325

že užitkové nejsú dobři, proč chce pověstná
slova rozsievati?; Shledá, že obecně ti, kte-
říž jiné klnú, jsú v boží kletbě. Hus I. 243.,
264., 265., II. 204. — Shledán býti v čem,
za koho, za co, před kým, s infinit.:
v hříchu, Jg., za moudrého. Br. Shledán
jest původ toho býti. Kom. Věc v pouhé
pravdy jistotě shledána. Troj. A kdyby v tom
shledán byl. že minci falšoval. Nar. o h. a k.
A bude shledáno přede pány. Půh. I. 309.
A kdyžby ve lži shledáni byli, aby hodně utr-
pěli ; A budu-li shledán v kterém bludu anebo
v kterém kacierstvie neodmlúvám jako blu-
dný, jako kacieř utrpěti. Hus I. 264., III. 275.

Shlédati, shlídati, shlédávati, shlédnouti,
shlídnouti, dl, ut, utí; shledovati, shlízeti
(v obec. mluvě shlížeti) = patřiti, hleděti,
sehen, ansehen, erblicken, in Augenschein
nehmen, beschauen, gewahr werden, ersehen;
s hůry dolů hleděti, herabsehen. Jg. — abs.
Shledněte, jaká jest země ta i lid. Br. Ten
škaredě shlídá (= hledí). Mor. Šd. Ten shlídá
(finster o. trotzig aussehen, zornig auf Je-
manden schauen). Mor. Sd., Vch. — co, koho.
Chce nás shlédati, musíme se ho báti. D.
S. město (rekognoskovati). Br. Vyjeli do
pole, aby shlídali příležitosť města. Sl. Uh.
1. 126. Shlídati něco, etwas gierig begehren.
U Olom. Sd. S. vojsko. Us. — (co) čím.
Něco očima shlédnouti. V. Shleduje orličíma
- očima (dolů hledí). Ryt. kř. —- ke komu.
Bůh k tvorům svým shlíží. Hlas. — (co)
odkud (kde). Se svého příbytku dvory ve
vší vsi s. mohl. Háj. Až milý Buoh, vida
neduh k zhojení lidem nemožný, shlédl jest
s nebe jsa sám mocný. Hus III. 266. Bůh
shlédl s nebe. Br., Ros. — kde. Něco ve
světě shlédl. Kom. Vojsko své při Hradci
Králové shlídl a spořádal. Pešina. 1643.
V zrcadle se shlížel. Us. Vch. V čem se
shlížíš, když si vážeš (šátek)? Němc. 180.
Úklady okolo sebe shlédni. Jel. — se na
kom, na čem, sich am Jemanden versehen.
Shlédla se na praseti, na strýci, na ohni
(o ženách těhotných). Us. — (se) kam (do
čeho, nač, v co). Tenkráte se do toho
shlídali (hleděli udiveně na úl, když jej
uzřeli). Us. (Lego Jan). Shlídal na mne
(= škaredě na mne hleděl). Mor. Šd. Shlí-
dati se nač (o tom, kdo si něco — obyčejně
věc menší ceny — přsvojil, co nebylo jeho).
Mor. Brt. Vy jste se shlídli jenom na pe-
, níže (na statek) a tak jste učinili dceru ne-
šťastnou tím vdajem. Mor. Šd. Shlídati se
nač (etwas nicht gerne verschenken). U Olom.
Sd. Kde shlížel věžní v šero dálky. Kká.
Š. 19. — se čemu, k něčemu prohlédati,
zření míti nač, sein Augenmerk auf etwas
haben o. richten (Hy.), nach etwas begierig
trachten. U Prostěj. Vch. Vy ste se shlídli
jen penězům. Mor. Mřk. Když provdával
dceru, shlídl se penězům. Mor. Hý. — s inft.
Shlídl ji s ním mluviti. Záv. — čeho: švar-
ných tváří, šp. m. co. Brt.

Shledavač, e, m., der Beseher, Untersu-
cher. Br.

Shledavatel, e, m. = sběratel, der Sam-
mler. D.

Shledčivý = spatřitelný, vyvýšený, sicht-
bar. Reš.

Shledlý, uhledčivý, oculatus. Reš.
Shlednouti, vz Shledati.
Shlédnouti, vz Shlédati.
Shlédnutí, shlídnutí, n., das Erblicken,

der Augenschein. — S., pozor, das Augen-
merk. Kostelníci pozorné s. míti mají, kdo
v kostele jest a kdo není. Mus. IX. 153.

Shledny, sichtlich. Rk.

Shledú sě, vz Shledati se oč.

Shlídavec, vce, m., ponurý, ein gräuli-
cher, finsterer, zorniger Mensch. U Olom.
Sd.

Shlídavosť, i, f., finsteres Blicken, finste-
res Wesen, die Zornmüthigkeit. U Olom. Sd.

Shlídavý, shlédavý, finster blickend, zorn-
müthig. U Olom. Sd.

Shlídník, a, m. = dohlížitel, der Aufse-
her. Scip.

Shlídoň, ě, m., kdo shlídá, škaredě hledí.
Ten s.! Vz Shlídati. Mor. Šd.

Shlízeti, vz Shlédati.

Shlobiti, il, en, ení, shlobovati = udělati,
verfertigen. Šp., Mtl. — co z čeho. By
z desek bednu shlobili. Kld.

Shlodati, hlodám a hlozi. — co. Ten
tálov kosť objídá a shloze. Us. Zajíc tu kůru
celou shlodal. Pokladu ani mol ani rez ne-
zhloze. GR.

Shlomoziti, il, žen, ení, utýrati, ermüden.
Č.

Shloubčiti, il, en, ení, vertiefen. Kram.

— co čím.

Shloucati = špatně učiniti, ukopati, smač-
kati, stlouci, verpfuschen, verderben. — co:
přízi (příliš tlustou učiniti). U Petrovic.
Dch.

Shlouceti, el, en, ení = shltati, zusam-
men-, verschlucken. Us. — co.

Shloučeně, hlukem, hromadně, schaar-
weise. Kram.

Shloučení, shlučení, n. = shromáždění,
zástup, die Schaar, der Haufe. S. lidu. Aqu.

Shloučený; shloučen, a, o, geschaart, zu-
sammengerückt. S. šik. Plk. — v co. Květ
v strboulek s. Rostl. Lid v hromadu s. Reš.

Shloučiti, shlučiti, il, en, ení; shloučeti,
el, en, ení; shluknouti, kl, ut, utí; shluko-
vati, shlučovati = v hluk sraziti, shromáž-
diti, schaaren, zusammendrängen; s. se =
shromážditi se, shrnouti se, sich schaaren,
sich versammeln, sich zusammenstellen, zu-
sammenrücken. V., Jg. — koho. Har. IL 146.

— co, koho, se v co. Dělníky v hromadu
s. St. skl. Se v hromadu s. Flav. Naliť Uhřie
v setniny sě shluků. Rkk. 49. Mnostvie v je-
dnu sílu se shluče. Rkk. 51. — se kde
(kam). Okolo něho se shlukli. Háj. Shlu-
čechu sě v lesě pod Hrubú skalú. Rkk. 36.

— jak. Tam u velikém množství se shlukli.
Eus. Nebudú sě shlučovati v chrámě. BO.
Vz S. se proti komu. — koho, se k čemu
(kam). Se k hradu s., Rkk., 19., k zlému.
Jel. Vojska k němu se shlukla. V. Shlučí
se k němu zástup. ZN. — Br. — se s kým.
Vitoš opat s bratří sě shluče i jide. St. skl.

— se proti komu. Br. Shlukše sě proti
němu jechu sě jeho kamenovati. BO. Veliká
čásť horlitelů v zaryté pýše proti Pavlovi
se shlukla. Sš. Sk. 246. — se na koho:
na krále. Br.