377

Skončení, n., die Beendigung, der Be-
schluss. S. pře, D., věci. — S., konec, das
Ende. Dobré, zlé, smutné, truchlivé, ne-
šťastné s. vzíti; na nešťastné s. přijíti. V.
K dobrému s. něco přivésti. Dal. 73. Ta-
kové s. vzal! U Rychn. (Ženy) jazykem
jako střelou nějakou mysl a srdce lidská
pronikají, čehož naposledy nebývá dobré s.
Žer. 328. Tragedie smutné má s. Kom. —
S., smrť, das Ende, der Tod. Pref., Ros.
Bude naše s. ot meče lépe než . . . BO. —
S. roka. — S. slova, ukončení = koncovka,
přípona. D.

Skončenosť, i, f., die Beendigung. Jg.

Skončený; -en, a, o, ge-, beendigt. —
S., konec mající, endlich. D.

Skončeti, consumi. — čím: hladem. Ž.
wit. Deut. 24. Vz Skončiti.

Skončina, y, f. = skonání, das Lebens-
ende. Vidúc svú s-nu. Mus. 1841. 300. S.
života. BO. - Výb. II. 17. 16. — S. = kon-
čina. Bydliti budu na s-nách mořských (am
äussersten Meere). Ž. wit. 138. 9.

Skončitel, e, m., der Endiger.

Skončiti, il, en, ení (zastr. skončeti, skon-
čati), skončovati = skoncovati, konec učiniti,
endigen, beendigen, zu Ende bringen, be-
schliessen; se = skonati se, přestati, konce
dojíti, Ende nehmen, beendigt werden, auf-
hören. — abs. Již skončel (zemřel). Leg.
Rok školní skončil. Vz Se. A tu skončela —
skonala. Pass. 47. Tak skončal. BO. — co.
S. konkurs, J. tr., psaní, honbu, při, Us.,
svou modlitbu, St. skl., život (umříti). Dal.
— čím: náhlú smrtí s. Cat. Zábavu tancem
s. Nemoc s-la se smrtí. Us. Dch. Smrtí jeho
s-la se řada panovníků těchto. Pal. Vz Skon-
četi. — se. Píseň se skončila. D. Rok se
skončil. Hned se vojna skončila a svadba
se strojila. Sš. P. 107. Vz Se (vynechává
se). — se jak. Dobře počíti dobré jest, ale
dobře s. lepší. Pk. (Ta pračka) bez krve-
prolití se skončila. D. Těžkou práci s ve-
selou myslí s. — se v co. Meč v rádlo se
skončí (předělán bude). Puch. — na čem.
Začal od basu a skončil (přestal) na kvintě
(popustil, slevil). Č. — s kým. I skončal
jest se svými předky. BO. — se s kým
jak. S tatíkem tak šťastně už se to neskon-
čilo. Kká. Š. 47. — v čem, kde. (Život)
v dobrej vieře s. Výb. II. 18. (Pass.). Jejich
rozkoše ve věčném ohni se skončí. Sš. II. 180.

Skondoliti, il, en, ení, na Slov. = scu-
chati, smásti, verwirren. — co: vlasy. Bern.

Skonejšiti, il, en, ení, besänftigen, be-
friedigen. — koho čím. Dch.

Skontrachtělý, ganz kontrakt. Us. Ehr.

Skontro, a, n., z it., přehlídka učtuv, srov-
nání dluhů s pohledávkami, gegenseitige Aus-
gleichung oder Abrechnung des Debit und
Kredit, Kh.; zásobná kniha; snáška, snášecí
kniha, vz Skontrovní. Rk.

Skontrovací, Skontrirungs-. S. protokol.

Skontrování, n., die Skontrirung. S. po-
kladnice. J. tr.

Skontrovati pokladnici = skoumati knihu
pokladniční, zdali vykazuje tolik zůstatkem,
kolik jest hotových peněz skutečně v zá-
sobě, mit einander abrechnen, durch An-
weisungen ausgleichen, skpntriren. Vz S. N.

Skontrovní kniha (zásobník), do ní za-
pisuje se příjem a vydání, aby se vědělo,
kolik čeho má býti v zásobě. S. N.

1. Skop (na Mor. a na Slov. škop), a, sko-
pec, pce, skopeček, skopček, ečka, sko-
pík, a, skopíček, čka, m., skůpě, ěte, n.
— S. = kleštěnec (význam zastr.). S., strsl.
skopъcъ, eunuchus, lit. skapas, pol. skop.
Mkl. B. 307., aL. 70. V MV. nepravá glossa.
Pa. — S. = řezaný beran, der Schöps,
Hammel. V. — S., znamení skopce na nebi,
der Widder. V. Slunce vstupuje na skopce.
D.

2. Skop, u, m., nádoba, scaphus. Bhmr.
Skopa, y, f., pták sokolovitý. Světz. —

S., orel rybní, der Fischadler. Pdy.

Skopal, Skopalík, a, m., osobní jm. Šd.

Skopar, a, m., migalus (bestia), zastar.
Rozk.

Skop-as, y (dle Despota) n. a (dle Páv),
m., kníže ferský v Thessalii, 2. parský
sochař.

Skopati, skopávati = dohromady kopati,
zusammengraben; rozkopati, aufgraben; sko-
pati dolů, herabgraben, herabstossen; odko-
pati, kopáním zrušiti, abgraben Jg. — co,
koho: pole, horu, hráz, peřiny (herab-
stampfen). Us. Skopám (stluku) tě. Us. —
co, koho čím: hráz motykou, někoho no-
hama (zusammentreten, hauen). Us. — co
kam. Zem do jámy s. Us. - co, koho
odkud: peřinu s postele, někoho s lavice
s. — co jak: hory v roveň. Vaň. Ti ko-
palové to pěkně s-li (= zkazili, verpfuschen).
Dch., Kf.

Skopcovati =jako skopec skákati, wie
ein Hammel springen. Jehňata skopeují. Ros.

Skopcovina, y, f. = skopovina. Výb.

Skopcový, od skopce, Schöpsen-, Hammel-.
S. hlava, V., maso. Sal. S-vý tuk. Z. wit.
Deut. 14.

Skopčák, a, m., der Hammelknecht. D.

Skopčevina, y, f. == skopovina. St. skl.
II. 139.

Skopčiti, il, en, ení = v kopky shrabati,
häufeln, schobern. — co kde: seno v lese,
na louce.

Skopec, vz Skop.

Skopený; -en, a, o, geschobert. S. seno.
Us. Šd.

Skopíče, ete, n., das Schöpsenlamm. Šm.

Skopík, a, m. = skopec. U Strakon.

Skopina, y, f. = skopovina. Jg.

1. Skopiti, il, en, ení, skopovati = kope-
ním nahromaditi, do kopek skládati, scho-
bern, häufeln. — co kde: seno v lese, na
louce s-iti. Us. — co zač. Veškeren světa
sklad za podnoží ti s-il. Sš. Snt. 44.

2. Skopiti, il, en, ení (na Mor. a na Slov.
škopiti) = skopce řezati, hammeln, muže,
kastriren.

Skopné, ého, n., od kopa, das Schock.
1. Das vom Schock Garben gezalte Zehent-
getreide. Důchod obilní slove skopné. Gl.
313. - 1584. — 2. Die von jedem Schock
Getreide gezalte Steuer, die gewöhn, einen
Groschen betrug. Gl. 313. Cf. Skopni.

Skopni, ího, m., der Garbenzähler, welcher
die Garben nach Schocken zälte, damit das
skopné bestimmt werden könnte. Vz Gl. 313.