376

liko důvod kupení a prodání s-lého. CJB.
365. Jména činností s-lé a neskonalé. Bž.
67. S. spravedlnost. Hus II. 68. Děj s-lý.
Bž. 62. —jak: v Pánu a. — zesnulý; náhle
s. — v čem. A tak vóle Kristova v osla-
vení jeho údóv bude skonalá. Hus III. 126.
— S. sloveso, vz Časoslovo.

Skonání, das Beendigen, die Beendigung,
Verendung. Veleš. Vz Skonati. — S., konec,
das Ende. Každý začátek bez s. málo nese
užitku. Sych. Smrť marným radostem s. činí.
V. — Kat. 3406. Lúbo rozuměli a s. pro-
zřeli, utinam novissima providerent. Ž. wit.
Deut. 29. A z těch věcí převeliká tesklivosť
v duši, že nikdy v nich nebude s.; A na
s. tohoto čtení die Kristus: Jdi i ty čiň
tak. Hus II. 47., 331. — S. života, das Le-
bensende, der Hingang, der Untergang. Ne-
šťastné s. vzíti. V. Od mladosti až do s.
Har. Nebyl při s. (při smrti) jeho. Ros. Při
mém s. stůj anjel strážce; Jak pak se mám
poukázat a s tebó si svět zavázat ? Není na
rok, na dvě leta, než do s. života. Sš. P.
70., 311. (Tč.). Šestý věk jest ostatek let,
od sedmdesáti až do s. a slove šietnosť;
Tak do s. stoje zachová božie přikázanie;
Bůh bude se mnou do s. a zachová mě
k své milosti až do smrti. Hus II. 65.,
III. 192., 388. — S. dne, roku, světa. Na
s-ní světa. V. Den se blíží ku s-ní. Us. Na
s. světa v den súdný. Pass. 9. Až do s.
světa nebude pšenice bez koukole. Kmp.
S vámi jsem až do s. světa; Pověz nám,
kdy ty věci budú a které znamenie navštie-
venie tvého a s. světa; A žeň jest s. světa
a ženci angelé jsú. Hus I. 297., II. 8., 55.
Skonaný; skonán, a, o = skončený, be-
endigt. S. práce, život. — S., konečný,
endlich. — S. umdlený, müde. Na Slov.,
Holý. — V gram. = ukončený. Slova na (v)
st skonaná (nyní se tohoto významu ne-
užívá).

Skonati, skonávati — ku konci přivésti,
skončiti, dokonati, vollenden, enden, zu
Ende bringen, verenden, sterben, Ende
machen. — abs. On již skonal = zemřel
Ros., Ben., V. Náhle skonal. Sych. Sko-
nala slovutnosť vaše (přestala). — se =
dokonati se, konec vzíti, endigen, Ende
nehmen, aufhören. Dnes se skonává mo-
dlení, Ros., zimnice. Kom. Život se sko
nává. Jel. Neb tak veliká věc ne inhed sě
skoná, jakžť sě počne. K. š. 5. Mše sv. se
skonává, třetí posel přibíhá. Sš. P. 795
Když se ukáže věčný den a skoná sě no.
tohoto věku, nebude třeba nižádného na
učení. Hus III. 48. — co. S. řeč, Troj.
život. V. S. jednání. Bl. Mši jedinú slúžil
(Kristus), když chtěl život skonati; A tal
obecně modlitby kněžie skonávají řkúc
k Bohu otci: Skrze pána našeho, Ježíše
Krista, rač nás uslyšeti. Hus II. 75., 191
Slíbil mi na to list s. takový, jakož jsem
od pana Lacka měl; On mi ani těch peně
dal, aniž také toho listu skonal; Neskonali-1i
jsú těch úmluv, jakož úmluvčí list svědči
ale skonajte ještě. Půh. I. 369., II. 265
548. — co komu. Měl mi list s. na 30 hř.
ve dvou nedělích a ten měl svědčiti do sv
Jiří; Aby sobě to ještě s-li a zdržali; Svých

slibóv mi Bušek neskonal. Půh. I. 249., II.
621., I. 367. — co skrze koho. Skrze mirru
se znamenají, kteříž skrze mučedlnictvie
život svuoj skonají. Hus III. 57. — kdy.
On ti skoná v malé chvilce. Er. P. 477.
V jejímž (nemoci) postupu záhy skonal. Sš.
Sk. 147. Tak se jeho (Antikristův) zloře-
čený běh přede dnem súdným skoná. Pass.
12. Di do lesa višňovýho, najdeš hada jedo-
výho, uvař mu ho v sladkým mlíče, on ti
skoná po hodince. Sš. P. 169. A v tejž
nemoci život svuoj skonal. NB. Tč. 200.
Čtvrtý zlatý jemu dlužen zuostal. jakož se
svrchu píše, a potom skoro skonal. NB. Tč.
23. — jak. Ve psotě s. Smil v. 1426. Ta
věc ve zlém se skonala. Št. Život v utrpení
s. Hus II. 149. Ač dobře skonáme, vstanúce
po něm z mrtvých v radosť věčnú vstúpime.
Hus II. 136. O třetí hodině skonal v Pánu.
Hý. — kde. Skonati v pokoji, pod
stromem atd. Ml. A počíná chválu její od
šlepějí noh a skonává v ústech chválu její.
Hus III. 81. Pakli by se tu co nedostalo,
ale na Deštném aby skonáno bylo. Půh. I.
206. To sobě mají na tomto seňmě s. Půh.
II. 575. se oč. A tudy se nic neskonalo
arcibiskupa ani o jiné zemské věci. Let.
219. — co, se v čem. Žebra od paždí jsouce
začatá v slabině se skonávají. Kom. Sko-
nalo se to utěšení v žalosti. Jel. S. život
v rozkoši, Chč. 628., v nečistotě. Št. N.
258. A skoná-li v té milosti člověk, tehdy
bude Kristus v něm večeřeti; S. v hřieše
smrtelném. Hus II. 4., 88., 130. — (se)
čím. Poblúzení účinku nižádného neškodí,
dokudž pře nebude skonána; ale když se
pře úsudkem skoná, přikrytím takovým
nemůž býti opravena. CJB. 401. Hladem
skonal. Dch. A když život skoná smrtí.
Smil v. 1533. Jedem s. Ml. Skonávají sě
(finiuntur) krajiny velikým morem. BO. —
se na co. To slovo se skonává (se končí)
na samohlásku. Jg. — se na čem. Vz Po-
smíšek.

Skonavatel, e, m., dokonatel, der Voll-
ender. Rozmnožitel a s., auctor et consu-
mator. ZN.

Skonavý, vollendend, sterbend. S. hlas.
Dch.

Skoncování, n., die Beendigung, der
Schluss. Nz. S. n. ukončení verše n. roz-
měru, die Katalexe, das Schlussglied, die
Schlusssilbe eines Verses. Nz. Poslové vy-
jeli z Prahy preč beze všeho s. Dač. I. 24.
Skoncovaný; -án, a, o = skončený. Us.

Hý.

Skoncovati, skoncovávati — ku konci
přivésti, skončiti, beendigen. — co: při, V.,
cestu. Us. Pohádavše sě o to, nic toho ne-
skoncovali a nezavřeli na ničemž. Čr. — se.
Nic se z těch věcí neskoncovalo. V. — co
čím: otázkou. Kos. Ol. I. 55. — co s kým.
Hleď to nějak s tím hochem s. (odbyti). Us.
Msk. Vz Skončiti. — co kdy. Však já to
za nějakou chvíli skoncuji. Us. Hý. — co,
se jak. Já to musím nějakým způsobem s.
Us. Hý.

Skončené = majíc konec, beendigt. —
S. = dokonale, vollendet. Na Slov. Bern.