342

kati, naříkati, sednouti, lehnouti si atd. T.
Vz Časoslovo střední. Ať si! mag sein!
immerhin! To sis dal! Nebo si je kra-
máři sami rádi mají. Anth. Brt. 54. — Vz
Se.

2. Si (s) přípona zájmen: kdosi, cosi, ja-
kýsi, kdos; 2. příslovcí: kdesi, kamsi, kdysi,
kdys atd. Jg., Č. Přidá-li se si k zájmenům,
stanou se tato neurčitými. Toť jest cosi
nového. Br. Čteť na mě kakús vinu. Kat.
892. Jakýs pán vyšel z domu. Svěd. Leda
cos. Vz Kdo, Mkl. S. 89., 111., Zájmena.

3. Si n. s = jsi, toto lepší. Vz Býti. Kam
jsi (kam si, kams) šel? Us.

Siam, a, m., království v Zadní Indii. Vz
S. N. — Siaman, a, m. — Siamshj.

Sibaldka, y, f., sibaldia, rostl, růžovitá.
Rostl.

Siban, u, m., izok, měsíc máj. MV.

Siberie, e, f., vz Sibiř.

Siberit, u, m., nerost. Vz KP. III. 191.

Sibica, e, f., Schibitz, ves u Těšína ve
Slez. Té.

Sibilanty, z lat., sikavky, sikavé hlásky,
die Zischlaute. Rk.

Sibiři, ě, f., Hermannstadt, lat. Cibinium,
rum. Sibeniu, maď. Nagy-Szeben, mě. v Sed-
mihradsku. Vz S. N.

Sibiňan, a, m., pl. -né. — Sibiňský.

Sibiř, e, Siberie, Sibirie, e, f., severní
část Asie, Sibirien, n. Cf. Sever. Vz S. N.
Je zde jako v Siberii (zima). Us. Hý. —
Siberian, Siberiák, a, m., Krok., Sibiřan,
a, m. — Sibiřský (zastr. siverský). Us. Si-
biřští kozáci. Vz S. N.

Sibřín, a, m., ves v Říčansku u Běcho-
vic. PL., Tk. II. 548.

Sibylla, y, f., římská prorokyně; vůbec
prorokyně. Sibyla chybila. Prov., Č. — Si-
bylliny knihy. Vz S. N.

Sice, sic, talis, z sь a příp. icь, das i
enthält den Auslaut des Thema und den
Anlaut des Suffixes. Mkl. B. 293., aL. 128.
— S. = tak, tímto způsobem, so. Když o to
rozličné věci i sice i onako byly. Pulk.
Hroze jemu sic i onak, jakž toho tehdáž
obyčej byl. Pulk. Disputare, totiž mnieti
sic i onak. Št. N. 173., 321. — Kat. 675.,
1858. Točí se sic i onak. Št. Jeden takto
a druhý sice. ZN. — S., k vyznamenání
výjimky, odloučení, rozdílu, vyloučení, způ-
sobu, času, místa = mimo to, kromě toho,
v jiné případnosti, z jiné příčiny, jinde,
jindy (v Opavsku: ovak. Klš.), sonst, auf
andere Art, aus anderer Ursache, in einem
anderen Falle, in anderen Dingen o. Stücken,
ausserdem, widrigenfalls, anderen Ortes, zur
anderen Zeit. Jg. Bůh nás vytrhuje, sic my
sami z sebe neumíme než cestami zahynutí
choditi. Kom. Ať jde spat, sice se nevyspí.
Us. Zrušena byla jeho rada, která sic dobrá
byla. Br. Jakkoli sic dobrý byl, žádné mi-
losti neučinil. V. Dělejte, sice půjdu. T.
Kdyby ženské pohlaví, paní a děvečky,
tak svobodně a často pro všecky potřeby
z domů vycházeti měly jako u nás, zdálo
by se (město) v pravdě o mnoho lidnatější,
nežli sic viděti jest. Har. II. 173. Vražedl-
níka toho, kterýž by sice nebyl ušel, vy-
svobodil. NB. Tč. 104. Pán má jen to, sice

všecko nahoře psané na rychtáře přísluší.
NB. Tč. 24. Zaplať mně, sice tě prožaluji.
D. Až sobě mnozí mečem a sic jináč s světa
pomáhají. Apol. — S. = jinak, alioquin, denn
sonst = sic kdyby jinak bylo. Nyní pak
psal jsem vám, abyste se nesměšovali s mo-
dláři: sic jinak musili byste z toho světa
vyjíti. Br. (Zk.). Neb sic jinak vidí se jim
atd. BR. II. —■ S. koncessivní, připouštěcí
= zajisté, jistě, ačkoli. Má sice peníze, ale
rozumu nemá. Blýská se sice, ale k bouřce
není podobno. Br. Já sice jistotně nevím,
však doufám. D. Rozvážlivý není sice můňa,
avšak není nechutný tlampač. Kom. Tak to
nastrojili, ježto sic žádná potřeba obecní toho
nebyla. Čr. Vz Ale, 4. — S. = leč, ausser
dass, nisi. Ta ryba nemůže své kořisti jináč
požříti, sic sebou hodila na hřbet. Hlas. —
Pozn. S. není správno ve smyslu německého
und zwar, a sice: v češtině uvádíme násle-
dující vysvětlení nebo výčet obratem a to:
Nepřátely stírala a to mocí božskou. Br.
Navrať, a to, pokud býti může, bez ujmy.
Kom. (Brs. 2. vd. 224.).

Síci, vz Sekati. V obec. mluvě: síct.

Siciliana, y, f., forma básnická původem
ze Sicílie. Jest to strofa osmiřádková, ve
které jsou pouze dva rýmy, každý čtyři-
kráte, jeden ob druhý za sebou jdouce, ab
ab ab ab; v každém řádku míry iambické
jest buď deset buď jedenácte slabik dle
toho, jsou-li rýmy buď mužské neb ženské.
S. může míti buď všecky rýmy mužské buď
všechny ženské, anebo též oboje střídavě;
ona činí obyč. celek o sobě; k větším bá-
sním vicestrofovým se jí zřídka užívá. Dch.
Vz Sš. 43., Květy 1870. č. 43., 47. (Dch.).

Sicílie, e, f., ostrov naproti jižnímu konci
Italie, Sicilien, n. Vz S. N. — Siciljan, a,
m. — Sicilský. Vz S. N.

Sic jinak, vz Sice.

Si co. Bylo by si co přáti. Lépe: Bylo
by přáti, aby . . . Jest přáti, aby ... Bs.

Sicyon, vz Sykion.

Sičák, a, m., der Vagabund. Rk.

Sidala, y, f., thorale, zastr. MV.

Sídelna, y, f., sídelní město, die Resi-
denz. Pal. exc.

Sídelní, -ný, Residenz-. S. město, Sych.,
J. tr., právo, Ortsgericht, Zlob., kanovník.
Dch.

Sídelník, a, m., sidlitel, der Resident. Šm.
Stálý s. Šm.

Sideralní = hvězdný. S. magnetismus =
domnělý vliv hvězd na osoby nervicky cho-
robné. Vz S. N.

Siderický, z lat., vz Hvězdný.

Siderism-us, u, m., lat., náuka o půso-
bení hvězd na tellurickou přírodu jm. na
organismy. Vz S. N.

Siderit, u, m., ocelek, modrálek, der Si-
derit, Saphirquarz (Šm.), nerost. Schd. II.
32., Bř. N. 150., 241., KP. III. 64.

Siderografie, e, f., oceloryjectví, die Stahl-
stechkunst. Vz S. N.

Siderolit, u, m., terralit, druh hliněného
velmi úhledného zboží českého. Vz KP. IV.
348.

Sídliště, ě, n., der Wohnplatz. Bdl.

Sidlitel, e, n., sídlící, der Resident. D.