemoc podobnou té, kterou u člověka zoveme čemer, Darrgicht). V Nivnici. Kch. Sežana, y, f., Sessana, ves v Goricku.
Vz S. N. Sežati, vz Sežíti.
Sežatý; -at, a, o, geerntet, geschnitten.
Seždímati; sežďati, seždmu, sežmu, ďal,
at, atí? Jg., dle Mřk. -án, ání = smačkati, zusammendrücken. — co: zuby. St. skl. I. 20. Cf. Ždímati. Sěže, zast. = sáhl. Jg. Vz Sáhnouti.
Sežébrovati, sežejbrovati = snísti. — co:
mnoho chleba za den s. Us. Hý. Vz Se- žibrovati. Sežehliti, il, en, ení, zusammenbügeln.-
co: prádlo. Dch. Sežejbrovati, vz Sežibrovati.
Seženu, vz Sehnati.
Sežernovati = sešrotovati. Na Slov.
Sežeru, vz Sežrati.
Sežibrovati = pojísti, zusammenessen. —
co. Však on to všecko sežibruje. Mor. Šd. Jinde: sežejbrovati. Sežíci, sežhu, žžeš, žže, žžeme, žžete,
žhou; sežži, sežehl, sežžen, ení; sežhnouti, sežehnouti, sežahnouti; sežíhati, sžíhati, se- žíhávati, sžíhávati, sežehovati, sžehovati = spáliti, verbrennen. — co. Oheň sežže všecko. Hus III. 181. Kto sežže (spálil) dědiny? Rkk. 17. — co čím: plevy ohněm s. Nov. test., ZN. Chrámy bohóv sežže ohněm. BO. — co kde: cihly v ohni. BO. Sežiník, u, m., gynerium, tráva rákoso-
vitá. Rostl. Sežírati, vz Sežrati.
Sežíravý, auffressend. Šm.
Sežiti, il, ití, an der Neige des Lebens
sein. Mor. Kld. Sežíti, sžíti, sežati, nežnouti, sežnu, žal,
žat, žetí; sežínati = požíti, skliditi, abernten, abmähen, völlig einernten. Jg. — abs. Už sme sežali, už nic nemáme, kam ty kosáky pochovat dáme. Sš. P. 556. — co. Užitky potomek sežne. Jel. Což kdo síti bude, toť sežne. V. Kterak já tě (obilí) sežnu, do stodoly svezu? Sš. P. 10. — co kde. Jen až pod háječkem žito jaří sežneš. Er. P. 161. Sežloutlý, gelb geworden.
Sežloutnouti, tnul a tl, utí, sežloutati,
gelb werden. D. — od čeho. Ros. Sežlutlý. S. osení, gelb geworden.
Sežmachlaný, vz Podlachmaný (v do-
datcích). Mor. Šd. Sežokovati, einsäcken. Ros. — co: chmel.
Sežrale = ochlastále, besoffen. Ros.
|
||
|
|||
Předchozí (320)  Strana:321  Další (322) |