Předchozí (357)  Strana:358  Další (359) |
|
|||
358
|
|||
|
|||
nějaké dílo s. Vz Zjednati. Us. — se s kým
v čem, při čem. V tom se kronika ne- sjednává. Martim. Musíme se sjednávati v jazyku s nepřátely svými. Plác. S ním se v jeho ukrutenství sjednali. Kron. mosk. V člověku sjednav čtyři živly protivné sobě (sjednotiv). Št. N. 179. V té věci se dávno sjednotili. Dch. Kristus stále s otcem v byt- nosti se sjednával; Sjednávejte se ve víře; Že dokona se v náuce sjednávali. Sš. J. 145., I. 403., II. 15. S Bohem v tom nesjed- návaje se (nesrovnávaje se). Chč. 381. Brzy by se s-li v úmyslu; Aby v tom s Bohem se sjednal; Aj tak by se Pilat sjednal u vóli s otcěm Bohem; Bóh chtěl býti bratrem naším a ráčil se s námi sjednati ve všem kromě hřiecha; A my v Cechách nesjedná- váme se v měrách; Sjednává se s ním u vóli; Sjednává se také naděje s věrú v tom, že i víra i naděje jsú o věcech, jichž nevidíme; Takový není sjednán s Kristem v jednotě; Člověctvie jeho (Kristovo) jest sjednáno s božstviem v jedné osobě. Hus I. 49., 64., 189., II. 24., 36., III. 128., 160., 173., 217. (Tč.). — se. Učitelé se sjednávají (srov- návají se); Střecha tekutá a žena svárlivá, dvé to se sjednává, neb obé ven člověka vyhoní. Hus I. 2., 225. Že se při svém apo- štolském povolání docela s výroky proroků sjednává. Sš. Sk. 276. — se čím (s kým). Sjednávají-li se praelati a knězie s životem Kristovým činy svými a přikázáními, tehdy má jich poslúchati; A pak že člověk jest tělestný a smrtelný tieni sjednává se se všemi živočichy. Hus I. 92., II. 130. — se oč s kým. J. tr. Když se o list sjednají, tehda úředníci mají vésti. Půh. I. 264. O tu řeč se všichni sjednachu Pass. 423. — se nač. Kterak všichni na jednou na tatáž slova mohli se s. ? Sš. Sk. 50. — co jak. Slíbil mi, že sě se mnú měl po mé vóli sjednati. Půh. I. 171. Přieteli, nečiním tobě křivdy, však´s z penieze dennieho sjednal se mnú. Hus II. 62. Třetie (prosba) ukazuje lásku žádosti, na niž slušie, k vóli boží vše sjednati. Hus I. 356. —koho k čemu: k učení, vz Zjednati. — se, koho kde kdy jak. Před pádem člověka v ráji veškeří tvorové se pode vládou boží svorně sjed- návali. Sš. II. 84. — koho, se v co: v jed- notu. Pulk. Až, pán Bůh v jednotu kněží sjedná a smíří. Štlc. 468. Láska s-la lidstvo v jednotu. Sš. Sk. 19. S-dnal se s nimi v přiezeň. BO. Sjednali se v jednu vůli. Jel. — se na čem. Leg. Kdyžto spoludějce s obú stranú sjednají se na určeném nájmu. CJB. 369. Sjednocené, vereinigt. V. S. jednati.,
Sjednocenec, nce, m., ein Unirter. Šm.
Sjednocení, n., spojení v jedno, jedno-
myslnost, die Vereinigung, Einigkeit, Üiber- einstimmung, der Verein. V. Osobní s. V. Různice, nesj... Kom. Stalo se s. Ros. V byt- ném s. s tebou trvati budu. Sš. Sk. 27. Žádného klamu v tom s. není. Zk. exc. Sjednocenosť, i, f. = sjednocení, jednota,
die Vereinigung, Einigkeit. Sjednocený; sjednocen, a, o, vereinigt,
verbunden, verbündet, einig. Jg. S. králové, Us., země, přátelé. Ros., obce v severní |
Americe, Kram., Rekové, unirt. Us. Účinek
sjednocených mocí (sil). Toms. S. dluh sátní, unificirte Staatsschuld. Skř. - čím s kým: láskou. Pravý člověk s pravým Bohem s Zk. exc. Když ji (svátosť) v službě přijímají duchem víry v srdci živém, jímž jsú sjed- noceni s Kristem. Hus III. 265. Sjednocovací, Vereinigungs-. S. právo
(= k sjednocování-se). J. tr. Sjednocovati, vz Sjednotiti.
Sjeduomyslniti, il, ěn, ení, sjednomysl-
ňovati = mysli sjednotiti, die Gesinnungen, Gemüther vereinigen; se, sich vereinen, ein- müthig werden. Jg. — se s kým. Kom. Sjednostajiti, -jovati = jednostejným uči-
niti, zjednostejniti, ztotožniti, identificiren. — co. Pán pole a semeno sjednostejňuje. Sš. Mt. 194. Sjednotělosť, i, f., die Vereinbarug. Šm.
Sjednotitelnosť, i, f., možnosť sjedno-
cenu býti, die Vereinbarkeit. Mark. Sjednotitelný, vereinbarlich. D., J. tr.
Sjednotiti, il, cen, ení; sjednocovati =
v jednotu uvésti, spojiti, einen, vereinen; srovnati, smluviti, verbünden, vereinbaren. Jg. — co čím. Truhlář prkna lištami (me- číky) sjednocuje. Kom. — koho v čem: v lásce. Kom. — koho, se s kým (proč). Někoho s Bohem s. (smluviti, spokojiti). Ojíř. Sjednotil se (spřátelil se) se sousedy k tomu účelu, aby . . . Sjem, gt. sejmu, m., der Landtag = sněm.
Gl. 312. Často v Půh. Sjeti, sjedu, sjeď, sjeda (ouc), sjel, sjetí;
sjezditi, il, ění, sjížděti, ěl, ění = dolů odkud jeti, herabfahren, herabreiten; odjeti, weg- fahren, wegreiten; jezdě shlédnouti, projíti, bereisen, befahren, bereiten; jízdou ztýrati, abreiten; se == shromážditi se, zusammen fahren, zusammen reiten, sich versammeln. Jg. — abs. Sjelo to (svezlo se to), es glitt herab. Dch. — odkud. S vrchu s. Jg. Sjeď s pole (odjeď). Jel. Sjeli se z Prahy, Us., z Lúček. Půh. II. 286. Sněchu sě sem páni z dalných zemí. Rkk. 40. Sjed s hor obleže město. BO. — co: krajiny sjeti (jezdě shléd- nouti). Us. Všecko pole sjel. Ros. Velmi koně sjezdil (jízdou ztýral). Us., Zlob. On každého sjezdí (pomluví). Ros. Ten ho sjel (strhal, vyplísnil, sbil). Us. u Olom. Sd. S. selý svět. Kat. 168. — kam (se s kým). (S hradu) do Prahy sjel. V. Aby s ním sám osobně k N. do ležení (ze zámku, Jg.) sjel. V. S. do dolu (o hornících). D. Na meze české sj. Mus. Sjeli se na sněm. Us. j Sjeti se s někým k soudům zemským. Zř. Ferd. Král položil sněm, na kterýž se sjelo mnoho kněžstva pod obojí i pod jednou způ- sobou. Bart. 128. Sjížďali se pánové k by- strému Dunaju; Sjížďali se pánové na tu- recký pomezí, mezi nimi jeden pán, co tu vojnu začénal. Sš. P. 188., 795. Sjeli se v radu. Troj. 285. Neb veliké množství lidu bylo se na něho sjelo. Let. 47. — se kam nač. Káže poslu, by sě páni vsici sněli na hrad na hody veliké. Rkk. 40. — se kam kdy. Aby ráčili se na noc v sobotu do Brna sjeti. Žer. 334. O božím těle sjeli se do Benátek. Pref. 22. T. 1. na sv. Jakuba sjeli se všecka města česká do Prahy a tu |
||
|
|||
Předchozí (357)  Strana:358  Další (359) |