341

velký s. Us. — Jg. Kdyby přišlo ku schvatu
(pro nejhorší případ). Šm.

Schvátiti, il, cen, ení; schvacovati =
schytiti, uchvátiti, popadnouti, ergreifen, er-
haschen ; přechvátiti, unaviti, übertreiben,
abreiten, rehe reiten o. tränken. Jg. — co,
koho: koně. Ros. Co vlk schvátí, nerád
vrátí. Prov. — koho na co: koně na přední
nohy. Us. — koho, se čím. Kůň během,
běžením se schvátil. Us. Někoho prací schvá-
titi. Rk. — koko na čem. Školská učenosť
ne jednoho na mysli schvátila. Čas. duch.

-- Jg.

Schvávolně = svávolně, schválně, své-
volně. U Olom. Sd.

Schvění, n., das Erzittern. Pl.

Schwarzenberk, a, m. Karel, Adolf
kníže ze Schwarzenberka.

Schwindel, vz Mátoha, Pokladactví.

Schwindler, vz Pokladač.

Schvístlý, vyzáblý, hubený, ausgemergelt.

Jg.

Schvíti, schvěti, schvěji, ěl, ěn, ění; schví-
vati, herab- o. zusammenwehen, -schütteln.
Jg. — co odkud kam: listy se stolu ua
zem.

Schybiti, il, en, ení, schybovati = po-
chybiti, zmýliti se, fehlen, irren. Ukáží-li,
žeť jsem kde schybil. Št.

Schýl, schyl, u, schylek, lku, m., die
Neigung, Neige, Beugung. Vk. Ta podlaha
je trochu po schýlu, má schýl k oknu místo
ke dveřím. Us. Vím, kam má každý slovíčko
schyl. V Kunv. Msk. Na schylku 5. stol. Šf.
Strasť došla schylku. Koll. Na tom schylku
mám pěkný oves. V Kunv. Msk. Pivo jest
již na schylku. Us. Šd.

Schýlati se = schýliti se, sich beugen.
Na Ostrav. Tč.

Schýleně = nahnutě, gebeugt, geneigt.

Jg.

Schýlení, n., vz Schýliti. Die Neigung.

Schýlenosť, i, f. = schýl, die Neigung,
Beugung.

Schýlený, -en, a, o = naklonený, ge-
beugt, geneigt. Ostaň s námi, nebť připo-
zdievá se a schýlen jest den. Luk. 24., Hus
II. 139. — k čemu. Den k pršce schýlený.
Vz Schýliti. — kde: pod péčemi. Sš. Bs.
199.

Schýliti, il, en, ení; schylovati = nachý-
liti, skloniti, skloňovati, neigen, beugen, Jg.,
Ž. wit. 17. 10.; přispůsobiti se Čemu, sich
akkomodiren. Sš. — se. Den se schyluje. D.
Stínové se schýlí. Hus III. 33. — co. Jan
měl s. srdce jejich. Sš. L. 12. S. oči. Dch.
Syn člověka nemá, kde by hlavu svú schýlil.
Hus I. 258. — co proč. Oči studem s. —
se odkud. Neschyluj se s cesty pravé, ať
tě svět ten nezavede. Sš. P. 46. — se kam.
Tato zeď na stranu se schyluje. Us. — se
k čemu. Pán věděl, že se životem jeho se
ku konci schyluje. Sš. J. 160. Poněvadž by
to netoliko k velikému zlehčení, než také
k velikému nebezpečenství země této schy-
lovati se muselo. Žer. 342. V tom Pavel se
schýlil ku potřebám tehdejších okolností
dle zásady; Leč Kristus schýlil se k nim;
K těm, jenžto se pro pokoj k jiných vůli
podlé Boha schylují; Tu schyluje se apoštol

k obyčejnému životu. Sš. Sk. 189., J. 32.,

I. 403., II. 65. (Hý.). Schyluje se ku zkáze,
D., k dobrému, k zlému, k pokoji, k válce,
Ros., k bouřce, Sych. K něčí prosbě se
schylovati. Štěstí. Již se k tomu schyluje.
Us. — V. — se s kým k čemu. Schyluje
se s námi k smrti. Kom. Tedy samoděk
bez orodování se k nim se všemi dary schy-
luje. Sš. J. 257. — se od čeho: od zlého.
Ps. Ms.

Schylka, y, f., schýlení se, die Akkomo-
dation. O s-ce či akkomodaci zhola mysliti
se nedá. Sš. II. 93.

Schylně = sklonitě, geneigt. Ros.

Schylnosť, i, f., nakloněnosť, die Geneigt-
heit, der Abhang. Ros. S. země. Vaň. hosp.

Schylný, náchylný, geneigt. Ros. —
k čemu. K naději té mylné dítě bývá s-né.
Us.

Schylovač, e, m., ohybač, der Beugmu-
skel, Beuger, flexor. Nz.

Schylování, n., die Neigung, Beugung.

Schystati, schystávati = přihotoviti, při-
praviti, spořádati, vorbereiten, zurichten,
zurüsten. Jg. — co komu. Nejedno ma-
měnka nejednó zdřímala, než ona dcerušce
peřiny schystala. Sš. P. 447. Schystám si
všecky věci. Ros. — se s čím: s potřebami,
zuschicken, zurüsten. Budeš se schystávati
s potřebami. Kon. — si co k čemu: k cestě,
k ránu. Us. Hý.

Schyše, e, f., příhrada, die Lade, das
Fach. Veleš.

Schytatelný, mohoucí schytán býti, auf-
fangbar. S. plyn. Presl.

Schytiti, il, cen, ení (na Slov. těn, tění);
schytati, schytnouti, tnul a tl, ut, utí; schy-
távati, zusammen-, auffangen, nach einander
fangen, wegraffen, gefangen nehmen. — co,
koho: zvířata, ptáky. D. Schytil hanbu.
Prov. Znamenitou schytí. Prov. Smrť ho
schytila. V. — koho, se kam: myši do
pasti. Schytiti se do města, na pouť (vy-
dati se). Mor. Brt. — koho kde: zloděje,
jeleny, lišky v oboře. Us. — se = schopiti
se (Prot. 202.), sich auf-, zusammenraffen;

2. dáti se do sebe, handgemein werden.
Spěšně schytiv se skočil s trůnu. Br. Schytli
se = seprali se. Kb. Schytil sa (sebral se)
a šel. Mor. Brt. Schytil sa, ako čoby bol
strelil doňho. Mt. S. Schytli se a uháněli
tam. Schytli se a uletěli (holubi). Mor. Šd.

— se jak. Schytli sa na křídla a letěli. Er.
Sl. čít. 50.

Schytrale, zchytrale, chytře, listig. V. S.
útok na někoho učiniti. Sych.

Schytralec, lce, m., ein Arglistiger. Č.,
D.

Schytralosť, i, f., die Arglistigkeit, List.

Schytralý, arglistig. S. člověk, Us., řeč,
Troj., šibal (chytrý, podvodný, lstivý). D.

— v čem: v mrzkostech. Jel.

Schytrati, klug, arglistig werden. — kde:
v cizině. Sych.

1. Si = sobě. Dal si dělati šaty. Us. —
Místo si (sobě) pod Krkonoši sé. Co sé mám
koupiť. Kb. — Si nestojí nikdy na prvním
místě věty, vz Mi. — Si stojí u sloves: stě-
žovati, libovati, oblíbiti, vážiti, všímati, stýs-