379

beer. S. pravý, dlouholistý, kafrový, horní,
zelenodřevý, sivý, stopečnatý. Rostl. 1301.,
Čl. 131.. Kk. 154., Schd. II. 279.

Skořicový, od skořice, Zimmt-. Nz. S.
strom (skořicovník), dřevo, olej, V., les,
voda, kůra, Us., kyselina, die Žimmtsäure.
Nz. — S., skořicí sypaný. S. vdolek, koláč.
— S. jablka. Us. u Libuně.

Skořičan, u, m., zimmtsaures Salz. Nz.

Skořičář = skořicář.

Skořičník, u, m. = skořicovník. Jg.

Skořičný, Zimmet-. V.

Skořina, y, m., osob. jm. Sd., Mus.

Skořipati = skřípati. Klat.

Skořipina, y, f. = skořepa. Výb. I. 654.
33. (Št.).

Skořípka, vz Skořepa. Db.

Skořípkovitý = skořepinatý, Schal-. S.
ryba. Ros.

Skořistiti, il, štěn, ění, erbeuten. Ros.

Skořistovati, co kam. Vše na jedno
místo skořistovali (kořisti na jedno místo
snesli), erbeuten. Ros. — S., na Slov. pro-
marniti, utráviti, durchbringen. Bern.

Skořiti, il, ení, na Slov. = náhliti, eilen.
Bern. — S., pokořiti, demüthigen. Víd. list.

Skorka, na Slov. = kůrka.

Skorkov, a, m., něm. Skorkau, ves u Něm.
Brodu; něm. Skorkow, ves u Brandýsa n.
L. Tk. III. 36.

Skormouceně vyhlížeti, betrübt. D.

Skormoucenec, nce, m., achania, rostl.

Skormoucení, smíšení, die Trübung,
Mischung. S. žaludka. V. — S., smucení,
die Betrübniss. Vz Zkormoucení.

Skormoucenosť, vz Zkormoucenosť.

Skormoucený; skormoucen, a, o, getrübt;
betrübt, traurig. S. mysl. Pešín. S. moře
(zbouřené), V., srdce. D. — čím. V.

Skormoutiti (skôrmucovati), -muť, -moutě
(íc), il, cen, ení = smísiti, moutiti, trüben,
mischen; betrüben. — co : vodu, Troj.; mysl
(zarmoutiti), Ros., něčí srdce. D. — V. —
se kde: v mysli. V. — koho čím: špatným
chováním. Us. — V. — se pro co. V.

Skormut, u, m. = skormoucení. Nikdo na
věky nezměří hloubi a výši s-tu Páně. Sš.
J. 218.

Skorně, škorně, ě, f., od skora = kůže,
tedy lépe: skorně = bota sedlská, der Stiefel,
zastr. Bieše obut v škornie. St. skl. Škorně
lovecké z kovézích koží. V. Jeden neví,
co druhého v škorni hněte; Pije, co by
do škorně lil. Mus. Zaplatil mu, když
(jakž) nové škorně koupil. Vz Půjčka.
Prov. Jg., C. Žena v škorních muže chce
choditi (poroučeti místo něho). V. Obul se
se v cizí s., jak laškuje (když kdo cizího
dobra, úřadu dosáhne). Č. — S., na Slov. =
střevíce sedlské, Bauernschuhe, m. Koll. —
Š-, poloubotí, Halbstiefel. Sych.

Skorník, u, m. = skrojek chleba. Ve Slez.
Boč.

Skornoutec, tce, m., malvaviscus, die
Tutenpappel. Rostl. 135.

Skornoutiti, il, cen, ení. — co: papír,
zusammenballen.

Skoro, skůro (na Slov. skuř, skóre), sko-
rouško; kompar. skořeji = brzo, časně, rychle,
bald, schnell, frühzeitig. Kat. 677., 865.,

895., 1916. Já k vám nepůjdu, ešče skoro
je. Sš. P. 203. Na to mysle, skuoroli ho to
potká, což mu předpověděl. V. Skoroliž
pak půjdu? Kom. Bylo by to příliš skůro.
V. Skoro ráno vstává z postele. Puch. Ty
přicházíš skoro. Na Mor. Nach fa požehnám
skorej, jako mi oči zatlačíte. Er. Slov. čít.
49. Lid přiraníval si, přivstával si skoro
ráno. Sš. L. 195. Po témž žena jeho zuo-
stala s dietětem, i to skoro se světa s niem
sešlo. NB. Tč. 166. Kdo tu píseň třikrát
vyzpívá skoro ráno, dřív než posnídá, tomu
pámůh zdraví, ščestí dá; Skoro ráno stana,
snídaní chystauá pro synečka medu, pro
nevěstu jedu; Skoro, synečku, skoro, šoha-
jičku, skoro slubuješ, bo mi ty ešče, chvala
panu Bohu, něrozkazuješ; Pan Bůh ví, dě-
vucho, jak s. to budě; Kukulenko kukaj,
kukaj skoro zrána, abys dokukala do sv.
Jana; Přindi ty k nám na přístku, skoro,
skoro, ať je nám to na ty cívky sporo (aus-
giebig). Sš. P. 6., 155., 208., 344., 549., 763.
Jehožto života rač nám s., z tohoto bied-
ného světa nás vyveda, dopomoci milý a
věrný mistr. Hus II. 237. Živ jsem, živ
jsem, nevím, dlúho-li, umřu, umřu, nevím,
skoro-li; Dycky ja ohlidam, skoro-li tatička
za sebu uhlidam; Dybych já věděl, skoro-li
umru, dal bych si dělat z pálenky truhlu
a z vína víko, co by mi pěkně do huby
teklo; Ach provode, provode, skoro-li tebe
bude? Až od dneška za dvě neděle. Sš. P.
419., 490., 684., 769. Kdy sú ho tázali židé
řkúc: Skoro-li se přiblíží královstvie ne-
beské? odpověděl jest řka: Královstvie
božie mezi námi jest. Luk. 17., Hus I. 323.
Ptáte se, skoro-li v královstvie nebeském
budú lidé ? Hus II. 56. Rubine, skoro-li mé
masti budú? Mast, v. 128. Kdo neskoro chodí,
sám sobě škodí. Prov. Jg. (Svět), ač co dá
libého, skoro odejme; Skoroť jim (světa mi-
lovníkům) mine ta útěcha, kterúž mají. Št.
N. 114., 119. Čakal, skoro-li k němu co pro-
mluví. BN. S. se nad námi smiluje. BO. S.
k vám přijedu. GR. — V skůře = skoro, brzo,
bald. BO. V skoře roznosí sě hoře v ze-
miech; Bujno zvoláše Čstmír na voje, v skořě
voje v řady jdú. Rkk. 49., 17. Vskoče na
kóň, žen pryč v skóřě; Pak kněz v skóřě
všiu zemiu od cizozemcóv vypraví. Dal. 50.,
157. A na to sára k nim ve skoře přibyti
doufá. Sš. II. 171. Pakliby tak v skoře pan
Lacek nepřijel, ale jeďta k němu sama. Půh.
II. 349. Ale dá pán Bóh v skóře lidu svému
poznánie, že rozedře ty sieti a bude svo-
bodně Boha chváliti. Hus II. 175. — V. —
S. — nyničko. Us. — S..= téměř, málo chybí
(od chyběti = scházeti), beinahe, schier,
fast, ziemlich. S. tak starý jako já. Dům
ten by se mi s. líbil. D. Jest skůro jedna
věc. V. Před samým večerem, když skůro
slunce zapadalo. Břez. 161., 197. A víru
v sobě jako skuoro mrtvú vzkřísili; Rovně
jako když Zuzana odsúzena byla, Buoh
zbudil ducha Danielova prve skoro mrtvého,
Hus III. 310. Trvá to již s. rok. Us.

Skoroběžný = rapidus. Vký.

Skorobrana, y, f., osob. jm. Pal. Radh.

Skorocel, u, m., vz Jitrocel. Sl. 287,,
Rostl. 1241.