Předchozí (339)  Strana:340  Další (341) |
|
|||
340
|
|||
|
|||
Schuravělosť, i, f. = schuravění, die
Siechheit, Kränklichkeit. Proch. Děj. bibl. II. 63. Schuravělý, siech, kränklich. — čím:
hladem. Rad. zv. Schuravěti, ěl, ění, siech werden. V.,
Sych. — čím: namáháním. Schuraviti, il, en, ení = churavým uči-
niti, siech machen; zhubeniti, mager machen. — koho čím: neopatrnou obsluhou. Us. Schürze. Den Schürzen nachlaufen, za
čepci běhati. Jg. Schutniti, il, ěn, ění, Jemanden Lust zu
etwas machen. — co komu. Ros. Schůze (na Slov. schodza), e, schůzka,
y, f. = shromáždění, sbor, hromada, sněm, jednání, seděni, sjezd; strany těchto syno- nym, slov vz Sjezd. Die Zusammenkunft, Versammlung. V. S. stranná, St. let., po- stranní, pokoutní, Apol., neobyčejné schůze a shromáždění, Us., čtvrtletní, celoroční, vý- roční. Šp. S. určitá n. pravidelná, jour fixe, řádná, třídní, valná, občasná valná, die pe- riodische Generalversammlung, plná, hor- nická, Dch., krajinská, der Kreistag. Slov. Rb. S-e bohoslužebné. Sš. I. 156. S-zi usta- noviti, Dch., k ní někoho povolati. Us. Ho- věti s-kám zločinců. J. tr. S. brzo, den po s-zi předešlé místo měla. Sš. Sk. 8. Mladí s mladými, staří s starými, učení s učenými, bohatí s bohatými rádi schůzky atd. mívají; schůzky držeti; tajně schůze míti. V. Dokudž by o to obecné schůze nebylo. Art. pod oboj. Ve schůzi něco psáti, zapsati, mluviti, rokovati, snášeti se, nálezy činiti atd. Opa- koval řeči v prvnějších schůzech (schůzích) mluvené. St. let. Schůze nějaké dopustiti. Ros. Ve veliké kolleji schůze mívali. Aug. 3. Schůze odbývati, vz Odbyti (II. 270. a.). Schůze sněmu, lépe: seděni. Šb., Š. a Ž. Schuzení, n., die Verarmung. Jg.
Schuzený; -en, a, o, verarmt.
Schůzka, vz Schůze.
Schůzník, a, m. S. stranický, der Partei-
tägler. Dch. Schůznosť, i, f. = schodnosť, die Gang-
barkeit. Jg. Schůzný = schodný, gangbar. Schůzná
cesta. D. Schvácení, n., das Ablaufen. Ros. Vz
Schvácenosf. S. koně. Zmoření nebo s. = rheumatismus svalový. Sk. Vz Schvátiti. Schvácenina, y, f., ein durch Verschnau-
fen hervorgebrachter Mangel. Šm., Ros. Schvácenosť, i, f., die Rehe, Rehekrank-
heit. Rk. Schvácený, schvácen, a, o, ermüdet; ab-
gelaufen; rehe (Pferd). S. kůň, nalomený luk a usmířený přítel vždy jsou nejisti. Č. M. 236. Schval, u, m., ve frasi: na schval = k po-
chvale, lobenswerth. To dílo není na schval. Us. — Na schvál, na schvále (lok., Bž. 110.) = aby se tím chválil, chvalně, zúmyslně, na vzdoru, mit Absicht, geflissentlich, zu Fleiss. Na schvál mu to udělal. Us. Pro něhož na- schvále poslal. Bl. Žv. Ag. 77. Schváleně, mit Lob, gelobt. Jg.
Schválení, n., die Bestätigung, Genehmi-
gung, Genehmhaltung, Anempfehlung, Billi- |
gung, Empfehlug. J. tr.. Jg. Na s. práva
provésti, genugsam u. wie rechtens erweisen. Ros. S. soudu. Knst. A ten má původoví škody pro tu při vzaté na s. úředníků za- platiti. Zř. F. I. C. XIII. Ku s. něco podati. Dch. Schválenosť, i, f., die Belobung, das Be-
lobtsein. Ros. Schválený; -en, a, o, genehmigt, anem-
pfohlen, bestätigt, gebilligt. — čím: mravem dobrým. S. stanovy úřadem, kniha (školní) ministerstvem vyučování. Us. Dch. Schvalitel, e, m., der Gutheisser, Ge-
nehmiger. Bern. Schvalitelka, y, schvalitelkyně, ě, f.,
die Gutheisserin. Jg. Schváliti, il, en, ení; schvalovati, schva-
lovávati = pochváliti, chválu dáti, loben, be- loben, Lob ertheilen; za dobré vyhlásiti, uznati, stvrditi, genehmigen, billigen, genehm halten, beipflichten: Jg. — co, koho: něčí dobrotivosť. V. Nové řády schváliti a po- tvrditi. Us. S. koho. V. Nechtěj schvalovati lidí, jenž lahodí, neb číhař pěkně píská, když ptáky podvodí. Prov. Jg. Užitek každou schválí věc. Har. S. něco (přivoliti k ně- čemu). Nz. Ten zpuosob a obyčej schválili. Arch. V. 464. Každý z nich své věno schva- loval. Sš. Sm. bs. 52. Způsob přísahy s. NB. Tč. 266. — co na kom, Jel., při kom. To se při ženách schvaluje. Us. — co komu. Schválím ti to. Kom. Schvaloval jim to ve- lice. Br. Někoho někomu s. = poručiti, em- pfehlen. V. Ukvapil jsem se schváliv Vám předsevzetí Vaše. Žer. 349. Podlé příkladu Kristova lásku společnou jim (Římanům) schvaluje. Sš. I. 138. — koho komu kde: v listě. Hlas. — co jak. Něco způsobem potonmým (nachträglich) s. Er. Žádným způsobem toho neschvaluji. Jv. — co s kým, vedlé koho: vedlé jiných, kollaudiren. Šp. — že. Schválil nás, že jsme mu peníze od- vedli. Vrat. — se. Předední pilnosť se schva- luje. Kom. Schválka, y, f., schválení, der Beschluss.
Trestán, že se protivil s-ce vší obce z strany pachtýře. 1560. Gl. 311. Schvalně a schválně = na schvál, vz
Schval. Posel s. poslaný. Us. S. co komu říci, poslati. Us. Hý. Schválnosť, i, f., die Geflissentlichkeit,
der Vorsatz. Ros. Němc. Schvalný, schválný, schvalní, schvální,
na schvál, zvláštní, vorsetzlieh, eigen, be- sonders, geflissentlich. Poslal tam schvalniho posla. Ros. Schvalovací list (na poručenou), der
Empfehlungsbrief, das Empfehlungsschrei- ben. Nz. Schvalování, n., das Empfehlen, Ge-
nehmigen. Schvalovatel, e, m., der Genehmiger,
Billiger. Jg. Schvalovatelka, y, schvalovateíkyně,
ě, f., die Beioberin. Jg. Schvalovati, vz Schváliti.
Schvalující psaní, das Empfehlungsschrei-
ben. Schvat, u, m., skok, svah, der Schwung.
Kosa mu vzala s. k patě. Us. Voda má tedy |
||
|
|||
Předchozí (339)  Strana:340  Další (341) |