Předchozí (328)  Strana:329  Další (330) |
|
|||
329
|
|||
|
|||
zbedným. Kom. Nebe i země pominou. Kom.
Smrk a jedle jsou jednostejného přirození. Zhouba a hlad buď tobě za smích. Br. Dá- vání a brání jest věc svatá. Br. Učení a zpráva potřebují pokoje. Kom. — 2. Když se podmety za věc jednu mají, srovná se přísudek, když jsou rodu rozličného, s rodem jména nejbližšího aneb nejmocnějšího, když jsou však rodu jednostejného, podlé rodu společného. Ten den bude země i nebe ob- noveno. Pass. Duše i tělo zdrávo bylo. Mudr. K tomu žádná nouze a potřeba nenutila. V. Žalosť a hněv jemu síly přispořovala. Ozim a jař potlučena byla. Us. Věk jeho i čas toho žádal. Troj. — 3. Když se podměty za věc mnohou pokládají a přísudek se ke všem táhne, tehdy klade se přísudek a) jsou-li podmětem osoby rodu jednostejného, v rod společný čísla množného, pakli jsou rodu rozličného, v rod mužský čísla množ- ného. Moudrý a blázen ve spaní jednostejní jsou. Mudr. Stály pak blíže kříže matka jeho a sestra její. Br. Otec a matka divili se těm řečem. Br. Král i všecko shromáždění obětovali. Br. Ale také: Aby jednak muži, jednak ženy regiment držely. Kom. — b) Když pak podmětem jsou věci rodu roz- dílného, klade se výrok v číslo množné rodu vzácnějšího, pakli jsou rodu jednostejného, v číslo množné rodu společného. Povětřím roztrhali se plátna i provazové. Troj. Tu hromobití hrozná a blejskání se děla. Troj. Knížectví opolské a ratibořské pod léno a manství koruny české postoupena byla. V. Propast'a zahynutí nebývají nasyceny. Rozum a ctnosť nejlépe vědomi jsou těch obou cest. — Pozn. 1. Mužská bezživotná jména, když se s jinými podměty spojí, mají za sebou nyní obyčejně rod ženský čísla množného. V tom pouhý kus a z něho povstalá zvyk- losť panovaly. Šf. Chvojka a kolovratec mléčnaté jsou. Byl. Strach a bázeň tě osedly. Jg. — Pozn. 2. Zřídka se při věcech rodu rozdílného výrok v rod střední čísla množ. klade. Ale jiné nové nebe a nová země pro budoucí život že stvořena budou, svědčí se. Kom. — 4. Když se podměty za věc mnohou pokládají, avšak přísudek toliko k jednomu podmětu se táhne, při ostatních pak na mysli se doplní, tehdy srovná se toliko s tím, ku kterému se bezprostředně táhne. Tedy vyšel Petr a jiný učedlník a šli k hrobu. Br. Na tom sněme byl také Vladislav I. a Soběslav I., knížata česká. Koně a všechen dobytek jeho zahynul. Pass. Syn jeho i lid všechen Přemyslovy smrti velmi želel. Háj. Vyjdi z korábu ty i žena tvá i synové tvoji. Br. — 5. Když podmětem jsou roz- ličné osoby, tehdy klade se přísudek v číslo množné osoby vzácnější, t. j. osoby první, když ta mezi podměty jest, aneb druhé, když osoby první mezi nimi není. Otec tvůj a já hledali jsme tebe. Br. Ty a bratr tvůj mluvte. To vy a váš rod budete užívati. Háj. -- Pozn. Když se podměty s přísudkem spo- lečným proti sobě staví, řídí se přísudek podmětem nejbližším. Netoliko já ale i oni blázni jsou. Mudr. Oni nám i my jim nic nerozumíme. Háj. — Zk. Skl. 587.—591., Zk. Ml. II. str. 7.-8, — S. přísudkového |
jména infinitivniho, vz Infinitiv (I. 577. b).
a Brt. S. 2. vyd. 107. — S. jména před- mětového na infinitivě závislého. Sloveso řídící a infinitiv splývají v jeden celek, pročež předmět závislý na infinitivě nespra- vuje se do pádu infinitivem, nýbrž slovesem řídícím. Není bezpečno souditi takových věcí. Nechceš pravdy pověděti. Dej mi vody píti. Jal se toho spolku trhati. Dávno jsem žádostiv byl té noviny slyšeti. Ta se jest písmu ve své mladosti čísti naučila. Brt. S. 2. vyd. 108. Vz Infinitiv (I. 578. a.) — S. přívlastku se jménem určeným. Vz Pří- vlastek. — S., náhoda. Kon., Ráj. — S., adv. = dobře. S. naň tak (když komu ně- jakého neštěstí přejeme). Ros., Mus. Shodení, n. = cena. Podlé s. má vrátiti,
pro aestimatione restituet. Zlomek strč. exodu 22. 5. V Listech filolog. 1880. 131. Shoditelnosť, i, f., die Absetzbarkeit. Šm.
Shoditi, shoď, il, zen, ení; sházeti, el,
en, ení; shazovati, shozovati — svrhnouti, dolů hoditi, ab-, herab-, hinunterwerfen, ein-, hinabstürzen; na hromadu hoditi, zu- sammenwerfen ; ceniti, schätzen; se = sho- diti se, shodnouti se, shodovati se, shozovati se = srovnati, übereinstimmen, übereinkom- men, sich mit Jem. abfinden, sich reimen, zutreffen. Jg. — abs. Ten kůň shazuje. Us. — co, koho. Kůň mne shodil. Jel. Kůň zuby shazuje (wechselt), jelen parohy. Us. Shodnouti co = uhodnouti. Lg. S. Jezuity = zrušiti. Jezuité byli shodění. Na mor. Zlínsku. Brt. S. révy (zbytečné uříznouti). Ck. Mohla by (kráva) pěkná telata shazovat (germ.). V Kunv. Msk. — co komu = dolů hoditi. U Opavy také = haněti, Jemanden etwas aus- reden, missbilligen. Klš. — se komu (proč). Netoliko židovi, nébrž i pohanu by se taková omluva shodila. Sš. I. 43. I samým Římanům voda jeho (bravného rybníka) pro nemocné vojáky dobře se shodila. Sš. J. 82. (Hý.). — co, koho odkud: se schodů, D., obuv s nohy. Puch., někoho s úřadu (složiti). Plk., Sych., Apol., Brt. Shodil ho s kathedry (dotekl ho). Prov. S. hrnce s police. Er. P. 38. Tak později asi po 30 nebo méně letech stejným obořením apoštola Jakoba mladšího s cimbuří chrámu shodili. Sš. Sk. 91. Shoď mia, miíý, shoď mia s mosta, ať sem já tej hanby prosta. Sš. P. 139. S. se služby, ab- setzen. Mor. Šd. — co, koho, se jak: ně- koho po hlavě dolů s. V.— kdy. Shodnouti se po vádě (smířiti se). L. Po dvou letech hříbě stoličky mlíčné první shazovati počíná. Ja. — co kam: v jednu hromadu = na hromadu. Plk. — co zač = ceniti. Ms. pr. hor. — co čím: seno s půdy rukama, po- dávkami s. Us. Rád by klobásou polt slanin shodil (veliké za malé obdržel). Č. — se. Nemohou se shodnouti (jsou si na štíru). D. Shozuje se vůle jejich. Jel. Dva úhlové se shodují. Sedl. Shodí se to, es wird brauch- bar. U Olom. Sd. Ty trojúhelníky se sho- dují, kongruiren. Nz. — se s kým = a) srovnati se. V. Nemohu se s ním shodnouti, na čisto přijíti. D. Sloh toho písma se slohem ostatních písem téhož spisovatele se neshoduje. Marek. Také sloh evangelia sho- duje se s osobností sv. Luky. Sš. L. 2. To |
||
|
|||
Předchozí (328)  Strana:329  Další (330) |