340

Schuravělosť, i, f. = schuravění, die
Siechheit, Kränklichkeit. Proch. Děj. bibl.
II. 63.

Schuravělý, siech, kränklich. — čím:
hladem. Rad. zv.

Schuravěti, ěl, ění, siech werden. V.,
Sych. — čím: namáháním.

Schuraviti, il, en, ení = churavým uči-
niti, siech machen; zhubeniti, mager machen.
— koho čím: neopatrnou obsluhou. Us.

Schürze. Den Schürzen nachlaufen, za
čepci běhati. Jg.

Schutniti, il, ěn, ění, Jemanden Lust zu
etwas machen. — co komu. Ros.

Schůze (na Slov. schodza), e, schůzka,
y, f. = shromáždění, sbor, hromada, sněm,
jednání, seděni, sjezd; strany těchto syno-
nym, slov vz Sjezd. Die Zusammenkunft,
Versammlung. V. S. stranná, St. let., po-
stranní, pokoutní, Apol., neobyčejné schůze
a shromáždění, Us., čtvrtletní, celoroční, vý-
roční. Šp. S. určitá n. pravidelná, jour fixe,
řádná, třídní, valná, občasná valná, die pe-
riodische Generalversammlung, plná, hor-
nická, Dch., krajinská, der Kreistag. Slov.
Rb. S-e bohoslužebné. Sš. I. 156. S-zi usta-
noviti, Dch., k ní někoho povolati. Us. Ho-
věti s-kám zločinců. J. tr. S. brzo, den po
s-zi předešlé místo měla. Sš. Sk. 8. Mladí
s mladými, staří s starými, učení s učenými,
bohatí s bohatými rádi schůzky atd. mívají;
schůzky držeti; tajně schůze míti. V. Dokudž
by o to obecné schůze nebylo. Art. pod
oboj. Ve schůzi něco psáti, zapsati, mluviti,
rokovati, snášeti se, nálezy činiti atd. Opa-
koval řeči v prvnějších schůzech (schůzích)
mluvené. St. let. Schůze nějaké dopustiti.
Ros. Ve veliké kolleji schůze mívali. Aug.
3. Schůze odbývati, vz Odbyti (II. 270. a.).
Schůze sněmu, lépe: seděni. Šb., Š. a Ž.

Schuzení, n., die Verarmung. Jg.

Schuzený; -en, a, o, verarmt.

Schůzka, vz Schůze.

Schůzník, a, m. S. stranický, der Partei-
tägler. Dch.

Schůznosť, i, f. = schodnosť, die Gang-
barkeit. Jg.

Schůzný = schodný, gangbar. Schůzná
cesta. D.

Schvácení, n., das Ablaufen. Ros. Vz
Schvácenosf. S. koně. Zmoření nebo s. =
rheumatismus svalový. Sk. Vz Schvátiti.

Schvácenina, y, f., ein durch Verschnau-
fen hervorgebrachter Mangel. Šm., Ros.

Schvácenosť, i, f., die Rehe, Rehekrank-
heit. Rk.

Schvácený, schvácen, a, o, ermüdet; ab-
gelaufen; rehe (Pferd). S. kůň, nalomený luk
a usmířený přítel vždy jsou nejisti. Č. M.
236.

Schval, u, m., ve frasi: na schval = k po-
chvale, lobenswerth. To dílo není na schval.
Us. — Na schvál, na schvále (lok., Bž. 110.)
= aby se tím chválil, chvalně, zúmyslně, na
vzdoru, mit Absicht, geflissentlich, zu Fleiss.
Na schvál mu to udělal. Us. Pro něhož na-
schvále poslal. Bl. Žv. Ag. 77.

Schváleně, mit Lob, gelobt. Jg.

Schválení, n., die Bestätigung, Genehmi-
gung, Genehmhaltung, Anempfehlung, Billi-

gung, Empfehlug. J. tr.. Jg. Na s. práva
provésti, genugsam u. wie rechtens erweisen.
Ros. S. soudu. Knst. A ten má původoví
škody pro tu při vzaté na s. úředníků za-
platiti. Zř. F. I. C. XIII. Ku s. něco podati.
Dch.

Schválenosť, i, f., die Belobung, das Be-
lobtsein. Ros.

Schválený; -en, a, o, genehmigt, anem-
pfohlen, bestätigt, gebilligt. — čím: mravem
dobrým. S. stanovy úřadem, kniha (školní)
ministerstvem vyučování. Us. Dch.

Schvalitel, e, m., der Gutheisser, Ge-
nehmiger. Bern.

Schvalitelka, y, schvalitelkyně, ě, f.,
die Gutheisserin. Jg.

Schváliti, il, en, ení; schvalovati, schva-
lovávati = pochváliti, chválu dáti, loben, be-
loben, Lob ertheilen; za dobré vyhlásiti,
uznati, stvrditi, genehmigen, billigen, genehm
halten, beipflichten: Jg. — co, koho: něčí
dobrotivosť. V. Nové řády schváliti a po-
tvrditi. Us. S. koho. V. Nechtěj schvalovati
lidí, jenž lahodí, neb číhař pěkně píská, když
ptáky podvodí. Prov. Jg. Užitek každou
schválí věc. Har. S. něco (přivoliti k ně-
čemu). Nz. Ten zpuosob a obyčej schválili.
Arch. V. 464. Každý z nich své věno schva-
loval. Sš. Sm. bs. 52. Způsob přísahy s. NB.
Tč. 266. — co na kom, Jel., při kom. To
se při ženách schvaluje. Us. — co komu.
Schválím ti to. Kom. Schvaloval jim to ve-
lice. Br. Někoho někomu s. = poručiti, em-
pfehlen. V. Ukvapil jsem se schváliv Vám
předsevzetí Vaše. Žer. 349. Podlé příkladu
Kristova lásku společnou jim (Římanům)
schvaluje. Sš. I. 138. — koho komu kde:
v listě. Hlas. — co jak. Něco způsobem
potonmým (nachträglich) s. Er. Žádným
způsobem toho neschvaluji. Jv. — co s kým,
vedlé koho: vedlé jiných, kollaudiren. Šp.
— že. Schválil nás, že jsme mu peníze od-
vedli. Vrat. — se. Předední pilnosť se schva-
luje. Kom.

Schválka, y, f., schválení, der Beschluss.
Trestán, že se protivil s-ce vší obce z strany
pachtýře. 1560. Gl. 311.

Schvalně a schválně = na schvál, vz
Schval. Posel s. poslaný. Us. S. co komu
říci, poslati. Us. Hý.

Schválnosť, i, f., die Geflissentlichkeit,
der Vorsatz. Ros. Němc.

Schvalný, schválný, schvalní, schvální,
na schvál, zvláštní, vorsetzlieh, eigen, be-
sonders, geflissentlich. Poslal tam schvalniho
posla. Ros.

Schvalovací list (na poručenou), der
Empfehlungsbrief, das Empfehlungsschrei-
ben. Nz.

Schvalování, n., das Empfehlen, Ge-
nehmigen.

Schvalovatel, e, m., der Genehmiger,
Billiger. Jg.

Schvalovatelka, y, schvalovateíkyně,
ě, f., die Beioberin. Jg.

Schvalovati, vz Schváliti.

Schvalující psaní, das Empfehlungsschrei-
ben.

Schvat, u, m., skok, svah, der Schwung.
Kosa mu vzala s. k patě. Us. Voda má tedy