336

Schoditi, vz Sejíti.

Schodky, pl., m. = stočky, plévy na ře-
šete při stáčení zůstávající (že se ve středu
scházejí). U Petrov. Dch.

Schodné, ého, n., das Abzugsgeld des
Unterthanen, wenn er auf ein anderes Do-
minium entlassen wurde. S. nerozumějí by
kudy bylo bráti správno, ale vzdajné často
móž vzieti pán. Št. (Č.). Cf. Výb. I. 729.

Schodnice, e, f., postranice, poboční
trám dřevěných schodův, die Zarge, Seiten-
wange; sloup schodový, die Stiegenspindel,
in welche die Stufen der Schneckenstiege
eingelassen werden. Nz. — S., v horn., das
Zechenhaus. Hř., Us. — S., ellipse, die Ellipse.
Bludice se pohybují okolo slunce v schod-
nicích. Krok.

Schodnicepis, u, m., der Ellipsograph.

Schodníček, čku, m., das Ellipsoid.

Schodničník, u, m, das Ellipsoid. Nz.

Schodničný, elliptisch.

Schodnosť, i, f., die Gangbarkeit. Jg.

Schodný, schůdný; schoden, dna, o, kudy
se může choditi, schůzný, gangbar. S. cesta.
Us. Jest tam dosti schodno. Ros. — S.,
v čem se lehko chodí, volný (v obuvi), leicht.
S. boty. Us. Dch. — S., übereinstimmend.
— v čem. Ač ve hlavité myšlénce, jakožto
dosti jasné, vykladatelé schodni jsou. Sš. J.
36. — S., co schází, chudne, was schlechter
wird. S. šat, dobytek. Us. Dch. — S., ne-
dostatečný, defektiv, defekt, mangelhaft,
unvollständig. — čím. Jména podstatná, jako
jména vůbec, vytvořují z pravidla všecka
čísla. Nicméně některých pouze v jednotném,
jiných pouze ve dvojném anebo ve množném
čísle užíváme. Že se jim toho neb onoho čísla
nedostává, nazýváme je schodnými číslem
(defectiva numero). Mají-li pouze jednotné
číslo, slovou pojednotná (singularia tantum);
mají-li jenom číslo množné, slovou pomnožná,
(pluralia tantum). Vz Počet. Jiná schodná
jsou pády (defectiva casibus), jako: geni-
tivy: bezděky, dosti; akkusativy: naposledy,
na-příč; lokal: na-schvál-e; instrumentaly :
soukromí, podkradí a j. Užíváme jich obyč.
ve platnosti příslovek. Bž. 68., 110. S. slo-
vesa (kusá): dím, prý, vece, vari. Vz tyto
tvary a Bž. 211. — v čem. Text řecký
schoden jest v prvních větách časoslova ne-
maje. Sš. I. 361. Řecký jazyk v tom zřeteli
s. Sš. J. 225. (Hý.).

Schodovitý, stufen-, treppen-, terassen-
artig. Dch. S. zahrada. Us.

Scholastický, scholastisch. S. filosofie.
Vz S. N.

Scholastika, y, f. = scholastická filosofie,
die Scholastik.

Scholastikové, Schulgelehrte, Scholasti-
ker, m. Vz S. N.

Scholastik-us, a, m., z lat., kanovník,
jenž dohlížel ku školám. Rk.

Scholi-a, í, dle Gymnasium v pl., krátké
výklady n. též kritické poznámky ke spi-
sům starých spisovatelův, hl. klassiků psané
v též řeči, kterou psán jest list sám. Vz S. N.

Scholiast, a, m., spisovatel scholií, der
Scholiast.

Schop, u, m., schopení, das Aufraffen.
Ve schopu luk napnouti. Hanka. — S.,

schopnost, die Geschicklichkeit, Fähigkeit.
S. k něčemu míti. Us., Zlob., Sml., Vk. Už
ten s. sem brala (chápala jsem) a už sera
si všecko zaznamenávala. Us. u Rychn. Vk.
Schopiti, il, en, ení; schápati = popad-
nouti, uchopiti, ergreifen, aufraffen; se ==
sebrati se rychle, sich aufraffen. — co, koho:
řezáky, tesáky (= chytiti). Kom. Schápali
tedy kamení, aby hodili na něho. Sš. J. 154.
Člověk najednou vše neschopí (nepochopí).
U Rychn. Črk. — co proti komu: braň
proti nepřátelům s. Troj. — Kom., Martim.

— (se) k čemu. Výtržnosti se dopustil a
k meči schápal. Kram. S. se k boji, Br., se
k mečům. Kom. O tom, aby se ze zlosti
ke kamení schápati chtěli, nic jsem ještě
neslyšel. Žer. 326. — se na jak dlouho:
na okamžení. Ros. — se do čeho. Tak se
do své způsoby schopil vrah. Ráj. — se
za kým. Za ním schopili se i jiní hosté.
Štelc. — co na koho. Židé schápali kamení
na Krista. Čr.

Schopně, hbitě, pohodlně, bez překazy,
flink, rasch. Bez pláště jde se schopněji.
Us. — S., způsobně, schicklich, tauglich,
fähig. Ros.

Schopnosť, i, f., rychlost, spěšnost, hbi-
tost, die Behendigkeit, Schnelligkeit. — S.,
vnitřní síla duše ku konání věcí myslí po-
znaných a volí žádaných, údům popud své
moci dávající. Blř. S. jest síla něco dobře
vykonati. Blř. Die Geschicklichkeit, Taug-
lichkeit, Fähigkeit, das Genie, Talent. Na
takového něco máme s-sti šp. m.: k tako-
vému něčemu. Km. S. rozumu, vtipu. V.
Krmný hřebec s. (k plození) tratí. Ja. —
k čemu. V. S. k rozsuzování, k učení,
k plození, Us., k volení, k vynalezání, D.,
k neduhu. Ja. Vz Jg. Slov. s strany roz-
dílu mezi slovy: schopnosť, mohutnosť,
vloha, síla (Ondrák).

Schopný; schopen, pna, o = rychlý, spě-
šný, behend, geschwind, hurtig. S. hlava.
J. tr. Silnější musí býti a ruky schopnější.
Lom. — k čemu: k modlářství. Br. K hří-
chům a nepravostem od přirození lidé
schopni jsou. Br. — S. = rozuměti snadno
mohoucí, umělý, smyslný, způsobilý, tauglich,
fähig, geschickt. — k čemu: ke všemu,
k učení, V., k zastávání úřadu, Kram.,
k zlému. T. Stane-li se majetník živnosti
obchodní právně neschopným k samostat-
nému spravování majetnosti, rozváže se
tichá společnost'. HGB. S. ku práci. J. tr.
K vyrozumívání všem věcem nade všecky
jiné byl schopnější. Žal. 111. Paměť ke
všemu s-ná. Jel. Lidstvo samo sebou ne-
schopno je ku chodění v příkazech božích.
Sš. Sk. 36. — Pozn. Někteří tuto vazbu
mylně za chybnou pokládají doporouče-
jíce: s. čeho. — čeho. Jest schopen všeho
zlého. D. Lid. schopen nauk jeho. Sš. L.
12. — jak. Člověk nad míru s. V. —-
s infinit. Vnímaví a schopni pravdu boží
slyšeti. Sš. Sk. 38. Lidé schopnější jsou
zlým nežli dobrým jménem někoho obdařiti.
Žer. L. 110. Schopen jsem to udělati. Us.

— S. = chopen býti mohoucí, fähig. K vo-
lení s., wahlfähig. D. — Pozn. Někdy slova
toho méně správně užívá se při věcech:



	336

	Schoditi, vz Sejíti. Schodky, pl., m. = stočky, plévy na ře- šete při stáčení zůstávající (že se ve středu scházejí). U Petrov. Dch. Schodné, ého, n., das Abzugsgeld des Unterthanen, wenn er auf ein anderes Do- minium entlassen wurde. S. nerozumějí by kudy bylo bráti správno, ale vzdajné často móž vzieti pán. Št. (Č.). Cf. Výb. I. 729. Schodnice, e, f., postranice, poboční trám dřevěných schodův, die Zarge, Seiten- wange; sloup schodový, die Stiegenspindel, in welche die Stufen der Schneckenstiege eingelassen werden. Nz. — S., v horn., das Zechenhaus. Hř., Us. — S., ellipse, die Ellipse. Bludice se pohybují okolo slunce v schod- nicích. Krok. Schodnicepis, u, m., der Ellipsograph. Schodníček, čku, m., das Ellipsoid. Schodničník, u, m, das Ellipsoid. Nz. Schodničný, elliptisch. Schodnosť, i, f., die Gangbarkeit. Jg. Schodný, schůdný; schoden, dna, o, kudy se může choditi, schůzný, gangbar. S. cesta. Us. Jest tam dosti schodno. Ros. — S., v čem se lehko chodí, volný (v obuvi), leicht. S. boty. Us. Dch. — S., übereinstimmend. — v čem. Ač ve hlavité myšlénce, jakožto dosti jasné, vykladatelé schodni jsou. Sš. J. 36. — S., co schází, chudne, was schlechter wird. S. šat, dobytek. Us. Dch. — S., ne- dostatečný, defektiv, defekt, mangelhaft, unvollständig. — čím. Jména podstatná, jako jména vůbec, vytvořují z pravidla všecka čísla. Nicméně některých pouze v jednotném, jiných pouze ve dvojném anebo ve množném čísle užíváme. Že se jim toho neb onoho čísla nedostává, nazýváme je schodnými číslem (defectiva numero). Mají-li pouze jednotné číslo, slovou pojednotná (singularia tantum); mají-li jenom číslo množné, slovou pomnožná, (pluralia tantum). Vz Počet. Jiná schodná jsou pády (defectiva casibus), jako: geni- tivy: bezděky, dosti; akkusativy: naposledy, na-příč; lokal: na-schvál-e; instrumentaly : soukromí, podkradí a j. Užíváme jich obyč. ve platnosti příslovek. Bž. 68., 110. S. slo- vesa (kusá): dím, prý, vece, vari. Vz tyto tvary a Bž. 211. — v čem. Text řecký schoden jest v prvních větách časoslova ne- maje. Sš. I. 361. Řecký jazyk v tom zřeteli s. Sš. J. 225. (Hý.). Schodovitý, stufen-, treppen-, terassen- artig. Dch. S. zahrada. Us. Scholastický, scholastisch. S. filosofie. Vz S. N. Scholastika, y, f. = scholastická filosofie, die Scholastik. Scholastikové, Schulgelehrte, Scholasti- ker, m. Vz S. N. Scholastik-us, a, m., z lat., kanovník, jenž dohlížel ku školám. Rk. Scholi-a, í, dle Gymnasium v pl., krátké výklady n. též kritické poznámky ke spi- sům starých spisovatelův, hl. klassiků psané v též řeči, kterou psán jest list sám. Vz S. N. Scholiast, a, m., spisovatel scholií, der Scholiast. Schop, u, m., schopení, das Aufraffen. Ve schopu luk napnouti. Hanka. — S.,	schopnost, die Geschicklichkeit, Fähigkeit. S. k něčemu míti. Us., Zlob., Sml., Vk. Už ten s. sem brala (chápala jsem) a už sera si všecko zaznamenávala. Us. u Rychn. Vk. Schopiti, il, en, ení; schápati = popad- nouti, uchopiti, ergreifen, aufraffen; se == sebrati se rychle, sich aufraffen. — co, koho: řezáky, tesáky (= chytiti). Kom. Schápali tedy kamení, aby hodili na něho. Sš. J. 154. Člověk najednou vše neschopí (nepochopí). U Rychn. Črk. — co proti komu: braň proti nepřátelům s. Troj. — Kom., Martim. — (se) k čemu. Výtržnosti se dopustil a k meči schápal. Kram. S. se k boji, Br., se k mečům. Kom. O tom, aby se ze zlosti ke kamení schápati chtěli, nic jsem ještě neslyšel. Žer. 326. — se na jak dlouho: na okamžení. Ros. — se do čeho. Tak se do své způsoby schopil vrah. Ráj. — se za kým. Za ním schopili se i jiní hosté. Štelc. — co na koho. Židé schápali kamení na Krista. Čr. Schopně, hbitě, pohodlně, bez překazy, flink, rasch. Bez pláště jde se schopněji. Us. — S., způsobně, schicklich, tauglich, fähig. Ros. Schopnosť, i, f., rychlost, spěšnost, hbi- tost, die Behendigkeit, Schnelligkeit. — S., vnitřní síla duše ku konání věcí myslí po- znaných a volí žádaných, údům popud své moci dávající. Blř. S. jest síla něco dobře vykonati. Blř. Die Geschicklichkeit, Taug- lichkeit, Fähigkeit, das Genie, Talent. Na takového něco máme s-sti šp. m.: k tako- vému něčemu. Km. S. rozumu, vtipu. V. Krmný hřebec s. (k plození) tratí. Ja. — k čemu. V. S. k rozsuzování, k učení, k plození, Us., k volení, k vynalezání, D., k neduhu. Ja. Vz Jg. Slov. s strany roz- dílu mezi slovy: schopnosť, mohutnosť, vloha, síla (Ondrák). Schopný; schopen, pna, o = rychlý, spě- šný, behend, geschwind, hurtig. S. hlava. J. tr. Silnější musí býti a ruky schopnější. Lom. — k čemu: k modlářství. Br. K hří- chům a nepravostem od přirození lidé schopni jsou. Br. — S. = rozuměti snadno mohoucí, umělý, smyslný, způsobilý, tauglich, fähig, geschickt. — k čemu: ke všemu, k učení, V., k zastávání úřadu, Kram., k zlému. T. Stane-li se majetník živnosti obchodní právně neschopným k samostat- nému spravování majetnosti, rozváže se tichá společnost'. HGB. S. ku práci. J. tr. K vyrozumívání všem věcem nade všecky jiné byl schopnější. Žal. 111. Paměť ke všemu s-ná. Jel. Lidstvo samo sebou ne- schopno je ku chodění v příkazech božích. Sš. Sk. 36. — Pozn. Někteří tuto vazbu mylně za chybnou pokládají doporouče- jíce: s. čeho. — čeho. Jest schopen všeho zlého. D. Lid. schopen nauk jeho. Sš. L. 12. — jak. Člověk nad míru s. V. —- s infinit. Vnímaví a schopni pravdu boží slyšeti. Sš. Sk. 38. Lidé schopnější jsou zlým nežli dobrým jménem někoho obdařiti. Žer. L. 110. Schopen jsem to udělati. Us. — S. = chopen býti mohoucí, fähig. K vo- lení s., wahlfähig. D. — Pozn. Někdy slova toho méně správně užívá se při věcech: