360

Skáceti, vz Skotiti.

Skáčeň, čně, m., scirtes; hmyz rohatko-
vitý. Krok.

Skačík (= skákač), a, m., vlastní jm. Šd.

Skačkati poskakovati, hopkati, hüpfen.
— kde. Vtáčok zase len skacká po zelenom
šípe a spievá. Slov. Er.

Skáčme = skákejme. Výb. I. 820. Vz
Skočiti.

Skáčohon, u, m., podura, hmyz stejno-
křídlý. Krok. II. 259.

Skad — odkud, zastr. Rkk. 19.

Skadar, a, m., mě. Scutari. Vz S. N.

Skadařan, a, m. — Skadarský. S. jezero.
Vz S. N.

Skadence, e, f., it., prošlý čas, dospělost
směnky, die Verfallszeit. Kh.

Skadeřavělý, Skadeřavěti, vz Zk . . .

Skadeřený; -en, a, o, gekräuselt. — jak.
Vlasi v prsténcěch skadeřeni. Rkk. 40.

Skadeřeti; skadeřavěti, ěl, ční, kraus;
werden. Jg. í

Skadeřiti, skadeřaviti, il, en, ení, kraus
machen, kräuseln. — co čím: vlasy želíz-
kein. Us. — se komu. Vlasy se mu ska-
deřily. Vz Skadeřený.

Skach, u, m., kach, dychavice. Slov. Am.

Skákací, Spring-. S. noha zaječí, bleší;
s. lávka, das Springbrett, Tremplin. Dch.

Skákač, e, in., der Springer, Hüpfer. Us.

Skákačka, y, f., persida, zastr. Rozk.

Skákání, Springen, n. Vz Skočiti. — S.,
skoky, tanec, der Tanz. V., Jel. Hra a s. na
hody svatých nekřesťansky jest. Hus I. 302.
Býci ku s. (k pojímání), zum Bespringen.
Puch.

Skákanice, e, f., = skákání, das Sprin-
gen, die Springerei. Jg.

Skákati, vz Skočiti.
Skákavě, hüpfend, springend. S. běhati.

Skákavec, vce, m., der Springer, Dch.,
Hý., Tänzer. Bern.

Skákavosť, i, f., die Neigung zum Sprin-
gen. Bern.

Skákavý, hüpfend, springend. Ten kuoň
byl tak s-vý, že přes onice (vojnice) druhdy
skákal. NB. Tč. 269. S. tanečník. - S. ho-
spodářství lesní (když se dříví po různu
z lesa bére), der dunkle Schlag. S. otřesení,
succcssorische Erschütterung. Nz. — S. Ská-
kaví, saltatoria. Hmyzové s-ví mají nohy
3. páru prodloužené a ku skákání způso-
bilé : krtkonožka, cvrček, kobylka, saranče.
Vz Frč. 144. S. raci, amphipoda, Flohkrebse.
Nz.

Skakoun, a, m. = skákač. Us.

Skákule, e, ť., salticus, pavouk plícnatý.
Krok. II. 249.

Skála (na Mor. a Slov. skala), skalka,
skálečka, y, f., skalice, e, f., skalí (zastr.
skalé), n. O krácení á v některých pádech vz
Brána O původu vz Mz. 306. — S., veliký
kámen v moři n. na zemi n. více jich pohro-
madě, hornina, der Felsen, Steinfels. S. tvrdá,
příkrá, vysoká, špičatá, samorostlá, celistvá,
v moři, v řece, písečná; lámání skály. V.
S. divoká, jalová, tvrdá (která ostrému ná-
dobí odporuje), nesnadno dobytelná, bez-
rudá, levná (měkká, jako: jíl, písek, mast-
nice, sádra, kamenná sůl, KP. III. 70.), Vys.,

hluchá (kybře, kybří, kybřík, hlušina, perky
= prázdná hornina bez rudy, bez uhlí atd.,
která někdy se vyhání n. ven vyváží, někdy
zasazuje tam, kde uhlí n. rudy za hřbetem
již vybrány jsou). Am. S. žulová. Rk. S.
nadvislá: klímí, klemží, visuť; v poli: pecka,
skála; s., kterou lze sochorem n. pakou od-
trhnouti: půlka, které nelze odtrhnouti: var-
hole, kráva. Sp. Skupina skal: souskalí, řada
skal: poskalí; s. nad pobřežím: čelo, svislé
skály: klepy, místi) nad skalou: záskalí, pod
skalou: podskalí. Šm. Rozsedlina ve s-le, hro-
mada skal, hnízdo na skále; stezka po s-le;
pramen prýštící se ze skály. Km. A upadne-li
(siemě) na skálu, to věz na srdce tvrdé
pýchú a zúfalstvím. opět užitku nepřinese ;
Tak cierkev sv. v skále, v Kristovi sě věru
i skutkem hniezdí; Holubice sě v skalí
hniezdi ; Jenž jest dóm lásky vzdělal na
pevnú skálu. Hus II. 72., III. 22., 98. V skalí.
Rd. zv. Vz Listy filolog. 1877. 287. Stojí
kostel na skalí; Kde b.ys ich (košulek) vě-
šela, dyž tam plota není, jen skala, kamení:
Spíšej by ze skaly voděnka kapala, než bych
já, šohajku, o ťa zaplakala; Kdyby sa po-
ctivosť na skale rodila, nejedna panenka by
na ňu chodila; S. ho zabila (přání)!; Bele-
grad, Belegrad, ta turecká skala, nejedna
mamička syna oplakala; Zezulenka kuká,
až se s. puká; Má mamičko stará, skala na
mňa letí, namlúvá mia vdovec, má patero
dětí. Sš. P. 49., 88., 326., 498., 573., 585.,
637., 789. (Tč.). Skála zhůru strmí. Kom.
Kozorožec a kamzík po příkrých skalách
lezou. Kom. Z črna lesa vystupuje skála,
na skálu vystúpi silný Záboj. Rkk. 7. Na
vrše skály; pod šedú skalú. Rkk. Na tvr-
dou skálu přijíti; tvrdé skály vrtáním n.
střílením dobývati. Vys. Skálu trhati, Sp.,
prachem. Skálu ohněm zdvihnouti, prachem
stříleti; rudy ve skalách hledati ; s-lu se-
kati; skála tlačí. Vys. Tady aby měl (člo-
věk) žaludek ze skály. Us. Ďch. Tvrdý jako
s. V. Jest jako skála (pevný, stálý n. ne-
ústupný, zatvrzený). Ros. S. tvrdá (tvrdé
srdce, nekolný špalek): Nepohnutý co skála:
Dnes člověk, že by skály lámal a zítra by
ho větřík povalil. C Nepohnutý jako s. Pk.
Do skály stříleti, střely mařiti. Pk. Vz Skalí.

— S., výsosť, hora, der Hügel. Na skalách.
Us. — S., kámen, saxum, der Stein. Z. wit.
Deut. 13 S., tlučené kamení Us. u Polné. Zl.
Mastná skála, Talgstein. Na Slov., Plk. Ho-
dil po mně skalou. V Náchodsku. Hrš. Vy
byste do koní skalím metali. Tatry a moře.
Vaj. 142. — Skála hrubá (Gross-Skal). malá
(Klein-Skal), hrady u Turnova a u Želez.
Brodu na písečných skalách ležící. Vz Tk.
III. 659., IV. 740., S. N. Shlučechu sě kmetští
ludé v lesě pod Hrubú Skalú. Rkk 36. —
S., něm. Skala, ves a) u Chrasti, b) u Něm.
Brodu, c) u Kralovic dolejších. PL. — Skály,
pl., colles, pahorky, Hügel, m. Ž. wit. Puer.
75.; Ž wit. 71. 3., 64. 13 ; 77. 58.; Ž. wit.
Hab. 6. — S., v hudbě, die Tonleiter. Hd.

— S. horoucí = peklo. Vodň. Jdi do ho-
roucí skály. Us. Ft.

Skalačka, y. f., roccella, lišejník. Schd.
II. 256. S. barvířská, r. tinctoria, echte Lak-
musflechte. ČlI. 178., Kk. 86.



	360

	Skáceti, vz Skotiti. Skáčeň, čně, m., scirtes; hmyz rohatko- vitý. Krok. Skačík (= skákač), a, m., vlastní jm. Šd. Skačkati poskakovati, hopkati, hüpfen. — kde. Vtáčok zase len skacká po zelenom šípe a spievá. Slov. Er. Skáčme = skákejme. Výb. I. 820. Vz Skočiti. Skáčohon, u, m., podura, hmyz stejno- křídlý. Krok. II. 259. Skad — odkud, zastr. Rkk. 19. Skadar, a, m., mě. Scutari. Vz S. N. Skadařan, a, m. — Skadarský. S. jezero. Vz S. N. Skadence, e, f., it., prošlý čas, dospělost směnky, die Verfallszeit. Kh. Skadeřavělý, Skadeřavěti, vz Zk . . . Skadeřený; -en, a, o, gekräuselt. — jak. Vlasi v prsténcěch skadeřeni. Rkk. 40. Skadeřeti; skadeřavěti, ěl, ční, kraus; werden. Jg. í Skadeřiti, skadeřaviti, il, en, ení, kraus machen, kräuseln. — co čím: vlasy želíz- kein. Us. — se komu. Vlasy se mu ska- deřily. Vz Skadeřený. Skach, u, m., kach, dychavice. Slov. Am. Skákací, Spring-. S. noha zaječí, bleší; s. lávka, das Springbrett, Tremplin. Dch. Skákač, e, in., der Springer, Hüpfer. Us. Skákačka, y, f., persida, zastr. Rozk. Skákání, Springen, n. Vz Skočiti. — S., skoky, tanec, der Tanz. V., Jel. Hra a s. na hody svatých nekřesťansky jest. Hus I. 302. Býci ku s. (k pojímání), zum Bespringen. Puch. Skákanice, e, f., = skákání, das Sprin- gen, die Springerei. Jg. Skákati, vz Skočiti. Skákavě, hüpfend, springend. S. běhati. Skákavec, vce, m., der Springer, Dch., Hý., Tänzer. Bern. Skákavosť, i, f., die Neigung zum Sprin- gen. Bern. Skákavý, hüpfend, springend. Ten kuoň byl tak s-vý, že přes onice (vojnice) druhdy skákal. NB. Tč. 269. S. tanečník. - S. ho- spodářství lesní (když se dříví po různu z lesa bére), der dunkle Schlag. S. otřesení, succcssorische Erschütterung. Nz. — S. Ská- kaví, saltatoria. Hmyzové s-ví mají nohy 3. páru prodloužené a ku skákání způso- bilé : krtkonožka, cvrček, kobylka, saranče. Vz Frč. 144. S. raci, amphipoda, Flohkrebse. Nz. Skakoun, a, m. = skákač. Us. Skákule, e, ť., salticus, pavouk plícnatý. Krok. II. 249. Skála (na Mor. a Slov. skala), skalka, skálečka, y, f., skalice, e, f., skalí (zastr. skalé), n. O krácení á v některých pádech vz Brána O původu vz Mz. 306. — S., veliký kámen v moři n. na zemi n. více jich pohro- madě, hornina, der Felsen, Steinfels. S. tvrdá, příkrá, vysoká, špičatá, samorostlá, celistvá, v moři, v řece, písečná; lámání skály. V. S. divoká, jalová, tvrdá (která ostrému ná- dobí odporuje), nesnadno dobytelná, bez- rudá, levná (měkká, jako: jíl, písek, mast- nice, sádra, kamenná sůl, KP. III. 70.), Vys.,	hluchá (kybře, kybří, kybřík, hlušina, perky = prázdná hornina bez rudy, bez uhlí atd., která někdy se vyhání n. ven vyváží, někdy zasazuje tam, kde uhlí n. rudy za hřbetem již vybrány jsou). Am. S. žulová. Rk. S. nadvislá: klímí, klemží, visuť; v poli: pecka, skála; s., kterou lze sochorem n. pakou od- trhnouti: půlka, které nelze odtrhnouti: var- hole, kráva. Sp. Skupina skal: souskalí, řada skal: poskalí; s. nad pobřežím: čelo, svislé skály: klepy, místi) nad skalou: záskalí, pod skalou: podskalí. Šm. Rozsedlina ve s-le, hro- mada skal, hnízdo na skále; stezka po s-le; pramen prýštící se ze skály. Km. A upadne-li (siemě) na skálu, to věz na srdce tvrdé pýchú a zúfalstvím. opět užitku nepřinese ; Tak cierkev sv. v skále, v Kristovi sě věru i skutkem hniezdí; Holubice sě v skalí hniezdi ; Jenž jest dóm lásky vzdělal na pevnú skálu. Hus II. 72., III. 22., 98. V skalí. Rd. zv. Vz Listy filolog. 1877. 287. Stojí kostel na skalí; Kde b.ys ich (košulek) vě- šela, dyž tam plota není, jen skala, kamení: Spíšej by ze skaly voděnka kapala, než bych já, šohajku, o ťa zaplakala; Kdyby sa po- ctivosť na skale rodila, nejedna panenka by na ňu chodila; S. ho zabila (přání)!; Bele- grad, Belegrad, ta turecká skala, nejedna mamička syna oplakala; Zezulenka kuká, až se s. puká; Má mamičko stará, skala na mňa letí, namlúvá mia vdovec, má patero dětí. Sš. P. 49., 88., 326., 498., 573., 585., 637., 789. (Tč.). Skála zhůru strmí. Kom. Kozorožec a kamzík po příkrých skalách lezou. Kom. Z črna lesa vystupuje skála, na skálu vystúpi silný Záboj. Rkk. 7. Na vrše skály; pod šedú skalú. Rkk. Na tvr- dou skálu přijíti; tvrdé skály vrtáním n. střílením dobývati. Vys. Skálu trhati, Sp., prachem. Skálu ohněm zdvihnouti, prachem stříleti; rudy ve skalách hledati ; s-lu se- kati; skála tlačí. Vys. Tady aby měl (člo- věk) žaludek ze skály. Us. Ďch. Tvrdý jako s. V. Jest jako skála (pevný, stálý n. ne- ústupný, zatvrzený). Ros. S. tvrdá (tvrdé srdce, nekolný špalek): Nepohnutý co skála: Dnes člověk, že by skály lámal a zítra by ho větřík povalil. C Nepohnutý jako s. Pk. Do skály stříleti, střely mařiti. Pk. Vz Skalí. — S., výsosť, hora, der Hügel. Na skalách. Us. — S., kámen, saxum, der Stein. Z. wit. Deut. 13 S., tlučené kamení Us. u Polné. Zl. Mastná skála, Talgstein. Na Slov., Plk. Ho- dil po mně skalou. V Náchodsku. Hrš. Vy byste do koní skalím metali. Tatry a moře. Vaj. 142. — Skála hrubá (Gross-Skal). malá (Klein-Skal), hrady u Turnova a u Želez. Brodu na písečných skalách ležící. Vz Tk. III. 659., IV. 740., S. N. Shlučechu sě kmetští ludé v lesě pod Hrubú Skalú. Rkk 36. — S., něm. Skala, ves a) u Chrasti, b) u Něm. Brodu, c) u Kralovic dolejších. PL. — Skály, pl., colles, pahorky, Hügel, m. Ž. wit. Puer. 75.; Ž wit. 71. 3., 64. 13 ; 77. 58.; Ž. wit. Hab. 6. — S., v hudbě, die Tonleiter. Hd. — S. horoucí = peklo. Vodň. Jdi do ho- roucí skály. Us. Ft. Skalačka, y. f., roccella, lišejník. Schd. II. 256. S. barvířská, r. tinctoria, echte Lak- musflechte. ČlI. 178., Kk. 86.