Předchozí (377)  Strana:378  Další (379) |
|
|||
378
|
|||
|
|||
Skopnisko, a, n. = místo, kde stojí kopa
sena, der Schoberfleck. Mor. Šd. Skopný, -ní, Schock-. S. desátek (z kopy).
der Schockzehent. Výb. I. 1025., Žer. Vz Skopné. Skopolka, y, f, scopolia, rostl, lilkovitá.
Rostl. Skopovice, e, skopovička, y, f., na
Mor. šk . . , skoporá kůže, kůže ovčí, die Schöpsenhaut, das Hammelfell. S. bílá, čer- vená, rudá, žlutá, das Schaffelleder. Šp. Skopovina (na Mor. škopovina,), y, f.,
skopové maso, das Schöpsenfleisch. Sych. — S., prvek, který s olejovinou kapalnou částku loje kozího a skopového skládá, das Hircinum. Chym. Skopový (na Mor. a na Slov. škopový),
Schöpsen-, Hammel-. S. maso (= skopovina), V., kůže (= skopovice), Bibl., pečeně, kýta. — Jg.
Skoprněti, ěl, ění = ztuhnouti, zdřevěněti,
zbrněti, zmrtvěti, erstarren. — abs. Bodejž skoprněl! Údy skoprněly. Zlob. — kde. Po těle jsem skoprně). Vid. list. — komu. Ruka mi skoprněla. Ros. — čím: leknutím, zlostí s-ti. — S. = zdechnouti, zahynouti. Llk. — S., einstürzen. Tu zeď ti s-ní. Mor. Tě. Skopytce, něm. Skopitetz, ves u Sobě-
slavi. PL. Skor = brzo, bald. Slov. Hdk. Vz Skoro.
Skora, skůrka, skorka, skorečka, y, f.
(zastr.) = kůže, die Haut; kůra, die Rinde, — Jg., Vký., Mkl. aL. 70. V MV. nepravá
gloissa. Pa. Skoralý. ukoralý chléb, verharscht. Ros.
Vz Skora. Skoranovice, něm. Skoranowitz, ves
u Křelovic. PL. Skořapka, vz Skořepa.
Skorati = ukorati, verharschen, Kruste
bekommen. Ros. — kde. Chléb na vzduchu skoral. Vz Skoravěti, Okorati, Skora. Skoravěti, skoravěti = spuchrovatěti, sich
(wie die Pflaumen) in Täscheln verwandeln.
Švestky skořavěly. Us. — S. = ukorati,
skorati. — čím. Deštěm a náhlým parnem
rolí skoraví. Kouble. Vz Skorati.
Skořavice, y, f., zpuchrovatělá švestka,
das Täsehlein (von Pflaumen). Us. Vz Pucher. Skorbut, u, m., z lat. scorbutus, ne-
správně také: kurděje, der Scharbock. S. morský n. lodní, pozemský. Vz více v S. N. Skóre, vz Skoro.
Škorec, rce, m., pták. S. vodní, cinclus
aquaticus, die Bachamsel. Frč. 355., Schd. II. 441., Presl. Skorej = dříve, vz Skoro.
Skorek, rka, m., osob. jm.
Skorem = skoro. Rk.
Skořenice, něm. Skořenitz, ves u Chocně.
PL. Skořepa (zastr. škeřepa), škořepa, sko-
řepka, skořépka, skořápka, skořápka, ško- řípka, škořípka, skořepina, skořepina, sko- řepinka, škořcpinka, y, f. Skořepa-skořepa atd., s a š často se zaměňují, ale lépe sko- řepa, skořípka atd. S. = kůra na vejci, die Eierschale. Skořípka vaječná. V. — S. ořechová, die Nussschale. V. Jádro ze sko- |
řipky vyníti. V. Pod drsnou škořepinou
vězí chutné jádro. Sych. Kdo chce jádro jísti, musí dříve skořepinu rozluštiti. Prov. Kdo chce jádra, skořepinu tlouci musí. Ros. — Skořepina, skořepa, škořípka = kůra na
některých živočiších, die Schale der Thiere. Skořípka hlemejžďová, perlová, V., račí, Us., mořská. Kom. S. hlemýžďů, vz Ulita. — S., zvíře ve skořepině, Schalthier, n.
S-ky, které se chytají velryb. Hlas. — Sko- řepinka = zevnitřní ucho, die Ohrmuschel. Krok. — S-ky nosové, vz Schd. II. 327. — S., krunéř, der Panzer. Nz. — Skořápka, skořepina = roztlučené nádoby, střepy, die Scherbe. Ros. Skořepáč, e, m., ostracion, der Koffer-
fisch, ryba. Vz S. N., Schd. II. 494. Skořepák, a, m., rak skořápkový, der
Schalenkrebs. Nz. Skořepatec, tce, m. S-ci, ostracoda, die
Muschelkrebse, jsou malí korýši. Vz Lastur- natka, Frč. 91. Skořepí, škořepí, od skořepy, Schal-. S.
živočich, ryba (ve skořepině), D., V., ovoce. — Jg. Skořepina, vz Skořepa.
Skořepinák, a, m., das Schalthier. Presl.
Vz Skořepa. Skořepinatý, skořepnatý, schalen-,
muschelartig. S. zuby. Ssav. Skořepinavý, mit Schale bedeckt. S.
ústřice, die Auster. Us. Skořepinovatý, skořepinovitý, mu-
schelförmig. D. Skořepinový, Schalen-. S. kabát. Kos.
Ol. I. 294. Skořepní, Schalen-, Muschel-. Jg.
Skořepnice, e, f. = ústřice, die Auster.
Skořepník, u, m., malířská skořepa, mya
(mys) pictorurn, die Malermuschel. Jg. Skořepovitý, muschelförmig. Min. S. ka-
meny. Mus. 13. 275. Skořicář, e, m., der Zimmethändler. Bern.
Skořicářka, y, f., die Zimmethändlerin.
Bern. Skořice, e, f., od skora, kůra hnědá sko-
řičníku, která se loupá, suší a jako koření prodává, der Zimmet, die Zimmetrinde. V., Kom. Na Opav. škořica, Klš., na Slov. ško- rica, na Mor. schořica. Mřk. Příp. -ice. Mkl. B. 805. S. bílá jest s jiného stromu indijského, jest ostré, palčivé chuti. Jg. S. anglickán. francouzská, ceylonská, černá, čínská n. indijská, dřevová, hnědá n. hol- landská, hořká, javská, kassiová, lusková, malabarská, pravá n. orientská. západoin- dijská. Kh. Vz Kk. 154., 155., Rostl. 1301. a násl. S. jest dřevo nízké, ale divné vuoně a moci. Hus III. 54. S-ci ve hmoždíři roz- tlouci, roztlučenou s cukrem smíchati a tím vdolky, koláče posypati n. rejžovou atd. kaši. Us. Jako s. a balšan vonějící vóní jsem dala. (Ekk. 24. 20.). BO. — S., ves u Rokycan. Vz S. N. Skořicovati, co: kaši, koláče, mit Zimmet
bestreuen. Skořicovka, y, f., die Zimmtbirn. Sm.
Skořicovník, skořičník, u, m., skořicový
strom, skořice, cinnamomum, der Zimmtlor- |
||
|
|||
Předchozí (377)  Strana:378  Další (379) |