344

Signifikovati, naznačiti, dáti na sroz-
uměnou, bezeichnen, andeuten, officiell kund-
geben. S. N.

Signovati, z lat., značiti, znakem opa-
třiti, signiren. Kh.

Signum, a, m., lat., znak, znamení, Zei-
chen, n. Vz S. N.

Sigotě, sigotě, zelené sigotě, ach je-li komu
horši jako mně sirotě. Sš. P. 493.

1. Šíh, u, m., síha, sáhá, y, f., zastr. =
sáh. Posud na vých. Mor. Tč.

2. Síh, a, m., corregonus, ryba kaprovitá.
Krok. — S. mořský, semha, salmo oxyrrhyn-
chus. Linn.

Sihlina, y, f., mladý les jedlový, junger
Fichtenwald. Slov. Hdk., Dch.

Síhnouti, zastr. = sáhnouti.

Siholiti, sihlačiti = mrholiti, mžíti, sie-
fern, silfen. Siholí = padá mhla, drobný
déšť. Na Mor. a Slov. Mtl., Dml.

Sihotice, e, f., die Rissbank an den See-
küsten; in die See sich erstreckender künst-
licher Damm. Am.

Sich = těch. Mnohoť jest věr sich i oněch.
Št. N. 175., 273. Vz Sien. — S., lépe: Zich
== Sigismund. Gl. 312.

Sicha, y, f., vlastní jm. Sd.

Sichrov, a, m., něm. Sichrau, ves u Trut-
nova. — S., něm. Sichrow, vsi a) u Sedlce,
b) v Turnovsku, c) u Ledče, d) u Dobříše.
— S., něm. Scheer, ves u Lubence. PL. Vz
Sychrov.

Sijba, y, f. = sejba, síje. V.

Síje, e, f., setí, sejba, das Säen, die Saat.
Siji udělati (ositi). V. Již je po síji. Bylo
právě v čas síje obilí. Plác. Tak s., co za-
schla, ve kráse zelená se. Sš. Hc. 188. —
S., čas setí, die Saatzeit. D. Již se blíží s.
Us. — S., osení, die Saat. Když se hus do
s. zabéře škodlivá. Rad. zv. Trní tudíž udu-
silo síji tu v srdcích jejich. Sš. L. 62.

-sik = si. Kdosik, cosik. Na Mor. Kd.

Sík, u, m., fík. V MV. nepravá glossa.
Pa.

Sika, y, f. = malý mečík. Sš. Sk. 250.

Sikačka, sikavka, sikovka, y, f. =
stříkačka, hračka pro děti, die Knabenhand-
spritze. Na Mor. Tč., Mtl., Bkř.

Sikal, a, m., der Aechzer. Rk.

Sikař, e, m., kdo siku nosí, zbojník, zá-
keřník, der Räuber. Sš. Sk. 250.

Sikati. Siká = siholí. U Opavy. Klš. —
S. = stříkati, spritzen. Na Mor. Tč., Mtl.

Sikavice, e, f., centaurea calcitrapa, rostl.
FB. 46., Čl. Kv. 204.

Sikavý, ächzend. Rk.

Síknouti, vz Sekati.

Sikolec, lce, m., zastr., hůl pastýřská,
der Hirtenstab. Rozk., Bhmr. V MV. ne-
pravá glossa. Pa.

Síkora, vz Sýkora.

Sikot, vz Sykot.

Sikovec, vce, m., ves u Příbora na Mor.
Tč.

Sikovka, vz Sikačka.

Siksak, adv., semotamo, zickzack. D., Koll.

Sikul, a, m., Siciljan, vz Sicílie, S. N.

Sikyon, a, m., mě. v Peloponnesu. Vz
S. N. — Sikyoňan, a, m. — Sikyonský.

Síla, silka, silečka, silička, y, f. Síla
krátí í v instr. sg. (silou) a v gt., dat., lok.
a instr. pl. (sil, silám, silách, silami). Vz í,
á (Lípa, Brána). Síla, od koř. si (ligare,
vázati) žije v si-dlo, o-si-dlo (vz -la), Ht.,
cf. sítí. Schl. S., strsl. sila, vis, lit. síla,
prus. seilin, Fleiss, Kraft. Mkl. aL. 128.
Poněvadž síla jest ze si, měli bychom dle
Ht. Zv. 44. psáti sila, jakož se místy i vy-
slovuje, ku př. na Moravě (Brt.). Cf.
Osidlo. Ale poněvadž kmenovou samohlásku
dvouslabičných slov rádi dloužíváme, píšeme
obyč. síla. Tak píšeme ku př. také žíla a
sídlo, ač tato slova povstala z koř. ži, ši
v žíti, šíti. — 1. S. moc něco činící n. ně-
čemu odpírající, die Stärke, Kraft, das Ver-
mögen. S. = poslední účinná příčina úkazu.
S. N. S. jest příčina nějaké změny, neja-
kého výjevu, nějakého pohybu nebo je
schopnosť tělesa jednoho zaváděti změny
na tělese druhém. Km. 1878. 158. S. živá
(když po ní hnutí následuje, vz KP. II 11,
na opak s. mrtvá); složená n. střední (když
2 síly spolu působí), středečná (Centralkraft),
rozprostraňující, pružná (Expansivkraft), pro-
hodivá (vis projectiva). Sedl. S. bránivá
(v magnetu, vz KP. II. 187.), elektrická,
důkazu (důkazná, dokazovací, Beweis-),
koňská (vz KP. II. 26., 345.), krotící, opo-
zďovací, odpuzovací, odráživá, odpudivá
(odpudivosť), odstředivá n. odběžná (Centri-
fugal-, vz KP. II. 47.), malá, náramná, pro-
tivná, působící, pohybovací, dostředivá
(Centripetal-, vz KP. IL 47.), postranná, die
Komponente, Seitenkraft (vz KP. II. 11.),
pozHávací, rozpínavá, rozprostraňující, sou-
družná (soudružlivosť), světla (světlosť), svalů,
tížná, tvořivá n. tvořící (Gestaltungs-), ve-
liká, vnitřní, vodní, větru (větrní), základní,
zevnitřní, Nz., přírodní a duševní, okamžitá,
zrychlující, umírňující, vz S. N., tepla, páry,
větrův, vody (pramenu). Vys. S. životní,
tělesní. Vz Schd. II. 218., 343. S. elektro-
budivá, vz KP. IL 214., 243., mechanická
tepla, vz KP. IL 345., molekularní, vz KP.
II. 9. Síla a břemeno, síla a čas, měření
síly. Vz KP. IL 21., 24., 26. Anziehende
Kraft, síla přitažlivá; momentane, okamžitá;
continuirliche, ustavičná, nepřetržitá; gleiche
Kräfte, síly rovné; ungleiche, nerovné;
parallele Kräfte, síly rovnoběžné; einseitig
wäre der Ausdruck: síly téhož směru oder
síly stejnosměrné (Kräfte von gleicher Rich-
tung), einmal weil parallele Kräfte auch
entgegengesetzte Richtung haben können,
wie dies bei galvanischen Strömen oft der
Fall ist, und ferner, weil man von den
Kräften oft sagt, sie haben gleiche Richtung,
wenn sie z. B. alle nach oben auf einen An-
griffspunkt wirken, wobei doch vom Parallel-
sein der Kräfte keine Rede sein kann. Kräfte,
welche in verschiedener Richtung wirken,
síly směru rozdílného, worunter auch paral-
lele Kräfte vorkommen können ; nicht paral-
lele Kr., síly nerovnoběžné, síly různoběžné;
unter dem Ausdrucke síly nerovnoběžné
sind auch solche Kräfte begriffen, die alle
in einerlei Sinne auf ein Bewegliches wirken,
z. B. die alle einen Punkt a nach rechts
schieben, weshalb der Ausdruck sily roz-