331

Shoulivec, vce, m., armadillo, kývoš. Krok.

Shoupnouti, pnul a pl, ut, utí; shoupati,

beim Schaukeln herabwerfen. — koho. Us.

— koho odkud: z úřadu (svrci, stürzen).
Jg. S. (se) se stromu, s vozu (= seskočiti).
Us. Hý. — se (do neštěstí padnouti, ins Un-
glück kommen). Plk.

Shousti, shudu, shoudl a shudl, shuden,
ení = sehrati, sezpívati, zusammensingen,
musiciren. — kým. Potom náma ďábel
shude. St. skl., Mast. v. 111.

Shoušť, i, f., shuštěnost, sehnanosť, die
Koncentration. Nz.

Shovárati = umlouvati. Slov. Vz Sho-
vořiti.

Shovárka, y, f., rozmluva, das Gespräch.
Slov. Rybay. Vz Shovorka.

Shovění, shovení, n., sečkání, ztrpění, die
Nachsicht, Geduld. S. míti. V. Sluší v tom
s. míti. V. Žádal o dva dny s. Schön. Aby
měl s. až do sv. Havla. Boč. S. míti nejaké
summy do času. J. tr. Aby dluhuom jeho
do slušného času s. měli (1552). Er. Aj čaká,
a my na jeho shovievánie netbáme. Hus II.
124., II. 124.

Shověti, vím, vějí, ěl, ění; shovívati =
čekati, ztrpění míti, trpěti, Geduld, Nach-
sicht haben, sich gedulden, nachsehen. Jg.

— abs. Pán Bůh dlouho shovívá. Ros.
Shov, milá matičko, až ti jich nalovím. Sš.
P. 34. — komu. Bůh lidem shovívá, Br.;
s. dlužníku. D. Shověj mi. Hus II. 391. Pán
Bóh milostivě ještě shovie poběhlému, aby
se k němu navrátil. Hus I. 209. Pakli dieš,
ež jest učená, tomu já shoviem (to připuštím).
Kat. 793. — Troj.— s kým. Druh s dru-
hem shovívati mají. Sš. I. 133. — nad
kým. Bůh nad bezbožnými shovívá pro
pokání. Štelc. — Syr. — k čemu: k hří-
chům. V. — komu v čem: v přísaze. Ms.
pr. kut. — Rvač., Lom.

Shovívajícnosť, i, f., šp. m.: shovívání.
Zlob.

Shovívajícný, šp. m.: shovívající, lang-
müthig. Zlob.

Shovívání, n., vz Shovění.

Shovívavost, i, f., die Nachsichtigkeit,
der Langmuth. Us.

Shovívavý, nachsichtig, langmüthig. Bůh
jest s. Mus.

Shovor, u, m. = rozmluva, die Bespre-
chung, Unterredung. Na s-ru s někým někde
býti. Slov. Koll.

Shovorčivosť, i, f., die Gesprächigkeit,
Freundlichkeit. Slov.

Shovorčivý, gesprächig, freundlich. Slov.

Shovořiti se, il, ení; shovárati se, sich
bereden. — se s kým = smluviti se. Keď
já bělím aj mažu, shovárať sa nemôžu;
potom sa já shovorím, aj ti dvířka otvorím.
Sš. P. 195. Tajně sme se shovárali, aby
ludia nezradili lásku našu do sobášu. Ps.
sl. Tak som sa ja s ním shovárau až do
rána bieleho; Za hřiech si počítáš shovárať
sa so mnou. Ps. sl. 86., 67.

Shovorka, y, f., Gespräch, n., Besuch,
m. Nebyli týden spolu na s-ce. Slov. Němc.
Vz Shovarka.

Shození, n., das Herabwerfen; die Ab-
setzung, Verstossung. Jg.

Shozený; -en, a, o, herabgeworfen; ab-
gesetzt. Vz Shoditi.

Shozování, n., vz Shoditi, Shození.

Shrahati, shrabám a shrabu; shrábnouti,
bnul a bl, ut, utí; shrabávati, shrabovati =
dohromady hrabati, zusammenrechen, -schar-
ren, raspeln, aufraffen; dolů hrabati, herab-
scharren, -rechen. — co: seno, užitek. Us.
Sám chce vše s. (vydělati, získati). Své pe-
níze shrábnouti. D. A ten dôvod mnohými
hýbá, aby mnoho jeden shrabal obrokóv.
Hus I. 441. Stoh shrabati (dolů hrabati).
Ros. — co kam: na hromadu. V. — co
za co: peníze za obilí. Shrábne za to pěkné
peníze. Us. Šd.

Shrabky, pl., m., co se po prvním hra-
bání ještě shrabe, die Uiberkehr. Us. Tč.

Shrabování, n., das Zusammenrechen,
-scharren. A časného statku vším činem s.
Sš. II. 126.

Shraniti, il, ěn, ění = hraněním srovnati,
passend machen, richten. Cant.

Shrapnel (šrapnel), u, m., dělová dutá
koule uvnitř prachem a olověnými kuličkami
naplněná. Vz S. N., KP. IV. 503.

Shřáti, shříti, shřeji, shříl, shřel (Bž. 203.),
shřál, át a it, etí a ití, án, ání, ení n íní;
shřívati = ohříti, wärmen, erwärmen. St. —
se, koho. Oheň učiň, ať by pán se mohl
shřieti. GR. Hledajmy děvečky mladé, ať
shřievá hospodu našeho krále. Bj. Ižádného
miesta sobě neshřieli (= nikde se nezdrželi).
BO. — co, koho čím. Shřej mě ohněm tvým.
Ruk. sv. Aug. — koho, se kde: v srdci.
St. skl. Shřeješ se jako had na ledě. Us. Se
u ohně. Marek. Ale to sě stane, až had na
ledu sě shřěje. Hus I. 100. — se od čeho:
od uhlí. Ben., Rd. zvíř. — se s kým. A v tej
černej hoře jasný oheň hoří, shřívá se tam
paní s drobnýma dítkami. Sš. P. 140.

Shrbatěný; -ěn, a, o, buckelig gemacht.
S. stareček. Vid. list. šp. m.: shrbělý a
shrbený. Jg.

Shrbatěti, ěl, ění, buckelig werden. Jg.

Shrbatiti, il, ěn, ění == hrbatým učiniti,
buckelig machen. Jg.

Shrbělý, který shrběl, krummgebogen.
S. osel. Kom. J. 180.

Shrbenec, nce, m., shrbený, ein Gebückter.
Ros.

Shrbení, n., die Krümmung, Bückung. —
S., hrb, der Höcker. Ja.

Shrbenosť, i, f., der Katzenbuckel. Dch.

Shrbený, -en, a, o = ohnutý, gebückt, ge-
beugt, geduckt, krummgebogen. S. osel, Kom.,
stařec. Ros. Chodí shrbený (shrbeně). Kom.
— čím: starostí, V., věkem.

Shrběti, ěl, ění = shrbiti se, gebückt,
krumm werden. Jg.

Shrbilý = shrbený. Mudr.

Shrbiti, il, en, ení; shrbovati = skloniti,
ohnouti, skřiviti, krümmen, bücken, gebückt
machen. Jg. - koho. Starosť ho shrbila.
Us. — se. Tělo se shrbuje. Kom. Shrbě se
chodí. Us. — se čím: starostí. V. — se
pod čím: pod břemenem. Pešín.

Shrbnouti = shrnouti. Na Ostrav. Tč.

Shrdati, verachten. — čím. Shrdají tiem.
NB. Tč. 127.