348

Silovědný, dynamisch.

Silovní, dynamický, dynamisch. S. sou-
stava. Sedl.

Silovník, a, m., der Dynamiker. Šm.

Silovoň, ě, m., dipterix, der Tonkabaum.
Rostl. 439.

Silový = silovní.

Silozpyt, u, m., siloskum, die Physik,
Naturlehre. Sedl., Nz.

Silozpytec, tce, m., silozpytatel, e, m.,
der Physiker.

Silozpytecký, dem Physiker gehörig.
Mus.

Silozpytna, y, f., physikalisches Kabinet.
Šm.

Silozpytný, fysikalní, physikalisch. Nz.

Silur, u, m., vz Krč. 450., 455, 458.,
461., 466., 467.

Silurský, silurisch. S. zkameněliny, útvar.
Vz Bř. N. 257., 255., KP. III. 42. S. sou-
stava. Nz. Cf. Krč. 352., 353., 379., 466., 470.

Silůvka, y, f., něm. Siluwka, ves u Po-
hořelic. PL.

Silvanit, u, m., nerost. Vz Schd. II. 60.

Silvanka, y, f., něm. Silwanka, ves
u Uhlíř. Janovic. PL.

Silvan-us, a, m., u Římanů bůžek lesní
a polní.

Silvestrův večer, poslední večer v roce,
31. prosince. Rk.

Silzy = slzy. MV.

Sima, dual, instr. od sien = těmi. Vz
Sien. Výb. I. 151.

Simaba, y, f., simaba, rostl.

Siman, a, m., ryba kaprovitá. Krok. I.
d. 109.

Símě, vz Semeno.

Siměnka, y, f. S. dvojzubá, carychium
minimum, plž. Frč. 249.

Similitudo, vz Podobenství a Zk. Ml.
II. 177; Mk. Ml. 302.

Similor, u, m., v lučbě, der Similor. Nz.

Simo-is, enta, m, řeka v Troadě.

Simon, a, m.= Šimon.

Simoniaci (Šimoněnci), kteří za moc du-
chovní n. za dar ducha sv. požitek tělestný
jakožto penieze neb dar neb službu chtie
dáti neb dávají neřádně. Hus III. 239.

Simonid-es, a, m., lyrický básník řecký.
Vz o něm v S. N.

Simonie, e, f., šimonictví, Šimonův hřích,
svatokupectví (dle chaldejského čarodějníka
Šimona). Rk. Vz Svatokupectví.

Simonyit, u, m., nerost. Vz Bř. N. 121.

Simpl, z lat. simplex, prostý, jednoduchý,
simpel, einfach, ungekünstelt; sprosťák, ťulpa,
einfältig. Rk.

Simře, ves u Lipníka. PL.

Simska, y, f., simsia, rostl. Rostl.

Simulace, e, f., z lat,, přetvářka, die
Verstellung.

Simulovati, z lat., předstírati, přetvařo-
vati se, simuliren, sich verstellen. Rk.

Simultanní, z lat., společný, gemein-
schaftlich. S. dluh, ručení atd. S. N.

Síň (zastr. sieň, seň), i, síně, ě, síňka,
síňce a síňce (m. sínice), f., na Slov. při-
dvor, přítvor, pitvor, vestibulum, der Vor-
hof. Strsl. sênь, příp. -nb a koř. sê ze ské,
stê, umbra. Mkl. B. 119., 120. V síňce příp.

-ьca. Mkl. B. 316. — S., přední díl domu
před jizbou n. komorou, Ros.; vchod do
domu, atrium, das Vorhaus, die Hausflur.
V. Z síně do jiných pokojů vcházení (pří-
stup) jest. Kom. V sieních, in atriis. Ž.
wit. 115. 19. Nechtě jich sváru slyšeti vyšel
z sience a jedna z nich všedši na ponebie
i oblila jest jeho velmi vodú. Hus III. 198.
S. sloupová, der Säulensaal, vstupní, die Ein-
gangshalle. Dch. Cosi tam na dvéře v síni
buchá. Sš. P. 13. Potom vyšel do síně a
ležel na stole a stonal. NB. Tč. 96. Dala
polštáře, aby v síni ležali. Ib. 148. Seděl
před síní. Ib. 275. Já sem vo tebe namlóval,
druzí čekale v síni; Nechoď k nám synečku
do té našé síně, pro tu našu lásku, vobá
vydržíme (budeme biti); Šenkyřečko mila,
kaj si nas viděla? Včera u suseda, plna
siň vas byla; Puste nás do síně, pěkně vás
prosíme, puste nás tam během, připadáme
sněhem; Hotujcě už ložo (lože), peřiny, už
je ta nevěsta při sini; V síni dosť kamení,
v jizbě kamen není; S tým jedným v síni
postála, druhý mu ruku podala a třetímu
prála (pravila); O vyjdi ma panenko ze
sině, jak se sucha lipka vině; Kůň vraný
v jaborovej sini; Měla pani kuňa (koně),
kaj ho postavila? Do jedlove sině; Pusti
si ho do síně, daj mu slovo upřímné. Sš. P.
323., 398., 402., 427., 464., 533., 603., 693.,
753., 754., 796. (Tč.). — S., předsíní chrá-
mové, příklet, kaple, kaplička, zebračka, ba-
binec, die Halle, Vorhof, m. Flav., Ráj.
Sience bieše před chrámem (porticus). Bj.
— S., chodba v klášteřích, der Kreuzgang.
Jel. — S., na Slov. = kůlna, na Mor. šopa
(der Schoppen), návratí. — S., světnice,
pokoj, večeřadlo atd., das Zimmer, der Saal.
S. rytířská, D., tanečná, V., soudná. Plác,
sedací, zasedací, rokovací, k schůzím, Šp.,
čekací n. lépe: čekárna. Bs. S. (kabinet)
antik n. antikovna, das Antikenkabinet;
učební, der Lehrsaal. J. tr. S. obecní, die
Gemeindestube. Dch. (Tvoji synové) budú
kleštěnci na sieni krále babylonského;
Chvalte Pána v sieni svaté jeho; A že
v nebesiech, v tak krásné sieni, bydlí; Když
silný oděnec ostřiehá sieni své, u pokoji
jsú všecky věci, kteréž má; A sieň jeho
nebo dóm jest člověk biedný, v kterémž
on přebývá; Z úžitkov kostelních široké
sieni sobě stavěl. Hus 1. 162., 299., 315.,
II. 100., 103, 221. (Tč.). S. slavnostní. Dch.
V sieni (coenaculum, večeřadlo); v sieni
zahradní mezi sadovím. BO. Pověděli na
králově sieni vnitř (nuntiaverunt in palatio
regis intrinsecus). Bj. Učiňmy jemu malou
sienci, postavmy v něj lože a stol a stolici
a sviecen. Bj. Do sienci žalářové, vestibulum
carceris. BÖ. Sience přičiněna byla ke třem
sienkám. Ez. 42., 3., BO. — S. srdce, peri-
cardium, osrdec, der Herzbeutel. Sal. 209.,
Krok. - S., okrouhlé místo v uchu u pro-
střed bludiště za bubínkem ležící, vestibulum
auris, der Vorhof. Jg., Krok. Vz Schd. II.
348.

Sina, y, f. = Čína.

Sinaj, e, m., hora v poušti arabské, na
poloostrově u Rudého moře. Rk. — Sinaj-
ský.



	348

	Silovědný, dynamisch. Silovní, dynamický, dynamisch. S. sou- stava. Sedl. Silovník, a, m., der Dynamiker. Šm. Silovoň, ě, m., dipterix, der Tonkabaum. Rostl. 439. Silový = silovní. Silozpyt, u, m., siloskum, die Physik, Naturlehre. Sedl., Nz. Silozpytec, tce, m., silozpytatel, e, m., der Physiker. Silozpytecký, dem Physiker gehörig. Mus. Silozpytna, y, f., physikalisches Kabinet. Šm. Silozpytný, fysikalní, physikalisch. Nz. Silur, u, m., vz Krč. 450., 455, 458., 461., 466., 467. Silurský, silurisch. S. zkameněliny, útvar. Vz Bř. N. 257., 255., KP. III. 42. S. sou- stava. Nz. Cf. Krč. 352., 353., 379., 466., 470. Silůvka, y, f., něm. Siluwka, ves u Po- hořelic. PL. Silvanit, u, m., nerost. Vz Schd. II. 60. Silvanka, y, f., něm. Silwanka, ves u Uhlíř. Janovic. PL. Silvan-us, a, m., u Římanů bůžek lesní a polní. Silvestrův večer, poslední večer v roce, 31. prosince. Rk. Silzy = slzy. MV. Sima, dual, instr. od sien = těmi. Vz Sien. Výb. I. 151. Simaba, y, f., simaba, rostl. Siman, a, m., ryba kaprovitá. Krok. I. d. 109. Símě, vz Semeno. Siměnka, y, f. S. dvojzubá, carychium minimum, plž. Frč. 249. Similitudo, vz Podobenství a Zk. Ml. II. 177; Mk. Ml. 302. Similor, u, m., v lučbě, der Similor. Nz. Simo-is, enta, m, řeka v Troadě. Simon, a, m.= Šimon. Simoniaci (Šimoněnci), kteří za moc du- chovní n. za dar ducha sv. požitek tělestný jakožto penieze neb dar neb službu chtie dáti neb dávají neřádně. Hus III. 239. Simonid-es, a, m., lyrický básník řecký. Vz o něm v S. N. Simonie, e, f., šimonictví, Šimonův hřích, svatokupectví (dle chaldejského čarodějníka Šimona). Rk. Vz Svatokupectví. Simonyit, u, m., nerost. Vz Bř. N. 121. Simpl, z lat. simplex, prostý, jednoduchý, simpel, einfach, ungekünstelt; sprosťák, ťulpa, einfältig. Rk. Simře, ves u Lipníka. PL. Simska, y, f., simsia, rostl. Rostl. Simulace, e, f., z lat,, přetvářka, die Verstellung. Simulovati, z lat., předstírati, přetvařo- vati se, simuliren, sich verstellen. Rk. Simultanní, z lat., společný, gemein- schaftlich. S. dluh, ručení atd. S. N. Síň (zastr. sieň, seň), i, síně, ě, síňka, síňce a síňce (m. sínice), f., na Slov. při- dvor, přítvor, pitvor, vestibulum, der Vor- hof. Strsl. sênь, příp. -nb a koř. sê ze ské, stê, umbra. Mkl. B. 119., 120. V síňce příp.	-ьca. Mkl. B. 316. — S., přední díl domu před jizbou n. komorou, Ros.; vchod do domu, atrium, das Vorhaus, die Hausflur. V. Z síně do jiných pokojů vcházení (pří- stup) jest. Kom. V sieních, in atriis. Ž. wit. 115. 19. Nechtě jich sváru slyšeti vyšel z sience a jedna z nich všedši na ponebie i oblila jest jeho velmi vodú. Hus III. 198. S. sloupová, der Säulensaal, vstupní, die Ein- gangshalle. Dch. Cosi tam na dvéře v síni buchá. Sš. P. 13. Potom vyšel do síně a ležel na stole a stonal. NB. Tč. 96. Dala polštáře, aby v síni ležali. Ib. 148. Seděl před síní. Ib. 275. Já sem vo tebe namlóval, druzí čekale v síni; Nechoď k nám synečku do té našé síně, pro tu našu lásku, vobá vydržíme (budeme biti); Šenkyřečko mila, kaj si nas viděla? Včera u suseda, plna siň vas byla; Puste nás do síně, pěkně vás prosíme, puste nás tam během, připadáme sněhem; Hotujcě už ložo (lože), peřiny, už je ta nevěsta při sini; V síni dosť kamení, v jizbě kamen není; S tým jedným v síni postála, druhý mu ruku podala a třetímu prála (pravila); O vyjdi ma panenko ze sině, jak se sucha lipka vině; Kůň vraný v jaborovej sini; Měla pani kuňa (koně), kaj ho postavila? Do jedlove sině; Pusti si ho do síně, daj mu slovo upřímné. Sš. P. 323., 398., 402., 427., 464., 533., 603., 693., 753., 754., 796. (Tč.). — S., předsíní chrá- mové, příklet, kaple, kaplička, zebračka, ba- binec, die Halle, Vorhof, m. Flav., Ráj. Sience bieše před chrámem (porticus). Bj. — S., chodba v klášteřích, der Kreuzgang. Jel. — S., na Slov. = kůlna, na Mor. šopa (der Schoppen), návratí. — S., světnice, pokoj, večeřadlo atd., das Zimmer, der Saal. S. rytířská, D., tanečná, V., soudná. Plác, sedací, zasedací, rokovací, k schůzím, Šp., čekací n. lépe: čekárna. Bs. S. (kabinet) antik n. antikovna, das Antikenkabinet; učební, der Lehrsaal. J. tr. S. obecní, die Gemeindestube. Dch. (Tvoji synové) budú kleštěnci na sieni krále babylonského; Chvalte Pána v sieni svaté jeho; A že v nebesiech, v tak krásné sieni, bydlí; Když silný oděnec ostřiehá sieni své, u pokoji jsú všecky věci, kteréž má; A sieň jeho nebo dóm jest člověk biedný, v kterémž on přebývá; Z úžitkov kostelních široké sieni sobě stavěl. Hus 1. 162., 299., 315., II. 100., 103, 221. (Tč.). S. slavnostní. Dch. V sieni (coenaculum, večeřadlo); v sieni zahradní mezi sadovím. BO. Pověděli na králově sieni vnitř (nuntiaverunt in palatio regis intrinsecus). Bj. Učiňmy jemu malou sienci, postavmy v něj lože a stol a stolici a sviecen. Bj. Do sienci žalářové, vestibulum carceris. BÖ. Sience přičiněna byla ke třem sienkám. Ez. 42., 3., BO. — S. srdce, peri- cardium, osrdec, der Herzbeutel. Sal. 209., Krok. - S., okrouhlé místo v uchu u pro- střed bludiště za bubínkem ležící, vestibulum auris, der Vorhof. Jg., Krok. Vz Schd. II. 348. Sina, y, f. = Čína. Sinaj, e, m., hora v poušti arabské, na poloostrově u Rudého moře. Rk. — Sinaj- ský.