335

Prov. S. dědina, der Prahlhans. U Litovle.
Kčr. S. díra = chlubivec, darmochlub. Na
Mor. Hý.

Sehluknouti se na koho = shluknouti
se. Smil v. 734.

Schlumiti, il, en, ení = chlumitým uči-
niti, hügelförmig machen, beugen. — co
kam: k zemi. Sš. L. 134. Vz Chlumiti.

Schluniti = rozcuchati. — co : peřiny,
postel. Chrud. Brv.

Schlupnouti, schlípnouti, pl, ut, utí =
slupnouti, polknouti, sežrati, schlucken,
schlabben. — co. Baiz., Us.

Schlustiti = skrotiti, sraziti. — koho
čím: řečí. Kat. 2164.

Schmalkaldy, dle Dolany.

Schmelený; -en, a, o = pivem zpilý, be-
trunken. Us. Kf.

Schmeliti, il, en, ení, pivem opiti, be-
trinken. — koho.

Schňápati; schňapnouti, pnul a pl, ut,
utí; schňapiti = popadnouti, shrnouti, pryč
vzíti, wegschnappen, zusammenRaffen; něco
čerstvě snísti, hastig verschlucken. Us. Ten
toho za den schňápá. Us. Hý — co jak:
s chutí.

Schneiden, něm. Chléb krájeti, vlasy
stříhati, nožem řezati, obilí zíti a sekati,
zvíře vyklešťovati, čáry protínati, pitvořiti
se n. šklebiti se (Gesichter sch.), dvořiti se
(Kur sch.) a p. Brs. 2. vyd. 223.

Schnouti, schnu, schni, schna (ouc), sesghl
a schnul, utí = vlhkosti pozbývati, trocknen,
dorren; náruživostí nějakou ztrápenu býti,
schmachten. Jg. S. od such (suchý), u v y,
y v ъ a vysutím toho schnouti. Ht. Strsl.
sъhnati, siccum fieri, koř. sъh, stind. śuš
m. suš. lit. susti, šusu. Mkl. aL. 141., 144.
— abs. Když jest vlhko, nic neschne. D.
Ta rostlina schne. Kom. Seno, ovoce, strom,
květ, tráva, úd, dřevo schne. Us. Smysl neb
čich hyne, moc schne, tvář bledne, čelo
práhne. Hus III. 136. — kde. Mokrý šat
na povětří schne, Us.; na těle. Us. — na
co: na ruku. Us. — od čeho: od nemoci.
V. Vz Závistník. — čím. Rostlina suchem
schne. Us. S. žalostí, starostí, V., láskou,
strachem, D., závistí, Kram., hořem. Puch.
Hladem a žízní život vadne a schne. Kom.
Did. 68. — pro co: pro strach, D., pro
očekávání budoucího zla. St. sv. 1523.
Schnúti budú lidé pro strach a pro čakánie.
Luk. 21., Hus II. 7. — po čem = nýti,
schmachten. D. — v čem. Lidé v strachu
budou schnouti. St. sv. 1523.

Schod, u, m., sjití, sbor, die Zusammen-
kunft. S. mají obecný. Ctib. — Apol. —
S., die Brunst. Hovada v čas svého schodu
(in der Brunstzeit) jsú vělmě ukrutna. Hus
I. 201. — S., dolů jití, das Herabgehen,
Herabsteigen. — S., ubývání, mizení, die
Abnahme. S. měsíce. Br. S. života. Dch.
Ke schodu se chýlilo. Šf. U nich jest pořád
na schod (vždy hůře). Us., Dch. — S., na
Slov. = odchod, die Abfahrt. Orb. p. — S.,
stupeň ku stoupání dolů n. na horu, die
Stufe, Staffel; více stupňů: schody, ův, pl.,
m., die Stiege, die Treppen. Něm. Stiege a
Stufen rozeznávají se na Zbirožsku a jinde
tím, že schody ve významu Stiege skloňují

dualně, u významu Stufen pak pluralně.
Sedí u schodou a na schodech, postav to
ke schodoum. Lg. Schodu, pl., n., jako
mraka. V Turn. Zl. Stoupiti na schod. Us.
Upadl se schodů. Us. Schody okrouhlé, za-
točené, V., točené n. točité (na Slov. krú-
tené, kroucené), die Wendeltreppe, Schnek-
kenstiege, předložné, Vorlegstufen, Us.,
tajné, D., přímé, gerade, ramenné, Arm-,
dvouramenné, zweiarmige, tříramenné, drei-
armige, iomené n. článkovité, gebrochene,
dvojlomené, trojlomené, zweimal, dreimal
gebrochene, mit zwei, drei Absätzen, zvenčí,
freie, proměnné n. smíšené, vermischte, vi-
suté, fliegende, široké, úzké, náhlé, vnější,
Nz., kamenné, dřevěné, železné. Šp. S.
hlavní, vedlejší, vnitrní, svobodné n. ven-
kovské, freie, pilířové, zazděné (s obou stran
ve zdi). Schody do skály, ve skále vyte-
sané. Us. Vz S. N., Schd. II. 536., KP. I.
211. Části schodů: stupně, odpočívadla,
stupně mezi jednotlivými odpočívadly: ra-
mena, zábradlí n. držadla. Š. a Z. (Valter).
Místo pro schody: schodiště, das Stiegen-,
Treppenhaus, Stiegengehäuse. Nz., Dch.;
sloup schodový (schodnice), v němž schody
se zapouštějí. Nz. Na schody jíti (na horu).
Jel. Po schodech vzhůru n. dolů jíti. Než
po schodech nahoru vylezu. Dch. Ja keď
půjdeš přes ty schody kamenné, zpomeň
sobě na srdečko raněné; Za naším před
naším bramorové schody, nechoď tam šo-
hajku, polámú ti nohy. Sš. P. 797., 373. Se
schodů koho shoditi, svrci, strčiti. Letěl
se schodů po hlavě. Us. S-y kolem, až na
horu, až do vrchu jdou. Har. Má nápady
jako staré schody. Jest nevrlý jako staré
schody. Mluví jako staré schody (zmateně).
U Litomš. Bda. Náš starý bručí jako staré
s. Us. Tulí se jako staré boty pod schody
(upejpá se). Prov. — Ve schodě = místo
vedlé schodů na půdu vedoucích, kde se
ukládá drobné náčiní hospodářské. U N.
Paky. Vik. — S. v horn., ústupy, der
Firstenbau, die Strossen; s. ve výstupcích,
der Steigbau, Treppenbau. Hř. — S. vlasů
špatně stříhaných. Us., Dch. Míti s-dy, na-
dělati komu schodů. Us. Hý. — Schody,
část vnitřního ústrojí ušního. Krok. — Vz
Schodek.

Schodečně, ellipticky. Mluví s. a vý-
pustně. Sš. I. 40.

Schodečný, elliptisch. Věta jest necela
a s-na a dlužno přimysliti slovo. Sš. J. 82.
(Hý.).

Schodek, dku, m., schůdek, schodec,
dce, schodeček, čku, m., malý schod,
kleine Stufe, Treppchen. S. kamenný. Pref.
Schůdky do kurníku. D. — Schodek, ne-
dostatek, der Abgang, Ausfall, Verlust, das
Deficit, Manko, Einmass. Tenkráte mnoho
schodků (mnoho schází). Us. S. dobroty.
Er. S. pocasný. Šp. S. na co: na peníze,
das Stocken des Geldes. D. — na čem:
na obilí (co se na míru nedostává, pro-
měrek), Us., na přijmech. J. tr., Nz. —
v čem: v pokladnici. Šp., Nz.

Schodiště, ě, n., vz Schod. — S. =
shromáždiště, der Versammlungsort. Sš. II.
131.