370

Sklnouti se, ul, utí = lesknouti se, glän-
zen, schimmern. Ne vše zlato, co se skine.
Tkad. Oděnie skine sě. St. skl. V. 169.

Sklo (zastr. stklo), a, skélko, sklíčko,
a, n. S. místo st&klo, lit. stiklas, goth. stikls
vitrum. Schl. Příp. -lo. Mkl. B. 97., aL. 112.
Vz Gb. Hl. 116. Skrze stklo. Tristr. 198.
U Opavy: šklo (šklanný, sklenka). Klš., Pk.
S. = lesklá, tvrdá, prohledná slitina z kře-
mene, popela, soli atd., das Glas. V. O skle,
jeho dělání a užívání vz KP. IV. 545 a násl.
S. dělá se ve sklářských (skelných) hutích
ze křemene s přísadou sody n. drasla. Kře-
men se stupami na drobno roztluče, potom se
dává do pánví v peci, kde se prudkým ohněm
roztavuje. Dělníci nabírají tuto sklovinu že-
leznými dutými píšťalami a nafukují z ní
na kadlubech (formách) rozličné skleněné
zboží, které se potom, aby nebylo křehké,
do chladicí peci dává. Sklo se také barví a
v brusírnách brousí. Vz Zrcadlo. Pt. 116.
S. se dobývá roztopením tří částek kyse-
liny křemíkové a jedné částky kysličníku
drasličitého. Pr. Chym. S. broušené, zvětšu-
jící n. zvětšovací, hladicí, Us., na dálku
(dalekohled), zapalovací n. palčivé n. zá-
palní, Brenn-, z olova, D., surmíkové, ko-
stíkové, Pr. Chym., rozpustné, Techn., ma-
rianské (široké, tenké lupeny z velikých
úlomků krystalických), Bř., kostní, kostěné,
Bein-, podjímané n. podejmuté, das Uiber-
fangglas, arsenové, Arsenikglas, korunové,
Crownglas, Krong., stínicí (temné), Blend-,
boraxové, Borax-, olovnaté, sběrné (Kol-
lektivglas), flintové, Flint-, mléčné (Milch-),
sodové, předmětové (Objectiv-), rubínové n.
nachové, sluneční, zrcadelné, krystalové,
vodní (rozpustné), antimonové, láklé či pro-
láklé či vyhloubené či duté (Hohl-), Nz.,
do oken, leskovní, na hodinky, panenské n.
kamenné n. kočičí, ruské, soukané, tabulové,
Kh., bezolovné, zelené, polobílé, bílé, ala-
bastrové, žluté, smaragdové, fialové, černé,
millefiori, filigran, boloňské láhvičky, slzy
batavské, barevné, butelové, české, měsí-
cové. Vz S. N., Šfk. 216., 154., 287., Schd.
II. 36., 46. O sklu marianském vz Bř. N.
137., KP. IV. 722. S. duhové, irisirtes G.,
ledové, Dch., tlačené, gepresst, Nf., válcové
n. měsícové, Walzen-, Šp., diamagnetické,
diamagnetisch, předené, Glasfäden, rychle
chlazené; přístroj k stlačování, ohýbání skla,
Ck., draselnatovápenaté, draselnaté a sodnaté.
Prm. III. č. 19., 18. S. francouzské, anglické,
sprosté (tabulové a láhvové). Truska n. pěna
skla, tabule skla, leptání ve skle, rám na
sklo, Us.; slitina, pěna, trhání, krůpěje, lesk,
pec, slzy skla; železo k trhání skla. Nz.
Malba na skle (skelná, sklomalba). Nz. Skla-
diště skla. Dch. Stříbření skla, vz Prm. III.
č. 19. Čištění skla zašlého, vz Prm. III. č. 17.
S. dělati, hladiti, brousiti, trhati, sekati, řezati,
foukati; ve skle leptati. Nz. S. líti, přísti,
štípati. Prm. S. a štěstí klepem, už je střepem;
S. a štěstí křehké, na zlomení lehké, Glück
und Glas, wie leicht bricht das. Dch. Uvaž
si ho babo doma na provázku a dej si ho
za sklo, rozži mu tam světlo, aby mu ne-
zhaslo; Pěkně vám děkuji skrz slunce a
sklo, že je mně synek milejší než jiných

sto. Sš. P. 335., 562. Máš tlusté sklo (= od-
stup se světla). Vz Odehnati. Lb. Dělati
někomu tlusté sklo (zasláněti mu). Us. Sd.
S.. když se nejvíce zdá blyštěti, rádo se
rozskočí. Rvač. Skrze sklo med lízati (den
Genuss in der Einbildung haben). Prov.
Jg. — S., okno n. lépe sklo do okna, das
Fensterglas, Fenster. A vzdělám z křišťálu
skla tvá. Br. — Sklíčko, vz Skýlko.

Sklofati, vz Sklouti.

Skloměr, u, m., der Glasmesser. Srn.

Sklomiti, il en, ení = skloniti. — co.
Ponajprv sa napiu, hned huavičko skuomiu.
Sš. P. 155. Moře a jeho valy nesklomily a
nestlumily mysli jeho. Sš. Mt. 212.

Sklon, u, sklonek, nku, m. = položitosť,
sklonitosť, sklonění, pobočí, shyb, die Neigung,
Böschung, der Bug, die Neige, Inklination,
das Ende. Konkave B., s. poddutý, convexe
B., s. vypouklý, natürliche B., s. přirozený;
úpravný, künstliche B. Nz. S. dráhy, die N.
der Bahn. S. slunečníku n. ekliptiky. Smet.
S. jehly magnetické, těla nebeského k eklip-
tice, magnetický; v astronomii: úhel sklonu.
Nz. Sklon vrstev, das Fallen der Schichten.
Vz Bř. N. 238. — S., pletka, osidlo, poklopec,
pruhel = oko na lapání zvěři. V. S. na čer-
máčky. Us. Šp.

Sklona, y, f., die Neigung, Verehrung.
Úcta a s. Kristu povinná. A duše v očistci
rády činí tu s-nu Kristovi; S přeradostnou
s-nou dýmá oběť vonnou. Sš. II. 167., Bs. 1.
(Hý.).

Sklonba, y, f. = sklonění, die Beugung,
Deklination. Kos. Ol. I. 47., Dch.

Sklonek, nku, m., vz Sklon. S. vrchu.
Hdk. Dnové jsou mi ve sklonku. Kom. Na
s-ku života. Us. Hý. Až do s-ku 10. století.
Šb.

Sklonění, vz Skloňování.

Skloněnosť, i, f., die Beugung, Neigung.

Jg.
Skloněný; -en, a, o, geneigt, gebeugt.

S. zbraň. Dch. Tento lék slepé, hluché, s-né

(skřivené, dnou zlámané atd.) uzdravuje. Čtení

Nikod. A. 1. Kdo skloněn, nakloněn (jsa)

chodí, časem leccos najde. Us. Dch. — čemu.

Kterým hřiechóm vidí (ďábel) naši mysl naj-

viece s-nu. Pass. 8. (Hý.).

Sklonilý, geneigt, gebückt. Jg. — čím.
Bůh pozdvihniž tvé starosti bludem s-lé.
Odpis br. 1507.

Sklonina, y, f. = sklonění, die Böschung.
S. této zdi činí čtyři střevíce. Jg.

Sklonitelnosť, i, f., ona vlastnosť slova,
že je lze skloňovati či ohýbati, die Beug-
samkeit, Biegsamkeit, Deklinirbarkeit. Jg.

Sklonitelný, sklonný, beugsam, biegsam,
deklinirbar. Nz., V.

Skloniti, skloň, -ně (íc), il, ěn, ění; sklo-
ňovati; skláněti, něj, něje (íc), ěl, ěn, ění
= shýbati, sehnouti, nachýliti, herabbeugen,
neigen. Jg. — co: hlavu, V., kolena. Jg.
Kázeň skloňuje šíje. V. Kolena skloniece
budú píti. BO. Jména skloňovati jest měniti
je dle pádů, rodův a čísel; Jsou-li jednotlivá
podstatná jména sloučena v jeden celek,
skloňujeme jen jméno poslední. Bž. 65., 123.
Skloniti hlavu = zemříti. Bdl. Aby měl kde
hlavu skloniti (odpočinouti si). Němc. S. vůli,