350

málo hutné a tvrdé, hořlavé. — 1. Síra. Má
tvary krystalův, hroznovité, ledvinité, zr-
nité, celistvé a zemité. Jest žlutá, drobet
zelenavá, na hranách průsvitavá, mdlá. S.
jest prvek. — 2. Zarmek, jest rudý. Obsa-
huje 70% síry a 30% arsenu. Jest krutým
jedem. — 3. Kamenka; žlutá. Ostatně po-
dobá se zarneku. Bř. N. 230. Vz Šfk. 46.,
288., Schd. II. 28., 229., Kk. 62., KP. IV.
595., 598., S. N. — S. surová, z kyzu do-
bytá přečišťuje se do dřevěných kadlubů
oblých, odkudž nabudouc formy oblé slove
síra roubíková, der Stangenschwefel. S. sa-
močistá, gediegener Schwefel; s železem,
der Schwefelkies, Pr. Chym., D., živá, Jád.,
konská, der Rossschwefel, Techn., Nz., čer-
vená, čištěná n. sublimovaná, jodovaná, rou-
bíková obyčejná n. hranolová, samorodná,
zlatá, Kh., polouhranolová, osodělná, vz Nz.,
lázeňská, vz S. N., hlinitá. Krč. 953., 203.
Pec na hnáni síry, der Schwefeltreibofen.
Nz. Valí se mu oheň a s. z úst. Dch. Rou-
bík síry. Us. Hospodin dštil sirou a ohněm.
Br. Sirou a smolou hořící peklo. V. Potom
na ně déšť s sirů a s ohněm spustil a město
s nimi převrátil. Hus I. 196. Oheň a s. Ž.
wit. 10. 7.

Siračka, y, f., fazole drobná, kulovatá,
žlutá jako síra. Na mor. Zlínsku. Brt.

Sirach, a, m. Kniha Josua, syna Sirachova,
řečená eklesiastikus (čásť písma sv. starého
zákona). Šd.

Sirakov, a, m., něm. Sirakau, ves u Polné.
PL.

Sirakovice, dle Budějovice, něm. Sira-
kowitz, ves u Golč. Jeníkova. PL.

Siralý = šerý, bräunlich, lichtbraun. S.
barva. Zlob.

Síran, u, m., sloučenina kyseliny sirkové
s kysličníkem, schwefelsaures Salz. S. am-
monio-hlinikový vodnatý, ammonioměditý,
ammoniový, ammonato-železitý, ammonatý,
barnatý, bebirinný, berberinný, brucinný,
cecernatý, cikutinný, cínatý, cinchoninný,
čpavkový, čtyřželezičný (čtvrtinovodní, po-
lovodní), drasličitý, draselnato-antimoničný,
draselnatý, draslohliničný, ďasičitý, draslí-
kový, draslo-hliníkový [vodnatý (kamenec),
bezvodný (kamenec pálený)], dvojželezičný,
ethylnatý, hliničný, hlinitý, hlinohořčitý,
hořčíkový (trpká, zaječická sůl), hořrečnatý,
chininný, kademnatý, kobaltnatý, manganatý,
manganičitý, manganitý, měditý (skalice mo-
drá), měďnatý, merotičitý, morfinný, nebes-
ničný, nikelnatý, olovitý, olovnatý, platičitý,
rtutitý, rtutitý zásadový, rtutičnatý, rtuťnatý,
sodičitý, sodíkový, sodnatý, sodohliničný,
stříbřitý, stříbrnatý, strontičitý, strontnatý,
strychninný, surmičitý, thornatý, trojhliní-
kový, uranatý, samorodný, trojměditý, váp-
ničitý n. vápenatý (bezvodný, vodnatý), vo-
dičnatý, bismutitý, zinčitý vodnatý (skalice
bílá, nickamínek bílý, krymza), zinečnatý,
železitý, železnatý, železičný. Pr. Chym.,
Kh.., Šfk. 800., Schd. II. 34., 35., KP. IV. 722.

Sírař, e, m., der Schwefelhändler. Rk.

Sírárna, y, f., das Schwefelwerk. Šm.

Sirařský. S. lopata, der Schwefelkolben.
Šm.

Sírařství, n., der Schwefelhandel. Rk.

Sirečka, y, f. = sirka. Mor. Kd., Nl., Tč.,
Sd.

Siřejovice, vz Siřovice.

Siřem, a, m., něm. Zyrau, Zührau, ves
u Podbořan. PL. Tk. I. 404., III. 71.

Sirena, y, f.. Sireny, řec. žeive?, zpěvné
bohyně mořské (skr. svar zníti, lat. susur-
rus), vábné, svůdné a potměšilé, mající po-
dobu shora dívčí, zdola ptačí. Homer zná
sireny dvě, později vyskytují se tři: Thel-
xiepeia (čarozvuká), Aglaofeme (libohlasá)
a Aglaope (jasnooká); jsou dcery Forky-
ovy a Melporoeniny. Sídlem jejich byl květ-
natý luh na jakéms ostrově blíže Sicílie,
kdež líbezným zpěvem svým lákaly k sobě
plavce mimoploucí a přilákané požíraly.
Osudem bylo jim určeno, že budou dotud
na živě, dokud mimo ně někdo nepopluje,
kdo se jejich zpěvem nedá okouzliti. Proto
uvrhly se v moře, když Odysseus, maje mimo
ně plouti, plavcům svým uši voskem zale-
pil, sám pak dav se přivázati ku stěžni, vá-
bivý zpěv jejich bez pohromy vyslechl. KB.
314. — S., nástroj akustický. Vz S. N. S.
Savartova, Doveova, Latourova. Ck.

Síření, n., das Schwefeln. S. vína. Sk.

Sířeník, u, m. Schwefeleinschlagpfanne.
Šk.

Sirenin, a, o, der Sirene gehörig. Ne-
odolá s-ným hlasům. Kos. Ol. I. 310.

Siřenov, a, m., něm. Siřenow, ves u Ji-
čína. PL.

Siřeti, el, ení, sirým se státi, verwaisen.

Jg-

Siřičitan, u, rn., sloučenina kyseliny si-
řičité se zásadou nějakou, Schwefeligsäuie-
Salz. Pr. Chym. S. ammonatý, draselnatý,
olovnatý, sodnatý. Kk. Vz Šfk. 87., KP.
IV. 603.

Siřičitý, sírné částice zavírající, schwe-
felig. S. kyselina, soličník. Pr. Chym.

Sířičnan, u, m., sůl ze sloučení kyseliny
sířičné se zásadou nějakou, das Unterschwe-
felsäure-Salz. Pr. Chym. S. barnatý, sodnatý.
Kh. Vz Šfk. 93.

Sířičnatan, u, m., sůl povstávající slou-
čením kyseliny sířičnaté s nějakou zásadou,
schwefelhaltiger Sulphit. Pr. Chym.

Sířičnatý, částky sirné mající. S. solič-
ník. Pr. Chym.

Sířičník, u, m., sloučenina síru a jinou
některou zásadu obsahující, das Sulphurid.
S. boříkový, cíničitý, cíničný (zlato musivné),
drasličitý (játra sirková), jermičitý, ladičitý,
luničnatý, měďnatý, měďocínitý, olovičný,
rtutičnatý, rtutitý (rumělka), siťaničitý (zar-
nek), siťaničný (kamenka), sodičitý, surmičný,
uhličnatý, uhlíkový, vápničitý, vodičitý, vo-
dičnatý, zinčitý, železičný (kyz), železitý
(tombákovec), železoměďový (mesec), žestí-
kový. Pr. Chym.

Siřičný, síru v sobě mající. S. kyselina.
Pr. Chym.

Šiřina, y, f. = sirkovina. Nz.

Siřinka, y, f., druh štěpného bezu. Us.
Dch.

Siri-us, a, m., nejsvětlejší stálice na obloze
nebeské v souhvězdi velikého psa pod Ori-
onem. Vz S. N.