Předchozí (330)  Strana:331  Další (332) |
|
|||
331
|
|||
|
|||
Shoulivec, vce, m., armadillo, kývoš. Krok.
Shoupnouti, pnul a pl, ut, utí; shoupati,
beim Schaukeln herabwerfen. — koho. Us.
— koho odkud: z úřadu (svrci, stürzen).
Jg. S. (se) se stromu, s vozu (= seskočiti). Us. Hý. — se (do neštěstí padnouti, ins Un- glück kommen). Plk. Shousti, shudu, shoudl a shudl, shuden,
ení = sehrati, sezpívati, zusammensingen, musiciren. — kým. Potom náma ďábel shude. St. skl., Mast. v. 111. Shoušť, i, f., shuštěnost, sehnanosť, die
Koncentration. Nz. Shovárati = umlouvati. Slov. Vz Sho-
vořiti. Shovárka, y, f., rozmluva, das Gespräch.
Slov. Rybay. Vz Shovorka. Shovění, shovení, n., sečkání, ztrpění, die
Nachsicht, Geduld. S. míti. V. Sluší v tom s. míti. V. Žádal o dva dny s. Schön. Aby měl s. až do sv. Havla. Boč. S. míti nejaké summy do času. J. tr. Aby dluhuom jeho do slušného času s. měli (1552). Er. Aj čaká, a my na jeho shovievánie netbáme. Hus II. 124., II. 124. Shověti, vím, vějí, ěl, ění; shovívati =
čekati, ztrpění míti, trpěti, Geduld, Nach- sicht haben, sich gedulden, nachsehen. Jg. — abs. Pán Bůh dlouho shovívá. Ros.
Shov, milá matičko, až ti jich nalovím. Sš. P. 34. — komu. Bůh lidem shovívá, Br.; s. dlužníku. D. Shověj mi. Hus II. 391. Pán Bóh milostivě ještě shovie poběhlému, aby se k němu navrátil. Hus I. 209. Pakli dieš, ež jest učená, tomu já shoviem (to připuštím). Kat. 793. — Troj.— s kým. Druh s dru- hem shovívati mají. Sš. I. 133. — nad kým. Bůh nad bezbožnými shovívá pro pokání. Štelc. — Syr. — k čemu: k hří- chům. V. — komu v čem: v přísaze. Ms. pr. kut. — Rvač., Lom. Shovívajícnosť, i, f., šp. m.: shovívání.
Zlob. Shovívajícný, šp. m.: shovívající, lang-
müthig. Zlob. Shovívání, n., vz Shovění.
Shovívavost, i, f., die Nachsichtigkeit,
der Langmuth. Us. Shovívavý, nachsichtig, langmüthig. Bůh
jest s. Mus. Shovor, u, m. = rozmluva, die Bespre-
chung, Unterredung. Na s-ru s někým někde býti. Slov. Koll. Shovorčivosť, i, f., die Gesprächigkeit,
Freundlichkeit. Slov. Shovorčivý, gesprächig, freundlich. Slov.
Shovořiti se, il, ení; shovárati se, sich
bereden. — se s kým = smluviti se. Keď já bělím aj mažu, shovárať sa nemôžu; potom sa já shovorím, aj ti dvířka otvorím. Sš. P. 195. Tajně sme se shovárali, aby ludia nezradili lásku našu do sobášu. Ps. sl. Tak som sa ja s ním shovárau až do rána bieleho; Za hřiech si počítáš shovárať sa so mnou. Ps. sl. 86., 67. Shovorka, y, f., Gespräch, n., Besuch,
m. Nebyli týden spolu na s-ce. Slov. Němc. Vz Shovarka. Shození, n., das Herabwerfen; die Ab-
setzung, Verstossung. Jg. |
Shozený; -en, a, o, herabgeworfen; ab-
gesetzt. Vz Shoditi. Shozování, n., vz Shoditi, Shození.
Shrahati, shrabám a shrabu; shrábnouti,
bnul a bl, ut, utí; shrabávati, shrabovati = dohromady hrabati, zusammenrechen, -schar- ren, raspeln, aufraffen; dolů hrabati, herab- scharren, -rechen. — co: seno, užitek. Us. Sám chce vše s. (vydělati, získati). Své pe- níze shrábnouti. D. A ten dôvod mnohými hýbá, aby mnoho jeden shrabal obrokóv. Hus I. 441. Stoh shrabati (dolů hrabati). Ros. — co kam: na hromadu. V. — co za co: peníze za obilí. Shrábne za to pěkné peníze. Us. Šd. Shrabky, pl., m., co se po prvním hra-
bání ještě shrabe, die Uiberkehr. Us. Tč. Shrabování, n., das Zusammenrechen,
-scharren. A časného statku vším činem s. Sš. II. 126. Shraniti, il, ěn, ění = hraněním srovnati,
passend machen, richten. Cant. Shrapnel (šrapnel), u, m., dělová dutá
koule uvnitř prachem a olověnými kuličkami naplněná. Vz S. N., KP. IV. 503. Shřáti, shříti, shřeji, shříl, shřel (Bž. 203.),
shřál, át a it, etí a ití, án, ání, ení n íní; shřívati = ohříti, wärmen, erwärmen. St. — se, koho. Oheň učiň, ať by pán se mohl shřieti. GR. Hledajmy děvečky mladé, ať shřievá hospodu našeho krále. Bj. Ižádného miesta sobě neshřieli (= nikde se nezdrželi). BO. — co, koho čím. Shřej mě ohněm tvým. Ruk. sv. Aug. — koho, se kde: v srdci. St. skl. Shřeješ se jako had na ledě. Us. Se u ohně. Marek. Ale to sě stane, až had na ledu sě shřěje. Hus I. 100. — se od čeho: od uhlí. Ben., Rd. zvíř. — se s kým. A v tej černej hoře jasný oheň hoří, shřívá se tam paní s drobnýma dítkami. Sš. P. 140. Shrbatěný; -ěn, a, o, buckelig gemacht.
S. stareček. Vid. list. šp. m.: shrbělý a shrbený. Jg. Shrbatěti, ěl, ění, buckelig werden. Jg.
Shrbatiti, il, ěn, ění == hrbatým učiniti,
buckelig machen. Jg. Shrbělý, který shrběl, krummgebogen.
S. osel. Kom. J. 180. Shrbenec, nce, m., shrbený, ein Gebückter.
Ros. Shrbení, n., die Krümmung, Bückung. —
S., hrb, der Höcker. Ja. Shrbenosť, i, f., der Katzenbuckel. Dch.
Shrbený, -en, a, o = ohnutý, gebückt, ge-
beugt, geduckt, krummgebogen. S. osel, Kom., stařec. Ros. Chodí shrbený (shrbeně). Kom. — čím: starostí, V., věkem. Shrběti, ěl, ění = shrbiti se, gebückt,
krumm werden. Jg. Shrbilý = shrbený. Mudr.
Shrbiti, il, en, ení; shrbovati = skloniti,
ohnouti, skřiviti, krümmen, bücken, gebückt machen. Jg. - koho. Starosť ho shrbila. Us. — se. Tělo se shrbuje. Kom. Shrbě se chodí. Us. — se čím: starostí. V. — se pod čím: pod břemenem. Pešín. Shrbnouti = shrnouti. Na Ostrav. Tč.
Shrdati, verachten. — čím. Shrdají tiem.
NB. Tč. 127. |
||
|
|||
Předchozí (330)  Strana:331  Další (332) |