343

Sidlitelka, y, sidlitelkyně, ě, f., die
Residentin.

1. Sídliti, il, en, ení = sedliti, osazovati
(novější), ansiedeln; sídlem býti, seinen Sitz
haben, wohnen, residiren. — kde: v Mace-
donsku. Mus. Knížata čeští sídlící ve Vyše-
hradě. Šf. Strž. 773.

2. Sídliti, il, en, ení = osidlem zatáhnouti,
in die Schlinge fangen, verstricken. Slov.
Vz Sídlo, 2.

1. Sídlo, a, n., místo k seděni, sedadlo,
stolice, der Sitz. — S., bydliště, bydlo, oby-
dlí, bydlení, dům, der Sitz, Wohnort, Wohn-
sitz, die Residenz. V. S. královské, V., v kraji,
D., zkázy. Ráj. S. letní, pusté. Dch. S. vzdě-
lání řeckého. Sš. Sk. 200. Chyť se duše
mého křídla, poletíme v rajské sídla; Turek
pohan sem přitáhl, po tvém sídle ruku vztáhl.
Sš. P. 25., 64. Ten pán má na tom zámku
sídlo. Ros. S. míti někde; na tom hradě
i sídlem svým až do smrti byla; s. promě-
niti; jiného sídla hledati. V. Praha byla
někdy s. (sídlem) císaře německého. D. On
dvorem i sídlem jest v N. Har. Korint mě-
sto bylo sídlem řeckého vzdělání. Sš. I. 153.
S. své zarazil u samé krčmy. Sych. Duše
má s. své v mozku. Ros. Hlava jest s. duše.
Berg.

2. Sídlo, a, n., obyč. osidlo, der Fallstrick.
Plk. Strsl. silo, laqueus. Sr. lit. seti, anbin-
den, lett. set, got. in-sail-jan, an Seilen her-
ablassen. Mkl. aL. 128. Chytlas mia, má
milá, chytlas mia na sidla, nemôžu uletět,
svázalas mně křídla. Sš. P. 657.

Sídmý, zastr. a na Mor. posud = sedmý.

Sidon, a, m., mě. ve Foenicii. — Sido-
ňan, a, m., pl. -né. — Sidonský.

Sidonie sv., huť a osada u Broumova
(u Uher. Hradiště). Tč. — S., jm. ženské =
Zdenka. Šm.

Sidoni-us, a, m., jm. mužské = Zdeněk,
Zdeno, Zdenko. Šm.

Sie = to. Myslí sie i ono. St. N. 282.,
307. Vz Sien.

Sieiu, seji, vz Síti.

Sien, zastr. — ten, vymizelo postupem
15. stol. Šb. Sien skloňovalo se takto: sg.
m.: sien, sieho, siemu, sien, siem, sím; f.:
sia (m. si-ja), siej (m. sie-je), siej, siu (m.
si-ju), siej, siú (m. si-jú); n.: sie, sieho,
siemu, sie, siem, sím; dual, nom., akk.:
sia (m. si-ja), si, si; gt., lok.: siú (m. si-jú);
dat., instr.: sima; pl. m.: si, sich, sim, sie
(m. si-je), sich, simi; /.: sie (m. si-je), sich,
sim, sie, sich, simi; n.: sia (m. si-ja), sich,
sim, sia, sich, simi. — Poznam. 1. Nom. sg.
muž. rodu povstal ze si jako ten ze tъ;
v Ev. ještě je: si syn člověč. Akk. vyka-
zuje si v sb ztenčené v příslovkách: dnes
m. cyr. dъnъ sъ (den ten), letos (to leto)
atd. Ostatně se původně si jako původné
tъ přisouváním n rozšiřuje. — 2. V nom.
sg. vyškytá se v ženském rodě vedlé sia
i přehláska sie: sie chasa, smrť sie. Rkk. —
3. Gt. sg. f. trvá co siej až do konce 14. sto-
letí, pak pravidelný skrácený (sie); tak i da-
tiv a lokal téhož rodu. — 4. Vystupuje-li
sie s jménem podstatným jako příslovkové
určení, sklesává i v pouhé s': s' noci (m.
siej noci (sie noci). Pass. — 5. Neústrojné

síž, siéž, siéš liší se od prostého sien, sia,
sie u skloňování pouhým dloužením. — 6.
Staročeské onseh (onsah, quidam) stojí asi
m. původního on-si a skloňováno způsobem
jmenným: ot onseha Jindřicha. Výb. I. 116.
Onseže! Št. — Bž. 154., 148., Kt. 3. vyd.
49., Mkl. S. 113. Věrný siemu i onomu. Kat.
38. Nikomu, ani siemu, ani onomu. Kat. 568.
Mlčela až do sí chvíle. NB. Tč. 168., 208.
To nám mocí drží až do sjé chvíle. Půh. I.
133., 175., II. 28. Až do sié doby. Ib. II. 133.
To užíval od sv. Jana až do siež chvíle.
Půh. II. 472. Nedávno před sím. BO. Až
do sie doby. ZN., GR. Až do sieho dne.
GR. Vz více o užívání této náměstky a
příklady v Zkl. Skl. 353.-354. Příklady vz
také v Rkk., vydaném prof. Kořínkem (v rej-
stříku u Sien).

Sieň = síň. Kat. 968.

Sienicie, zastr., z toho nynější světnice.
Bibl. — Jir.

Sienka, y, f., siena, rostl. Rostl.

Sienský. S. hlinka, terra die Siena. Bř.
N. 166.

Sierra, y, f., špan., pohoří. S. Leone,
Madre, Morena, Nevada. Vz S.N.. Krč. 259.

Siesta, y, f., it. a špan., odpočinek, od-
dech, hl. polední odpočinek za horkých dnů.
Rk., Kal.

Šiesti, vz Sedati.

Sieše 3. os. praet. sl. sieti.

Sieti sě = sktvíti se, glänzen. — kudy.
Jako zora po jutře sě sěje . . . tako sě dci
Kublajeva cháma rozenú i strojenú krású
sieše. Rkk. 46.

Sieverska, y, f., sieversia. Rostl.

Sigei-on, a, n., předhoří v Troadě. Vz
S. N. — Sigejský.

Sigillarie, í, pl., zkamenělé kmeny zvlášt-
ních rostlin tajnosnubných, Sigillarien. Vz
Krč. 506., S. N.

Sigillovati, z lat., pečetiti, siegeln. Rk.

Sigill-um, a, n., lat., pečeť. L. S. = loco
sigilli, místo pečeti. Kh. Sub sigillo (někomu
něco svěřiti) — pod pečetí mlčenlivosti. Us.
Hý-

Sigmarinky, dle Dolany, Sigmaringen.
Vz S. N.

Signal, signál, u, m., z lat., znamení
(trubkou, bubnem, ohněm, zvonem, střele-
ním), das Zeichen, Signal, der Ruf, die Lo-
sung. Signal slyšitelný (akustický), viditelný
(optický). S. na uvítanou. Čsk.' Vz S. N.

Signalement (signalmáň, fr.), u, m., po-
pis osoby dle vnějších známek tělesných,
Beschreibung des Auessern einer Person, f.
S. N.

Signalisovati, znamení dávati, signali-
siren, durch Zeichen melden. Vz Signal.

Signatura, y, f., lat., znamení, nápis na
zboží kupeckém, podpis a pečeť na veřejné
listině, die Signatur, Bezeichnung. S. N.

Signet, u, m., z lat., signetum, das kleine
Siegel, Handsiegel, der Siegelring, mit wel-
chem Briefe, selten Urkunden gesiegelt wur-
den. Pod s-tem prstena našeho. Arch. IV.
233., Gl. 311. Ct. Sekret.

Signifikace, e, f., z lat., význam slova,
der Sinn, die Bedeutung; oznámení, udání
něčeho, Anzeige, f. Rk.