374

jieho do jesliček; S. k věčnému životu.
Hus I. 399., III. 28., 55. Aj skočichu vsici
v dól k Záboju. Rkk. 9. — jak. S. o jedné
noze. Er. P. 66. Po lese skákáše (jelen)
hbitými nohami; Skáče (jelen) po nožiciech
ručiech. Rkk. 25., 26. Kůň skočil do jámy.
Dch. Na česť svému Bohu v okolek skákali.
BO. Skočil do vody s křikem (křiče). Do
studnic po hlavě skákali. Prot. 327. O hůlce
skákati. T. Po hlavě do vody s., Us., se
skály. V. — kdy: o svatbě. Er. P. 18. Při
slově posledním rovnýma nohama na stůl
skočí; Má ta děvuchu takú veverečku, co
ona skáče v noci po lůžečku. Sš. P. 434.,
748. S. v tancích. Chč. 301. S-il po něm do
vody. Us. — nač. Na nohy tu skoči junóv
(jinochův) desět ku róvodu jeje (= jejímu).
Rkk. 45. A on s lože vyskočil, na sve ko-
lena skočil. Sš. P. 85. — kudy. Skákal
pes přes oves po zaječí sledi. Er. P. 394.
Přes polo skákala, kačeny lapala. Sš. P.
516. S. přes zahrádku. Hus III. 110. Když
jde nouze dveřmi do domu, skáčí přátelé
okny ven. Č. — kolik. Janošek mečem za-
točil, po dvanácti hlavách skočil (= skotil).
Sš. P. 105. — komu. Dyž má pannu milo-
vati, srdečko mu skáče. Sš. P. 685. — za
kým: housata za husou do vody skákala.
Veru bi za tobum va Dunaj skočila. Sš. P.
799. Kůň skočil za jinými koňmi na plot.
NB. Tč. 269. A ten jeden napřed vkročil,
druhé za ňém hnedka skočil. Sš. P. 123. S.
za pluhem. Er. P. 251. — s kým (kam):
s koněm naň skočil. D. S truchlivými plač,
s veselými skač. Msk. — komu kam: na
krk, v bok, Háj., v řeč, do řeči. D. —
kde. Chléb skáče v peci (když se zdvíhá
a kulatí). Na Slov. Černý schoř prý dycky
skáče za lomenicó a muž strachem sedávává
večer za pecó. Sš. P. 666. Tak mi mé sr-
dečko v těle skáče; Straka skáče po za-
hrádce; Koníček pode mnou skáče. Er. P.
155., 225., 461. Aj tento přišel jest, skáče
po horách, přeskakuje pahorky. Hus III.
28. A pod nimi rúči koni skáčú. Rkk. 54.
S. na týči, Ler., po horách. BO. Pod nízkým
stropem vysoko neskákej (nepočínej si tuze
vysoko za svých poměrův). Mudr., č. Duše
v těle skáče radostí. Us. Dch. Srdce ve
mně skáče. Us. A po té voděnce drobný
rebe (ryby) skáčó; Skáče straka po potúčku,
sbíře zrnéčka; Pod tum našum klačum pod-
kověnky skaču, o tebe synečku černe oči
plaču; Můj zeleny vinek po Dunaju skače
a moja poctivosť v koliběnce plače; Červené
vínečko ve sklenence neskač, moja nejmi-
lejší v světe za mnú neplač; Iné panny
v šenku skáčú a já smutna doma puaču;
Plakali tatíček, oj dyž pod ním skákal ten
vraný koníček. Sš. P. 210., 332., 354., 378.,
406., 440., 595. (Tč.). — adv. (jak). Dobrá
polívka při dvoře, než vysoko skákati.
Prov. Skoč vzhůru nebo dolu (Buď jak buď.
Skoč kam skoč. Skoč oko nebo zub. Vz
Odvaha). Č. Jelínek bystře skáče; Daj si
šohaj čižmy podšit, abys mohel hodně skočit.
Sš. P. 614.

Skočka, y, f., kobylka polní, die Heu-
schrecke. Sš. Mt. 46. — S., mladá dívka
lehce jdoucí, ein leichtfüssiges Mädchen. Slov.

Skočkovati se — svaditi se, sich katz-
balgen, streiten. Ros.

Skočmo, skokem, hupky, sprungweise. Šm.

Skočná, é, f., vz Skočný.

Skočný, kdo rád skáče, křepký, skákavý,
der gern springt, V. S. kůň, zvíře, Jel.,
dítky, Hlas., noha. Šm. Tak draze cenit a
tak lacino dát, to je hodná skočná. U Rychn.

— S., ke skákání vzbuzující, Tanz-. Skočná
píseň. Ros., Puch. Zpívají píseň skočnou
při ní poskakujíce. Sš. P. 732. — Skočný
tanec, skočná, é, f., der Springtanz. Zahráti,
spustiti skočnou; skočnou tancovati. Us.,
Sych., Er. P. 348. S-nou zavrzati. Kld. Po-
čínají tancovati a to obyč. král s králkou,
napřed kolíbavý tanec, potom skočný. Sš.
P. 755.

Skočov, a, m., okres. mě. v rak. Slezsku,
Wotschau, Skotschau. Vz S. N.

Skodlučení, n. = shromáždění, das Sam-
meln. Vz násl.

Skodlučiti (zastr.), il, en, ení = shro-
mážditi, sloučiti, versammeln, verbinden.
Ps. ms. D vsuto. Bž. 50. — co komu.
Skrbí a neví, komu je skudlučí. Ž. k. 38.

7. — co z čeho. Neskodluči sboróv jich
ze krvi. Ib. 15. — se. Mužie spolu se sko-
dlučili. BO.

Skodra, y, f., ves v Pracheňsku. Tk. I. 85.

Skoch, a, m., jm. vlastní. Šd.

Skochovice, Škochowitz, ves a) u Zbra-
slavi, b) u Chlumce v Jičínsku. PL. Vz Tk.
I. 624., III. 87.

Skok, u, m., skočení = hup, hupek, hup-
nutí, úběh. Šm. S., strsl. skokъ, příp. -ъ,
saltus. Sr. stind. khac, khačati, hervorsprin-
gen, lit. sôkti, springen, šakinti, springen
lassen. Mkl. B. 28., aL. 69. Der Sprung, Satz,
das Anspringen. S. do vysoka, z vysoka, na
koně. Us. S. pod něco: podskok, odněkud
(na chvíli): odskok. S. v tělocviku; sou-
nožný, jednonožný; místo skoku: odskočiště,
doskočiště. S. a) prostný do dálky, der Weit-
sprung. Náradí: můstek, žíňovka, stupnice.
S. do dálky z místa: 1. odskok, 2. přeskok,
3. doskok, 4. poskok. S. s rozběhem. — b)
S. do výšky z prosta, der Hochsprung. Ná-
řadí: můstek, žíňovka n. písek, stojany,
motouz (tenký provázek na konci koženými
pytlíky, pískem naplněnými, obtěžkaný,
s kouskem čtyřhranného plátna uprostřed).
S. dalekovysoký, vysokodaleký. — c) S.
z prosta do hloubky, der Tiefsprung. Nářadí;
kolmý žebřík, žíňovka n. písek. S. hluboko-
daleký, vysokohluboký, vysoko-hluboko-
daleký. — d) S. s útokem, s náběhem, der
Sprung mit Anlauf. Čsk. S nástupem, mit
Angehen. Nářadí: pružná líha, koza, ží-
ňovka. S. s útokem 1. do dálky, 2. do
výšky, 3. dalekovysoký n. vysokodaleký.

— e) S. o tyči. Nářadí: tyč, můstek, ží-
ňovka. S. s tyčí do dálky, do výšky,
z dálky přes výšku, přes výšku do dálky.

8. do podporu. Vz Kůň, Bradla. Tš. S. přes
kozu, kulžmo, snožmo. Tš. S. koně: čilý,
krátký, dlouhý, vysoký, táhlý, klidný, k zemi
plochý. Rf. S. bočný, Seiten-, odbočný. Dch.
Býti na skoku; Je tam jen kočičí s. (blízko).
Dch. Hodový ku skoku, sprungfertig. Šm.
Panny letným skokem v kole kroužily.