329

zbedným. Kom. Nebe i země pominou. Kom.
Smrk a jedle jsou jednostejného přirození.
Zhouba a hlad buď tobě za smích. Br. Dá-
vání a brání jest věc svatá. Br. Učení a
zpráva potřebují pokoje. Kom. — 2. Když
se podmety za věc jednu mají, srovná se
přísudek, když jsou rodu rozličného, s rodem
jména nejbližšího aneb nejmocnějšího, když
jsou však rodu jednostejného, podlé rodu
společného. Ten den bude země i nebe ob-
noveno. Pass. Duše i tělo zdrávo bylo. Mudr.
K tomu žádná nouze a potřeba nenutila. V.
Žalosť a hněv jemu síly přispořovala. Ozim
a jař potlučena byla. Us. Věk jeho i čas
toho žádal. Troj. — 3. Když se podměty
za věc mnohou pokládají a přísudek se ke
všem táhne, tehdy klade se přísudek a)
jsou-li podmětem osoby rodu jednostejného,
v rod společný čísla množného, pakli jsou
rodu rozličného, v rod mužský čísla množ-
ného. Moudrý a blázen ve spaní jednostejní
jsou. Mudr. Stály pak blíže kříže matka
jeho a sestra její. Br. Otec a matka divili
se těm řečem. Br. Král i všecko shromáždění
obětovali. Br. Ale také: Aby jednak muži,
jednak ženy regiment držely. Kom. — b)
Když pak podmětem jsou věci rodu roz-
dílného, klade se výrok v číslo množné rodu
vzácnějšího, pakli jsou rodu jednostejného,
v číslo množné rodu společného. Povětřím
roztrhali se plátna i provazové. Troj. Tu
hromobití hrozná a blejskání se děla. Troj.
Knížectví opolské a ratibořské pod léno a
manství koruny české postoupena byla. V.
Propast'a zahynutí nebývají nasyceny. Rozum
a ctnosť nejlépe vědomi jsou těch obou cest.
— Pozn. 1. Mužská bezživotná jména, když
se s jinými podměty spojí, mají za sebou
nyní obyčejně rod ženský čísla množného.
V tom pouhý kus a z něho povstalá zvyk-
losť panovaly. Šf. Chvojka a kolovratec
mléčnaté jsou. Byl. Strach a bázeň tě osedly.
Jg. — Pozn. 2. Zřídka se při věcech rodu
rozdílného výrok v rod střední čísla množ.
klade. Ale jiné nové nebe a nová země pro
budoucí život že stvořena budou, svědčí se.
Kom. — 4. Když se podměty za věc mnohou
pokládají, avšak přísudek toliko k jednomu
podmětu se táhne, při ostatních pak na
mysli se doplní, tehdy srovná se toliko s tím,
ku kterému se bezprostředně táhne. Tedy
vyšel Petr a jiný učedlník a šli k hrobu.
Br. Na tom sněme byl také Vladislav I. a
Soběslav I., knížata česká. Koně a všechen
dobytek jeho zahynul. Pass. Syn jeho i lid
všechen Přemyslovy smrti velmi želel. Háj.
Vyjdi z korábu ty i žena tvá i synové
tvoji. Br. — 5. Když podmětem jsou roz-
ličné osoby, tehdy klade se přísudek v číslo
množné osoby vzácnější, t. j. osoby první,
když ta mezi podměty jest, aneb druhé, když
osoby první mezi nimi není. Otec tvůj a já
hledali jsme tebe. Br. Ty a bratr tvůj mluvte.
To vy a váš rod budete užívati. Háj. --
Pozn. Když se podměty s přísudkem spo-
lečným proti sobě staví, řídí se přísudek
podmětem nejbližším. Netoliko já ale i oni
blázni jsou. Mudr. Oni nám i my jim nic
nerozumíme. Háj. — Zk. Skl. 587.—591.,
Zk. Ml. II. str. 7.-8, — S. přísudkového

jména infinitivniho, vz Infinitiv (I. 577. b).
a Brt. S. 2. vyd. 107. — S. jména před-
mětového na infinitivě závislého. Sloveso
řídící a infinitiv splývají v jeden celek,
pročež předmět závislý na infinitivě nespra-
vuje se do pádu infinitivem, nýbrž slovesem
řídícím. Není bezpečno souditi takových
věcí. Nechceš pravdy pověděti. Dej mi vody
píti. Jal se toho spolku trhati. Dávno jsem
žádostiv byl té noviny slyšeti. Ta se jest
písmu ve své mladosti čísti naučila. Brt.
S. 2. vyd. 108. Vz Infinitiv (I. 578. a.) —
S. přívlastku se jménem určeným. Vz Pří-
vlastek. — S., náhoda. Kon., Ráj. — S.,
adv. = dobře. S. naň tak (když komu ně-
jakého neštěstí přejeme). Ros., Mus.

Shodení, n. = cena. Podlé s. má vrátiti,
pro aestimatione restituet. Zlomek strč.
exodu 22. 5. V Listech filolog. 1880. 131.

Shoditelnosť, i, f., die Absetzbarkeit. Šm.

Shoditi, shoď, il, zen, ení; sházeti, el,
en, ení; shazovati, shozovati — svrhnouti,
dolů hoditi, ab-, herab-, hinunterwerfen,
ein-, hinabstürzen; na hromadu hoditi, zu-
sammenwerfen ; ceniti, schätzen; se = sho-
diti se, shodnouti se, shodovati se, shozovati
se = srovnati, übereinstimmen, übereinkom-
men, sich mit Jem. abfinden, sich reimen,
zutreffen. Jg. — abs. Ten kůň shazuje. Us.
— co, koho. Kůň mne shodil. Jel. Kůň
zuby shazuje (wechselt), jelen parohy. Us.
Shodnouti co = uhodnouti. Lg. S. Jezuity =
zrušiti. Jezuité byli shodění. Na mor. Zlínsku.
Brt. S. révy (zbytečné uříznouti). Ck. Mohla
by (kráva) pěkná telata shazovat (germ.).
V Kunv. Msk. — co komu = dolů hoditi.
U Opavy také = haněti, Jemanden etwas aus-
reden, missbilligen. Klš. — se komu (proč).
Netoliko židovi, nébrž i pohanu by se taková
omluva shodila. Sš. I. 43. I samým Římanům
voda jeho (bravného rybníka) pro nemocné
vojáky dobře se shodila. Sš. J. 82. (Hý.). —
co, koho odkud: se schodů, D., obuv
s nohy. Puch., někoho s úřadu (složiti).
Plk., Sych., Apol., Brt. Shodil ho s kathedry
(dotekl ho). Prov. S. hrnce s police. Er. P.
38. Tak později asi po 30 nebo méně letech
stejným obořením apoštola Jakoba mladšího
s cimbuří chrámu shodili. Sš. Sk. 91. Shoď
mia, miíý, shoď mia s mosta, ať sem já tej
hanby prosta. Sš. P. 139. S. se služby, ab-
setzen. Mor. Šd. — co, koho, se jak: ně-
koho po hlavě dolů s. V.— kdy. Shodnouti
se po vádě (smířiti se). L. Po dvou letech
hříbě stoličky mlíčné první shazovati počíná.
Ja. — co kam: v jednu hromadu = na
hromadu. Plk. — co zač = ceniti. Ms. pr.
hor. — co čím: seno s půdy rukama, po-
dávkami s. Us. Rád by klobásou polt slanin
shodil (veliké za malé obdržel). Č. — se.
Nemohou se shodnouti (jsou si na štíru).
D. Shozuje se vůle jejich. Jel. Dva úhlové
se shodují. Sedl. Shodí se to, es wird brauch-
bar. U Olom. Sd. Ty trojúhelníky se sho-
dují, kongruiren. Nz. — se s kým = a)
srovnati se. V. Nemohu se s ním shodnouti,
na čisto přijíti. D. Sloh toho písma se
slohem ostatních písem téhož spisovatele se
neshoduje. Marek. Také sloh evangelia sho-
duje se s osobností sv. Luky. Sš. L. 2. To