353

Zdeněk to zná, že s-ci léta mají, tehda má
k s-kóm hleděti; S-ci přišli k hrubým (ve-
likým) škodám; Což s. dovede dskami zem-
skými, toho požiti má; Drží čtyři hřivny
platu s-kóm, Mikšíkovým dětóm; Má dluh
na s-cích v Miroslavi; S. nemá odpovídati
do svých let; Ostavil s-ka, po sobě nebožčik
Puklice a ten let neměl; Drží s-ka mého
strýceného bratra. Puh. I. 210, 249., 11. 65.,
133., 275., 380., 591. (Tč.). Matka vdova
s-ky opatruj. Matka, dokud vdova jest, s-ky
i statek jejich opatruj; Sirotci a vdovy
předkem opatrováni býti mají; Žádný s.
bez vědomí a povolení práva nic zastaviti,
prodávati aneb odciziti nemá; S-kňm prve,
nežli by k letům přišli a sobě zakoupení
učinili, peníze na marné věci se nevydá-
vejte; S-ci dojdouce let poručníkům náklady
jich nahraďte; S. přijda k letům o sprave-
dlnost se domlouvej, jinak ji promlčíš; S-ci
zletilí díl svůj, komu clíti, dáti mohou. Pr.
Vz Poručník, Poručenství, Sirotčí a, Rb. str.
271. — Sirotci, přívrženci Žižkovi, jak po
jeho smrti se nazývali. Gl. 312. Vz Tk. IV.
740., S. N. -- S., maceška, viola tricolor. Tr.
Vz Sirotka.

Sirotenský, Pupillar-. S. jistota, námě-
stenství, peníze, výkaz. J. tr.'

Sirotenství, n., die Waisenschaft, J. tr.

Sirotěti, ěl, ění, verwaisen. L.

Sirotička, sirotinka, vz Sirota.

Sirotiti, il, cen, ení, verwaist machen. L.
— koho.

Sirotka, sirotečka, y, f., die Waise. Vz
Sirota, Šla sirotka hledat svoji mamuličky;
Kaj ideš děvečko, milá sirotečko? Sš. P.
159. Slíbil mi s-tku dáti, jménem Lidku, ku
pravému manželství s tím vším. což ona
kde má. Půh. II. 275. Co maju rodiče, to
půjdu do domu a ja sirotečka ze služby na
službu. Sš. P. 491. — S., naháč, Colchicum,
die Zeitlose. Slb. 189. - S., maceška, viola
tricolor. das Stiefmütterchen. Na Mor. Tč.,
Mtl. Cf. Sirotek (konec).

Sirotkův, ova, ovo, der Waise gehörig,
Waisen-. Půh. I. 359. S. vlas, stipa, das Wai-
senmädchenhaar. Pospich.

Sirotnice, e, f., sirotčí dům, sirotčinec,
das Waisenhaus. J. tr.

Sirotník, a, m. = sirotčí, der Waisen-
verwalter. Bern. — S., u, m. = sirotčinec.
Slov. Bern.

Sirotný, sirotčí, Waisen-. S. otec. Slov.
Bern.

Sirotský = sirotčí. S. statek. Koll.

Sirotství, n. = siroba. Slov.

Sírouhličitan, u, m. Sírouhličitan ethyl-
natý, C₄H₅ O.CS₂,SulphokohlensauresAethyl-
oxyd. Vz Šfk. 471.

Sírouhlík, u, m., sirník uhličitý, der
Schwefelkohlenstoff, das Kohlensulphid. Vz
Šfk. 125., KP. IV. 629.

Síroulilovodík, u, m., das Schwefelkoh-
lenstoffhydrothion. Nz.

Sírování, n., vz Sirkování.

Sírovaný; -án, a, o, sirkovaný, geschwe-
felt. S. víno.

Sírovárna, y, f., das Schwefelwerk. Šm.

Sirovatosť, i. f., sirnatost, Schwefelig-
keit, f.

Sirovatý, sírnatý, schwefelig. S. páry.
Kom.

Siřovice, Siřejovice, dle Budějovice,
něm. Schiřowitz, ves u Lobosic. PL., Tk. I.
624., III. 73., 130.

Sírovitý, schwefelartig. Šm.

Sirovodan, u, m., sirnovodan. hydrothins.
Rostl.

Sirovodičnatan, u. m., druh soli, hydro
thionsaures Salz. Pr. Chym. 136.

Sirovodík, u, m., das, Hydrothion, der
Schwefelwasserstoff. Vz Šfk. 113.. Br. N.
107., KP. IV. 626.

Sirovodíkový. S. voda, das Schwefel-
wasserstoffwasser. Nz.

Sirovosk, u, m., das Schwefelwachs. Šm.

Sírový. S. kyselina. S. N. S. koule, rdina,
der Schwefelrubin, p1ásta. der Schwefelku-
chen. Šm.

Sirožlutý, schwefelgelb.

Sirtva, = žrtva, žertva. MV.

Sirůbě, vz Sirobě; sirůtče, vz Sirotče.

Sirý, kompar. siřejší = osamělý, bez man-
žela, bez dětí, bez rodiče, verwaist, verlassen.
Strsl. sirь, orbus, příp. -rь. Mkl. B. 85., 86.,
aL. 129. S. vdova, Ros., V., dítě, V., duše,
Hus., Pass. 769., matka. Lom. Kto ny vrahóm
vytrže, sirá vlastice. Rkk. 35. Za mú sirú
duši Hospodina pros. Pass. 968. Já jsem
osidlo mnohých sirých duší. Pass. 894. A sli-
bujeme skutečně pomáhati každý z nás tuto
sirů zemi pokojiti. Tov. 5. Byla. jedna sirá
vdova, co patero dítek měla, Sš. P. 790.
Snad že jejú otec též sirým pannám činil
bieše. Dal. 163. Pakli mienie siré dušičky
ty, ješto jsú v pekle, tu pravdu pravic;
Kterak ty (duše) mohú siré býti, kteréž máji
otcě Boha a krále nebeského a matku cier-
kev svatů. Hus. III. 294. — čeho. Země
lásky sirá, Hdk. C. 160.

Sis, v obec. mluvě = jsi sobě, jsi si. Co
sis nadrobil, sněz si. Jir.

-sis. Staroklassická jména v -sis ukon-
čená skloňuji se dle Růže, často také dle
žena. Narkos-is, e n. y, f.

Sisek, ska, m.. mě. ve Vojenské Hranici.
Vz S. N.

Sisennia, y. m., řím. řečník a dějepisec.

Sisí, n., sisílek, lku, m., anemone pulsa-
tilla, die Osterblume. Na Mor. Vz Sš. P.
735., Tč. S. prostomilé, kvítko času čilé.
Sš. Bs. 40.

Siska, y, f., calidris, pták dropovitý.
Krok.

Sislák, a, m., kdo sislá, der Zischler. Jg.

Sislati = chybné mluviti, tak že literu
s nemístně slyšeti, v obec. mluvě šišlati (na
jazyk si šlapati), zischeln.

Šísnouti, sésnouti = prohlidati, dívati
se. Sš. P. 735.

Sisovité rostliny, vz Rostl. 346., 416.

Sísti, zastr., vz Sedati.

Sistovati, z lat,, staviti, zastaviti, sisti-
ren, einstellen. Rk.

Sisyfovský. S. práce. Bdl. Vz Sisyfův.

Sisyf-us, a, m., zakladatel Korintha, pro
zradu v podsvětí Diem trestán tím, že musil na
vysokou skálu veliký kámen vyvalovati, který
se mu s vrcholku vždy zase dolů svalil. Vz
S. N. — Sisyfský. — Sisyfovič = Odysseus.