355

Siťaničnan, u, m., siťaničnatan, u, m.,

arseniksaueres Salz. S. ďasičitý, měditý,
olovitý, železičný, železitý. Pr. Chym.

Siťaničnatý, se siťaníkem sloučený. S.
soli, salia arsenicosa. Pr. Chym.

Siťaničník, u, m., sloučení siťaníku s ko-
vem některým, protoarsenicuretum. S. ďa-
sičnatý n. šedenec, jermičitý, pochvističnatý,
stříbřitý, surmičnatý, vodičnatý, vodíkový,
železoďasičitý n. buřinec. Pr. Chym.

Siťaničný, se siťaníkem sloučený, Arsenik-.
S. kyselina (utrejch, myšák), sířičník (ka-
menka), solnovodičnatan. Pr. Chym.

Siťaník, u, m., der Arsenik. Vz Arsen.

Sítař, sitář, sítkař, sitkář (V.), e, m.,
kdo síta dělá n. prodává, der Siebmacher,
Siebhändler. — Síťař, siťař, e, rn., tenatář,
der Garn o. Netzstricker, -händler. D. Vz
Tk. II. 548.

Sítařka, sitářka, sítkařka, sitkářka,
die Siebmacherin, Siebhändlerin. Jg.

Síťařka, siťařka, y, f., die Netzstricke-
rin, Netzhändlerin. Jg.

Síťařský, sitářský, sítkařský, sitkář-
ský, Siebmacher-. Jg.

Síťařský, síťařský, Netzstricker-.

Sítařství, sitářství, sítkařství, sitkář-
ství, n., sítkařské řemeslo, die Siebmacherei.

Jg.

Síťařství, siťařství, n., die Netzstrik-
kerei.

Sitba, y, f. = sijba, die Saat. Jg.

Sitcový, Zitz-. Š. košile. T.

Sitěčka, y, t., malá síť, das Netzchen.
Slov. Bern.

Sítečko, a, n., malé síto, das Siebchen.
Jád.

Sítěnec, nce, m., hemionitis, rostl, kapra-
ďovitá. Rostl.

Sítěnina, y, f., das Netzgewebe. Šm.

Sítěnka, y, f., das Netzhäubchen. Šm.

Sitěný, ze sítí, Binsen-. S. košík. D.,
provaz. V.

Síti, seti (zastr. sáti), seji (síji), siji (zastr.
sieji); sij, sej; seje (íc); sel (sil), sil (zastr.
sál, siel); sát, set, sit; setí, sátí, sití, sení
(zastr. sienie); sívali, sívávati. Vz Bíti. S.,
seti, serere, lit. seti, séju, lett. set, prus.
semen, got. saian (= sājan). Lat. sero ze
seso (sēvi, sātum). Mkl. aL. 59. U Opavy:
šiť, šeju, šil, šity. Klš. — S., zrna po poli
jistým pořádkem rozhazovati, aby vzešla,
säen. Jg. — abs. Oře, oře i seje, hezké
děvče sobě vede. Sš. P. 430. Oráč oře po
třetí, seje a vláčí po záhonech. Kom. Bylo
mokro, že nemohli seti. Star. let. Musili
mnozí po druhé síti. Star. let. Ráčil mi Bůh
mily ščesci dać, dnes sem sel a možu dnes
i žaé. Sš. P. 19. Žneš, ješto's nesál. ZN.
Kdo neseje, ten nevěje. Vz Lenost'. Lb., Č.
Kdo chce žíti, musí síti. Č. Jak budeš síti,
tak budeš žíti. Prov. Jg. Kdo skoupě seje,
ten skoupě sklízí; Kdo na jaro neseje, v je-
seni nevěje; Kdo řídko seje, řídko žne;
Jiný sel, jiný žne. Šp. — co: obilí. Us. Sál
své sěmě. M., BO. Sieli sú pšenici a žieli
trnie. BO. Pámbů sám ví, kde's ten klíč sel
(vsel = ztratil, založil). Us. Msk. Což bude
sieti, to bude žieti; Již pozná duše, že
co bude kto zde sieti, to bude po smrti

žieti. Hus II. 154., III. 111. Dříve musí
žito síti, kdo chce míti žeň. Ze Shakesp.
Tč. Co kdo seje, to bude žíti. Šp. Kdo
plevy seje, málo nažne. Šp. S. hrůzy (strachu
naháněti). Tabl. poës. — kde. V té zemi
se mnoho pšenice seje. D. V poli té nesejou.
Er. P. 244. Na Horách sejou Hrách. Er. P.
253. Našli chlopka v poli sjać: vrać se pro
srp, hodzi se už žać. Šš. P. 19. Nač
vám bude zahrádečka? budem séjat kvíti-
ríčko; Sel Petr proso i pšenicu, vyvoral
tam křepelicu; Koza mele, ovca múku seje
(= přesívá). Sš. P. 074., 727., 742. (Tč.).
Něco podlé cesty s., Byl., ZN., po záho-
nech. Šp. Na mém panství na mé dědině
seje a požívá toho bez mé vůle. Půh. I.
306. Nepřítel sál v nich kúkol nevěry. Hus
II.55. Marijanku, marijanku! sila sem će na
zahonku; Kdo će sivać budzě, dy mne tu
něbudzě? Pře můj milý marijánku! Sela
sem tě na záhonku, sela sem tč z rána, ona
zešla (= vzešla) tráva; Na lichnovských
horach seje syneček hrach, galanečka jeho
dive (= dívá) se na něho; Sel sedláček
lebedo na tom panským hódělo (= údělu).
Sš. P. 318., 283., 076. Sil jsem proso na
souvrati, nebudu ho žíti; hezké děvče mi-
loval jsem, nebudu ho míti. Pís. nár. — co
kam. Do tebe (hřbitova) se sejú ty drahé
semena a dycky se sejú, nikdá nescházijú,
dyž jich ti hrobaři hluboko sázajú. Sš. P.
492. Obilí v půdu dobře připravenou s. Us.
S. do strniště, do zákroje, do starého hnoje,
Šp., do řádek. S. N. Co do tebe sejou. Ér.
P. 516. komu. Na čí půdě stojím, tomu
též seju. Pk. — co čím: strojem, Us., roz-
sévadlem. S. N. To si vymínil, aby mu jeho
hony sel Vaškovým semenem. NB. Tč. 12.
— jak: řadami. Sp. S. v jasno. Hus III.
185. S. na zámrz (před mrazy). Sp. S. něco
skrze řešeto (prosívati). Ros. — kdy. Kdo
v dešti seje, za sucha sklízí. Pk. S. pohanku
za rosy. Č. Vz Pohanka. Ty jsi to žitečko
sel vloni. Sš. P. 19. — se. Ta ja pôjdem,
kde sa hora seje (vypíná). Sl. ps. 275.

Sítěný, Binsen-. S. koš, košík, vrše, pro-
vaz.

Sití, vz Setí.

Sítí, vz Sít.

Sítina, vz Sít. — S., die Binsenstelle.
Hdk. C. 120.

Sítinatý, binsenvoll. Šm.

Sítinovitý. S. rostliny, juncaceae, binsen-
artige Pflanzen. Vz Kk. 122.

Sítinový, Binsen-. S. pšenice, triticum
junceum. Šm.

Sitiště, ě, n., pole sítím porostlé, das
Binsenfeld. Y.

Sítka, síťka, y, f., vz Sít, Síť.

Sitkář, vz Sitař.

1. Sítko, vz Síto.

2. Sítko, a, n., vz Síť (malá) — S., vše,
co pleteno jako sít, ku př. lopatka k házeni
míče, palestra. V.

Síťkovací jehla, die Netznadel.

Síťkování, n., das Netzen. Dch.

Síťkovanožebernatý, síťkovaněžeber-
natý list. Rostl.

Síťkovanožilnatý, siťkovaněžilnatý. S.
křídlo. Krok. II. b. 250.