Předchozí (356)  Strana:357  Další (358) |
|
|||
357
|
|||
|
|||
Sivka, y, f., na Slov. = sivý kůň, ein
Schimmel. Bern. Sívka, y, f. = vysívka, die Aussaat. Zlob.
— S., utěradlo, di Lichtputze. Slez. Jg. Sivnouti, vnul a vl, utí = sivěti. Jg.
Sivobílý sokol. Hlč.
Sivobrádek, dka, m., der Graubart. Šm.
Sivobradý, graubartig. Jg.
Sivohlavý, mající sivouhlavu, grauköpfig.
Hdk. Sivojoký = sivooký, grauäugig. A že jsu
já ešče s-ké děvče, dceruška mladá. Sš. P. 115. Sivolik, u, m., der Glaukolith, křemen.
Miner. Sivolistý. S. pivojnice, ipomaea glauci-
folia. Rostl. Sivoň, ě, m., sivý vůl (sivek), Koll., sivý
kůň. Bern. Sivooký, grauäugig. Cf. Sivojoký.
Sivosť, i, f., sivá barva, die Grauhejt. Ros.
Sivovraný, schwarzgrau. Můj koníčku
s-ný, vynes ty mě ven z Moravy. Sš. P. 532. Sivozelený, graugrün. S. listy, šaty,
papír. Us. Té. Sivuč, e, m., pusa, ssavec. Krok.
Sivula, y, f., studená pára, která za silné
zimy do světnice se valí, otevrou-li se dvéře. U Místka. Škr. Sivušák, a, m., sivý pták. Na toho hřiv-
ňáka, sivku sivušáka, letnoucího s výše. Hdk. C. 247. Sivý; siv, a, o — šedivý, přísedivý, grau,
graublau, wasserfärbig. VMV. nepravá glossa. Pa. Hus sivá jest. Kom. S. vlna, tvář (spuchlá, zarděná), rána (otevřená), oblak, kůň. Us. S. list, sivozelený, glaueus, seegrün, mdle zelený, silně do modrošeda. Čl. Kv. XXVII. S. oči, Dch., holub, skála, holubička, sokol. Brt. S. sokol zaletěl, hej, hej, ež přes Krakov přeletěl; Můj koníčku sivý, proč si tak truchlivý? Co mu zkážeš ještě více, krásná sivá holubice ? Sš. P. 93., 94., 114. Koho já neráda, ten sa za mnú vláčí, koho nelú- bijú moje sivé oči; Sivé oči, sivé, coby sa zčernaný, coby sa šohajku s tvýma vyrov- nauy; Ej sivé voly, sivé voly, co mě hla- věnka tuze bolí! Ej bolí, bolí, pobolívá, že mně děvčinka vypovídá; Sivá husa sivá dolů vodú splývá; Jak se budě voda vařiť, buděm sivu bradu pařiť; A vzal sobě ženku mladu, kyval na ňu sivú bradú. Sš. P. 212., 229., 375., 711. (Tč.). Sivá hlava nezachrání od hlúposti a pomlúvání. Slez. Tč. — S. dříví (nehusté), porös. Us. — S., žádostivý, dychtivý, begierig. — do čeho, po čem. Mouchy po dobytku sivé. Člověk po zbrani sivý. Jest všechen sivý do toho. Us. Sivýš, e, m., phoca leonina, der Seelöwe.
D. Síza, y, f., plectopomus, ryba břichoplý-
tevná. Krok. Síž, siáž, siéž. Toto neústrojné zájmeno
liší se od prostého sien u skloňování pou- hým dloužením. Kt. 3. vyd. 50. Vz Sien. Sjadati, sadati, na Mor. = svrběti, juc-
ken. D. — komu od čeho. Sjadá mi kůže od hubic, co mě cosi poštípalo. Us. Sjařmený; -en, a, o, gepaart. S. list =
sdvojený, jsou-li listy otevřeny. Rostl. |
Sjařmiti, il, en, oni. — koho: voly, zu-
sammenjochen. Sjednání, n., sjednávání; sjednocení, die
Vereinigung. V. S nimiž Bohu žádného není s. Ryt. křest. Mluví o vniterném s. a sjed- nocení. Sš. II. 43. V každém činu člo- věčiem, kdež není s. s vólí boží, tu jest hřiech; Jakož živosť tělestná jest spojenie duše s tělem, též živosť duše jest s. duše s Bohem; Pokoj svój dávám Vám, jenž jest s Bohem s. , O proč nepomníte, že jste byli příklad dobrý vší české zemi v s. dobrém? Hus I. 157., 158., II. 207., III. 271. Jakžto s-ním malé věci rostou, tak rozdělením ve- liké věci zahynují. M. — S., manželství. Vet. Metr. — S., srovnání, die Uiberein- stimmung. Jg. S. o daň potravní, die Ab- findung wegen der Verzenrungsateur. J. tr. — S., opatrení, zamluvení, das Gedinge. D. S. učiniti. Dch. Sjednanosť, i, f. — sjednocení. Jednota
a s. Sš. J. 269. Sjednaný; -án, a, o, vz Sjednati. Chtěl
křesťany mezi sebou s-né míti. Sš. I. 9. Sjednati, sjednávati = sjednotiti, ver-
einen, vereinigen, V.; zjednati, opatřiti, ver-, anschaffen; se = spojiti se, spojenu býti, sich vereinigen, übereinstimmen, vergleichen. Jg. Vz Zjednati. — co, koho: odporníky (smířiti). V. S. dělníka (vz Zjednati). Us. S. půjčku, smlouvu, abschliessen. J. tr. Sjednajž takto svaté (jejich výpovědi ve shodu uveď). Hus II. 384. S. co, jungere. Ž. wit. 140. 6. Do smrti jich nesjednáme (nesrovnáme). Dle Tkad. — koho, co, se s kým, s čím. Slova s pravdou s. (sjedno- titi). V. Duši s tělem s. Leg. S vůlí dru- hého se s. = srovnati se. V. Sám se s sebou nesjednává. V. Duše sjednává se s anděly (jest jim podobna). Leg. Já vám haleny nedám, radšej se s vámi sjednám. Sš. P. 121. S. řeč se skutkem. Šml. I musila vznik- nouti v apoštolech myšlénka, kterak dotčeně proroctví s proroctvím o utrpení messiáše s. se dá. Sš. Mr. 39. K. . . byl takový cha- rakter, že by se byl jak živ s L-em nesjed- nával (= nesrovnával). Vk. Ti sú k tomu připraveni, aby v řády vstúpili a s jinými se sjednali. Let. 161. Máme však posiúchati i zlých rodičov i pánóv, ale ne ve zlém, než v těch skutciech, jenž sjednávají se se zákonem pána Krista; Modlitba hlasitá jest jedné vzácná, když s modlitbú srdečnú se sjedná; Abychom s tvú vólí my se sjednali jako světí v nebesiech; Kterýž kolivěk obyčej sjednává se se zákonem Kristovým, ten jest slavný, velebný a chvály hodný; S. svú vóli s boží vólí; Kterakž tedy ta bula s písmem a skutky Kristovými se sjednává?; Jako šíje život s hlavú spojuje a sjednává, tak doktorové světí cierkev sv. s Kristem spojují, Přikáže-li neb povie nám co papež nebo biskup a sjedná se s vólí boží a s pís- mem sv., v tom jim mámy věřiti. Hus I. 144., 306., 357., 440., II. 112., 113., III. 84., 291. S. se s kým = spřáteliti se. Háj. — Mus., Pass., Tkadl., Ps. br. — co komu. Sjednal si nové šaty. Us. Vz Zjednati. A já jemu přispojena budu a sjednána společnú lásku. Hus III. 33. — koho na co: někoho na |
||
|
|||
Předchozí (356)  Strana:357  Další (358) |