378

Skopnisko, a, n. = místo, kde stojí kopa
sena, der Schoberfleck. Mor. Šd.

Skopný, -ní, Schock-. S. desátek (z kopy).
der Schockzehent. Výb. I. 1025., Žer. Vz
Skopné.

Skopolka, y, f, scopolia, rostl, lilkovitá.
Rostl.

Skopovice, e, skopovička, y, f., na
Mor. šk . . , skoporá kůže, kůže ovčí, die
Schöpsenhaut, das Hammelfell. S. bílá, čer-
vená, rudá, žlutá, das Schaffelleder. Šp.

Skopovina (na Mor. škopovina,), y, f.,
skopové maso, das Schöpsenfleisch. Sych. —
S., prvek, který s olejovinou kapalnou
částku loje kozího a skopového skládá, das
Hircinum. Chym.

Skopový (na Mor. a na Slov. škopový),
Schöpsen-, Hammel-. S. maso (= skopovina),
V., kůže (= skopovice), Bibl., pečeně, kýta.

— Jg.

Skoprněti, ěl, ění = ztuhnouti, zdřevěněti,
zbrněti, zmrtvěti, erstarren. — abs. Bodejž
skoprněl! Údy skoprněly. Zlob. — kde.
Po těle jsem skoprně). Vid. list. — komu.
Ruka mi skoprněla. Ros. — čím: leknutím,
zlostí s-ti. — S. = zdechnouti, zahynouti.
Llk. — S., einstürzen. Tu zeď ti s-ní. Mor.
Tě.

Skopytce, něm. Skopitetz, ves u Sobě-
slavi. PL.

Skor = brzo, bald. Slov. Hdk. Vz Skoro.

Skora, skůrka, skorka, skorečka, y, f.
(zastr.) = kůže, die Haut; kůra, die Rinde,

— Jg., Vký., Mkl. aL. 70. V MV. nepravá
gloissa. Pa.

Skoralý. ukoralý chléb, verharscht. Ros.
Vz Skora.

Skoranovice, něm. Skoranowitz, ves
u Křelovic. PL.

Skořapka, vz Skořepa.

Skorati = ukorati, verharschen, Kruste
bekommen. Ros. — kde. Chléb na vzduchu
skoral. Vz Skoravěti, Okorati, Skora.

Skoravěti, skoravěti = spuchrovatěti, sich

(wie die Pflaumen) in Täscheln verwandeln.

Švestky skořavěly. Us. — S. = ukorati,

skorati. — čím. Deštěm a náhlým parnem

rolí skoraví. Kouble. Vz Skorati.

Skořavice, y, f., zpuchrovatělá švestka,
das Täsehlein (von Pflaumen). Us. Vz Pucher.

Skorbut, u, m., z lat. scorbutus, ne-
správně také: kurděje, der Scharbock. S.
morský n. lodní, pozemský. Vz více v S. N.

Skóre, vz Skoro.

Škorec, rce, m., pták. S. vodní, cinclus
aquaticus, die Bachamsel. Frč. 355., Schd.
II. 441., Presl.

Skorej = dříve, vz Skoro.

Skorek, rka, m., osob. jm.

Skorem = skoro. Rk.

Skořenice, něm. Skořenitz, ves u Chocně.
PL.

Skořepa (zastr. škeřepa), škořepa, sko-
řepka, skořépka, skořápka, skořápka, ško-
řípka, škořípka, skořepina, skořepina, sko-
řepinka, škořcpinka, y, f. Skořepa-skořepa
atd., s a š často se zaměňují, ale lépe sko-
řepa, skořípka atd. S. = kůra na vejci, die
Eierschale. Skořípka vaječná. V. — S.
ořechová, die Nussschale. V. Jádro ze sko-

řipky vyníti. V. Pod drsnou škořepinou
vězí chutné jádro. Sych. Kdo chce jádro
jísti, musí dříve skořepinu rozluštiti. Prov.
Kdo chce jádra, skořepinu tlouci musí. Ros.

— Skořepina, skořepa, škořípka = kůra na
některých živočiších, die Schale der Thiere.
Skořípka hlemejžďová, perlová, V., račí,
Us., mořská. Kom. S. hlemýžďů, vz Ulita.

— S., zvíře ve skořepině, Schalthier, n.
S-ky, které se chytají velryb. Hlas. — Sko-
řepinka = zevnitřní ucho, die Ohrmuschel.
Krok. — S-ky nosové, vz Schd. II. 327. —
S., krunéř, der Panzer. Nz. — Skořápka,
skořepina = roztlučené nádoby, střepy, die
Scherbe. Ros.

Skořepáč, e, m., ostracion, der Koffer-
fisch, ryba. Vz S. N., Schd. II. 494.

Skořepák, a, m., rak skořápkový, der
Schalenkrebs. Nz.

Skořepatec, tce, m. S-ci, ostracoda, die
Muschelkrebse, jsou malí korýši. Vz Lastur-
natka, Frč. 91.

Skořepí, škořepí, od skořepy, Schal-. S.
živočich, ryba (ve skořepině), D., V.,
ovoce. — Jg.

Skořepina, vz Skořepa.

Skořepinák, a, m., das Schalthier. Presl.
Vz Skořepa.

Skořepinatý, skořepnatý, schalen-,
muschelartig. S. zuby. Ssav.

Skořepinavý, mit Schale bedeckt. S.
ústřice, die Auster. Us.

Skořepinovatý, skořepinovitý, mu-
schelförmig. D.

Skořepinový, Schalen-. S. kabát. Kos.
Ol. I. 294.

Skořepní, Schalen-, Muschel-. Jg.

Skořepnice, e, f. = ústřice, die Auster.

Skořepník, u, m., malířská skořepa, mya
(mys) pictorurn, die Malermuschel. Jg.

Skořepovitý, muschelförmig. Min. S. ka-
meny. Mus. 13. 275.

Skořicář, e, m., der Zimmethändler. Bern.

Skořicářka, y, f., die Zimmethändlerin.
Bern.

Skořice, e, f., od skora, kůra hnědá sko-
řičníku, která se loupá, suší a jako koření
prodává, der Zimmet, die Zimmetrinde. V.,
Kom. Na Opav. škořica, Klš., na Slov. ško-
rica, na Mor. schořica. Mřk. Příp. -ice.
Mkl. B. 805. S. bílá jest s jiného stromu
indijského, jest ostré, palčivé chuti. Jg.
S. anglickán. francouzská, ceylonská, černá,
čínská n. indijská, dřevová, hnědá n. hol-
landská, hořká, javská, kassiová, lusková,
malabarská, pravá n. orientská. západoin-
dijská. Kh. Vz Kk. 154., 155., Rostl. 1301.
a násl. S. jest dřevo nízké, ale divné vuoně
a moci. Hus III. 54. S-ci ve hmoždíři roz-
tlouci, roztlučenou s cukrem smíchati a tím
vdolky, koláče posypati n. rejžovou atd.
kaši. Us. Jako s. a balšan vonějící vóní
jsem dala. (Ekk. 24. 20.). BO. — S., ves
u Rokycan. Vz S. N.

Skořicovati, co: kaši, koláče, mit Zimmet
bestreuen.

Skořicovka, y, f., die Zimmtbirn. Sm.

Skořicovník, skořičník, u, m., skořicový
strom, skořice, cinnamomum, der Zimmtlor-