Předchozí (340)  Strana:341  Další (342) |
|
|||
341
|
|||
|
|||
velký s. Us. — Jg. Kdyby přišlo ku schvatu
(pro nejhorší případ). Šm. Schvátiti, il, cen, ení; schvacovati =
schytiti, uchvátiti, popadnouti, ergreifen, er- haschen ; přechvátiti, unaviti, übertreiben, abreiten, rehe reiten o. tränken. Jg. — co, koho: koně. Ros. Co vlk schvátí, nerád vrátí. Prov. — koho na co: koně na přední nohy. Us. — koho, se čím. Kůň během, běžením se schvátil. Us. Někoho prací schvá- titi. Rk. — koko na čem. Školská učenosť ne jednoho na mysli schvátila. Čas. duch. -- Jg.
Schvávolně = svávolně, schválně, své-
volně. U Olom. Sd. Schvění, n., das Erzittern. Pl.
Schwarzenberk, a, m. Karel, Adolf
kníže ze Schwarzenberka. Schwindel, vz Mátoha, Pokladactví.
Schwindler, vz Pokladač.
Schvístlý, vyzáblý, hubený, ausgemergelt.
Jg.
Schvíti, schvěti, schvěji, ěl, ěn, ění; schví-
vati, herab- o. zusammenwehen, -schütteln. Jg. — co odkud kam: listy se stolu ua zem. Schybiti, il, en, ení, schybovati = po-
chybiti, zmýliti se, fehlen, irren. Ukáží-li, žeť jsem kde schybil. Št. Schýl, schyl, u, schylek, lku, m., die
Neigung, Neige, Beugung. Vk. Ta podlaha je trochu po schýlu, má schýl k oknu místo ke dveřím. Us. Vím, kam má každý slovíčko schyl. V Kunv. Msk. Na schylku 5. stol. Šf. Strasť došla schylku. Koll. Na tom schylku mám pěkný oves. V Kunv. Msk. Pivo jest již na schylku. Us. Šd. Schýlati se = schýliti se, sich beugen.
Na Ostrav. Tč. Schýleně = nahnutě, gebeugt, geneigt.
Jg.
Schýlení, n., vz Schýliti. Die Neigung.
Schýlenosť, i, f. = schýl, die Neigung,
Beugung. Schýlený, -en, a, o = naklonený, ge-
beugt, geneigt. Ostaň s námi, nebť připo- zdievá se a schýlen jest den. Luk. 24., Hus II. 139. — k čemu. Den k pršce schýlený. Vz Schýliti. — kde: pod péčemi. Sš. Bs. 199. Schýliti, il, en, ení; schylovati = nachý-
liti, skloniti, skloňovati, neigen, beugen, Jg., Ž. wit. 17. 10.; přispůsobiti se Čemu, sich akkomodiren. Sš. — se. Den se schyluje. D. Stínové se schýlí. Hus III. 33. — co. Jan měl s. srdce jejich. Sš. L. 12. S. oči. Dch. Syn člověka nemá, kde by hlavu svú schýlil. Hus I. 258. — co proč. Oči studem s. — se odkud. Neschyluj se s cesty pravé, ať tě svět ten nezavede. Sš. P. 46. — se kam. Tato zeď na stranu se schyluje. Us. — se k čemu. Pán věděl, že se životem jeho se ku konci schyluje. Sš. J. 160. Poněvadž by to netoliko k velikému zlehčení, než také k velikému nebezpečenství země této schy- lovati se muselo. Žer. 342. V tom Pavel se schýlil ku potřebám tehdejších okolností dle zásady; Leč Kristus schýlil se k nim; K těm, jenžto se pro pokoj k jiných vůli podlé Boha schylují; Tu schyluje se apoštol |
k obyčejnému životu. Sš. Sk. 189., J. 32.,
I. 403., II. 65. (Hý.). Schyluje se ku zkáze,
D., k dobrému, k zlému, k pokoji, k válce, Ros., k bouřce, Sych. K něčí prosbě se schylovati. Štěstí. Již se k tomu schyluje. Us. — V. — se s kým k čemu. Schyluje se s námi k smrti. Kom. Tedy samoděk bez orodování se k nim se všemi dary schy- luje. Sš. J. 257. — se od čeho: od zlého. Ps. Ms. Schylka, y, f., schýlení se, die Akkomo-
dation. O s-ce či akkomodaci zhola mysliti se nedá. Sš. II. 93. Schylně = sklonitě, geneigt. Ros.
Schylnosť, i, f., nakloněnosť, die Geneigt-
heit, der Abhang. Ros. S. země. Vaň. hosp. Schylný, náchylný, geneigt. Ros. —
k čemu. K naději té mylné dítě bývá s-né. Us. Schylovač, e, m., ohybač, der Beugmu-
skel, Beuger, flexor. Nz. Schylování, n., die Neigung, Beugung.
Schystati, schystávati = přihotoviti, při-
praviti, spořádati, vorbereiten, zurichten, zurüsten. Jg. — co komu. Nejedno ma- měnka nejednó zdřímala, než ona dcerušce peřiny schystala. Sš. P. 447. Schystám si všecky věci. Ros. — se s čím: s potřebami, zuschicken, zurüsten. Budeš se schystávati s potřebami. Kon. — si co k čemu: k cestě, k ránu. Us. Hý. Schyše, e, f., příhrada, die Lade, das
Fach. Veleš. Schytatelný, mohoucí schytán býti, auf-
fangbar. S. plyn. Presl. Schytiti, il, cen, ení (na Slov. těn, tění);
schytati, schytnouti, tnul a tl, ut, utí; schy- távati, zusammen-, auffangen, nach einander fangen, wegraffen, gefangen nehmen. — co, koho: zvířata, ptáky. D. Schytil hanbu. Prov. Znamenitou schytí. Prov. Smrť ho schytila. V. — koho, se kam: myši do pasti. Schytiti se do města, na pouť (vy- dati se). Mor. Brt. — koho kde: zloděje, jeleny, lišky v oboře. Us. — se = schopiti se (Prot. 202.), sich auf-, zusammenraffen; 2. dáti se do sebe, handgemein werden.
Spěšně schytiv se skočil s trůnu. Br. Schytli se = seprali se. Kb. Schytil sa (sebral se) a šel. Mor. Brt. Schytil sa, ako čoby bol strelil doňho. Mt. S. Schytli se a uháněli tam. Schytli se a uletěli (holubi). Mor. Šd. — se jak. Schytli sa na křídla a letěli. Er.
Sl. čít. 50. Schytrale, zchytrale, chytře, listig. V. S.
útok na někoho učiniti. Sych. Schytralec, lce, m., ein Arglistiger. Č.,
D. Schytralosť, i, f., die Arglistigkeit, List.
Schytralý, arglistig. S. člověk, Us., řeč,
Troj., šibal (chytrý, podvodný, lstivý). D. — v čem: v mrzkostech. Jel.
Schytrati, klug, arglistig werden. — kde:
v cizině. Sych. 1. Si = sobě. Dal si dělati šaty. Us. —
Místo si (sobě) pod Krkonoši sé. Co sé mám koupiť. Kb. — Si nestojí nikdy na prvním místě věty, vz Mi. — Si stojí u sloves: stě- žovati, libovati, oblíbiti, vážiti, všímati, stýs- |
||
|
|||
Předchozí (340)  Strana:341  Další (342) |