Předchozí (379)  Strana:380  Další (381) |
|
|||
380
|
|||
|
|||
Skorodit, u, m., nerost. Vz Bř. N. 138.,
Schd. II. 52. Skoroň, ě, m., osob. jm. Mus.
Skoronice, Kunewald, ves u Kyjova. Tč.
— S., e, f, skorá hruška, eine Birn. Zlob. Skoronov, a, m., něm. Skoronow, ves
u Čáslavi. PL. Skoropis, u, m. (rychlopis), druh slovan.
písma. KP. I. 302. Skoropisec, sce,m. - rychlopisec, Schnell-
schreiber. D. Skoropun, a, m., rotra, ryba, zastr. Rozk.
Skorosice, Gurschdorf, ves u Vidnavy
ve Slez. Tč. Skoroteč, e, m. honec. Vký.
Skoroteklec, klce, m. = rychlý běžec,
Läufer, m. Vký. Skorotiee, něm. Skorotitz, ves u Tišnova
na Mor.; něm. Gartitz, ves u Ústí n. L. Skorotíu, a, m., něm. Gurtendorf, ves
u Příbora na Mor. PL. Skorouško = skoro. Vz toto, Skorý.
Skorovoj, e, m., osob. jm. Šd.
Skorozdři, pl., f., digeritina. Ms. vodň.
Skorpion, a, m., z lat. = štír, vz toto.
Skorší = dříve, dřívější. Mor. Kda. Vz
Skoro. Skorupa, y, f., skrupa — skořepa. Slov.
Skorvada, y, f., objurgatio, zastr. Hnk.
exc. Skorý, skůrý, skoroušký = brzký, rychlý,
raný. Jg. Strsl. skorъ, citus. Sr. strhorněm. skēro (citius; sr. též strhornněm. schiere, schier, Hý.). J. Schmidt z. Gesch. d. indo- german. Vokalismus 2. 420., Mkl. aL. 70. Schnell, zeitlich, frühzeitig, hurtig. S. vy- dání, Krok, ovoce (rané). Zlob. Jakož uro- zený pán p. J. jest nám rukojmě jeden podlé jiných a dobrých lidí za kníže K. za summu tisíc zl. jistiny a když jest čas pla- cení přišel, jsa napomenut od nás a vida, že vyvazen není, aniž rozuměl, by v času skorém od již psaného knížete vyvažen býti mohl. Tov. 156. S. žebrák nosí plnou ka- belu. Tr. Daj Bože večera, daj ho Bože spíše než ho bylo včera, večera skorého, rána neskorého. Sš. P. 559. Skoryl, u, m., smolák, scorlus, der Schörl,
nerost. Vz Bř. N. 169., Pr. Chym. S. ušlech- tilý, turmalín, der edle Schörl. Skosený; -en, a, o, abgemäht. Jak kvítek
s-ný. Sš. Srn. bs. 177. Skositi, il, en, en, ení, abmähen. — co:
trávu (kosou sesekati). D., Kos. — co čím. Hdk. C. 308. Skostlý, ztuhlý, jako kosť, erstarrt. Us.,
Nej. Skot (zastr. skůt), u, m., od kot-iti (parere,
roditi); v starorušt. = peeunia, peníze; cf. lat. pecunia od pecus, goth. skatts, strněm. schaz Schatz, peníz, jmění, bohactvi. Mkl. Vz Mz. 74. Strsl. skote, pecus; got. skatta-, Geld. Die Frage, ob skote entlehnt ist o. nicht, ist schwer zu beantworten; sicher ist, dass der Umstand, dass das Wort im Deutschen meist Geld, nicht Vieh bedeutet, was es ur- sprünglich bezeichnete, nicht für die Ent- lehnung von Seiten der Deutschen angeführt werden kann. Mkl. aL. 70. — S. = dobytek, das Vieh, die Viehherde. Ž. wit. 8. 8., 49., |
10. a j. I vecě Čech k svému sboru: Po-
dejděm pod tuto horu, dětem a skotu od- počinem. Dal. 7. — S. menší (ovčí, sviňský), Schafherde, f., Schweinvieh, n. Ros. — S-, obyčejně větší dobytek, hovězí (býk, bulík, vůl, kráva, jalovice, tele), Rindvieh, n. Šp. Kde má s. řváti (i. e. bujný), tu kola řvou (i. e. nemazaná; o špatném hospodáři). Lb. Hovězího skotu chlév. V. S. = stádo vět- šího, hovězího dobytka. V. Pastýř většího dobytka aneb skotu, jako krav, volů, koní a těm podobných. V. (Malý dobytek: brav). Vlk útok činí ne na stáda bravu toliko, ale i na skoty. Kom. S. volů n. volský. D. Po- brati s. BO. S. bučí, řve. Us. Vz více v S. N. a ve Frč. 380., Sch. II. 436. O s-u uher- ském vz KP. III. 289. — S., a, m., obyvatel Skotska, der Schottländer. Skotácký, Viehhirt-, Kuh-, Ochsenhirt-.
S. mravy. Po -sku. Ros. Skotáctví, n., der Viehhirtsstand, das Vieh-
hirtsgewerbe. Ros. Skotáček, vz Skoták.
Skotačiti, il, en, ení; skotačívati = sko-
tákem býti, Viehhirt sein. — S., skotácky si vésti, skákati, dováděti, treiben wie die Kuhhirten, lärmen, springen. Od skotačení zapálila se mu slezina. Sych. — S., hrubě si vésti, grobe Streiche thun. Plk. Skotačivosť, i, f., skákavosť, rozpásanosť,
die Lustigkeit, Ausgelassenheit. Jg. Skotačivý, lustig, treibend, schäkernd,
spielend, lärmend. S. plesání, děvečky. Puch. S. píseň. Sš. P. 722. Láska jest jak děcko rozpustilá, s-vá a ješitná. Z Shakep. Tč. Skotačka, y, f., pasačka skotu, zvl. krav,
die Vieh-, Kuhhirtin. V. Skoták, a, skotáček, čka, m., kdo skot
zvl. velký pase, der Vieh-, Kuh-, Ochsenhirt. V. Skotáci z kravských chlévů, sviňáci ze svinských chlévů troubou vyvolávají do- bytek. Kom. Jako s-ci si vedou. Ros. Čím více s-ků, tím větší škoda. Č. M. 428. — S., nezbedný, neposedný, ein ausgelassener, treibender Junge. Ty s-ku! — S., na Mor. = zajíc, der Hase. Jg. Skotaliti, il, en, ení; skotáleti, el, en,
ení, hinab-, zusammenwälzen. — co, čím: kámen n. kamenem (dolů svaliti). Ros. — co, se odkud: s vrchu. Skotar, a, skotař, e, m., strsl. skotarъ,
pecuarius, skoták. Příp. -arъ.. Mkl. B. 89., 90., Lpř. Skotařství, n , die Rindzucht. Šm.
Skotasm-a, skotam-a, ata, n., chorobný
stav zraku, při němž se na krátkou dobu temné mraky před očima objevují. Vz S. N. Skotati, s. se = toulati se, dováděti =
skotačiti. Jg. Skotě, ěte, n. = dobytče, mladý skot, ein
Stück jungen Viehes. St. skl., Výb. I. 1.150. 30. Otřezáno bude z ovčince s. Z. wit. D. Hab. 17. Do skotěte; Jako s. (iumentum) učiněn sem. Ž. wit. 134. 8., 72. 23. Skoteň, tné, f. = pastva. Slov.
Skoti, Vieh-. S. povaha. Krok.
Skotina, y, f. = skot. Stehna vyřezali
z těla poražené s-ny. Šbk. Skotiti, il, cen, ení (na Slov. -těn, tění);
skáceti, el, en, ení; skácívati = překotiti, |
||
|
|||
Předchozí (379)  Strana:380  Další (381) |