380

Skorodit, u, m., nerost. Vz Bř. N. 138.,
Schd. II. 52.

Skoroň, ě, m., osob. jm. Mus.

Skoronice, Kunewald, ves u Kyjova. Tč.
— S., e, f, skorá hruška, eine Birn. Zlob.

Skoronov, a, m., něm. Skoronow, ves
u Čáslavi. PL.

Skoropis, u, m. (rychlopis), druh slovan.
písma. KP. I. 302.

Skoropisec, sce,m. - rychlopisec, Schnell-
schreiber. D.

Skoropun, a, m., rotra, ryba, zastr. Rozk.

Skorosice, Gurschdorf, ves u Vidnavy
ve Slez. Tč.

Skoroteč, e, m. honec. Vký.

Skoroteklec, klce, m. = rychlý běžec,
Läufer, m. Vký.

Skorotiee, něm. Skorotitz, ves u Tišnova
na Mor.; něm. Gartitz, ves u Ústí n. L.

Skorotíu, a, m., něm. Gurtendorf, ves
u Příbora na Mor. PL.

Skorouško = skoro. Vz toto, Skorý.

Skorovoj, e, m., osob. jm. Šd.

Skorozdři, pl., f., digeritina. Ms. vodň.

Skorpion, a, m., z lat. = štír, vz toto.

Skorší = dříve, dřívější. Mor. Kda. Vz
Skoro.

Skorupa, y, f., skrupa — skořepa. Slov.

Skorvada, y, f., objurgatio, zastr. Hnk.
exc.

Skorý, skůrý, skoroušký = brzký, rychlý,
raný. Jg. Strsl. skorъ, citus. Sr. strhorněm.
skēro (citius; sr. též strhornněm. schiere,
schier, Hý.). J. Schmidt z. Gesch. d. indo-
german. Vokalismus 2. 420., Mkl. aL. 70.
Schnell, zeitlich, frühzeitig, hurtig. S. vy-
dání, Krok, ovoce (rané). Zlob. Jakož uro-
zený pán p. J. jest nám rukojmě jeden
podlé jiných a dobrých lidí za kníže K. za
summu tisíc zl. jistiny a když jest čas pla-
cení přišel, jsa napomenut od nás a vida,
že vyvazen není, aniž rozuměl, by v času
skorém od již psaného knížete vyvažen býti
mohl. Tov. 156. S. žebrák nosí plnou ka-
belu. Tr. Daj Bože večera, daj ho Bože
spíše než ho bylo včera, večera skorého,
rána neskorého. Sš. P. 559.

Skoryl, u, m., smolák, scorlus, der Schörl,
nerost. Vz Bř. N. 169., Pr. Chym. S. ušlech-
tilý, turmalín, der edle Schörl.

Skosený; -en, a, o, abgemäht. Jak kvítek
s-ný. Sš. Srn. bs. 177.

Skositi, il, en, en, ení, abmähen. — co:
trávu (kosou sesekati). D., Kos. — co čím.
Hdk. C. 308.

Skostlý, ztuhlý, jako kosť, erstarrt. Us.,
Nej.

Skot (zastr. skůt), u, m., od kot-iti (parere,
roditi); v starorušt. = peeunia, peníze; cf. lat.
pecunia od pecus, goth. skatts, strněm. schaz
Schatz, peníz, jmění, bohactvi. Mkl. Vz
Mz. 74. Strsl. skote, pecus; got. skatta-, Geld.
Die Frage, ob skote entlehnt ist o. nicht,
ist schwer zu beantworten; sicher ist, dass
der Umstand, dass das Wort im Deutschen
meist Geld, nicht Vieh bedeutet, was es ur-
sprünglich bezeichnete, nicht für die Ent-
lehnung von Seiten der Deutschen angeführt
werden kann. Mkl. aL. 70. — S. = dobytek,
das Vieh, die Viehherde. Ž. wit. 8. 8., 49.,

10. a j. I vecě Čech k svému sboru: Po-
dejděm pod tuto horu, dětem a skotu od-
počinem. Dal. 7. — S. menší (ovčí, sviňský),
Schafherde, f., Schweinvieh, n. Ros. — S-,
obyčejně větší dobytek, hovězí (býk, bulík,
vůl, kráva, jalovice, tele), Rindvieh, n. Šp.
Kde má s. řváti (i. e. bujný), tu kola řvou
(i. e. nemazaná; o špatném hospodáři). Lb.
Hovězího skotu chlév. V. S. = stádo vět-
šího, hovězího dobytka. V. Pastýř většího
dobytka aneb skotu, jako krav, volů, koní
a těm podobných. V. (Malý dobytek: brav).
Vlk útok činí ne na stáda bravu toliko, ale
i na skoty. Kom. S. volů n. volský. D. Po-
brati s. BO. S. bučí, řve. Us. Vz více v S.
N. a ve Frč. 380., Sch. II. 436. O s-u uher-
ském vz KP. III. 289. — S., a, m., obyvatel
Skotska, der Schottländer.

Skotácký, Viehhirt-, Kuh-, Ochsenhirt-.
S. mravy. Po -sku. Ros.

Skotáctví, n., der Viehhirtsstand, das Vieh-
hirtsgewerbe. Ros.

Skotáček, vz Skoták.

Skotačiti, il, en, ení; skotačívati = sko-
tákem býti, Viehhirt sein. — S., skotácky
si vésti, skákati, dováděti, treiben wie die
Kuhhirten, lärmen, springen. Od skotačení
zapálila se mu slezina. Sych. — S., hrubě
si vésti, grobe Streiche thun. Plk.

Skotačivosť, i, f., skákavosť, rozpásanosť,
die Lustigkeit, Ausgelassenheit. Jg.

Skotačivý, lustig, treibend, schäkernd,
spielend, lärmend. S. plesání, děvečky. Puch.
S. píseň. Sš. P. 722. Láska jest jak děcko
rozpustilá, s-vá a ješitná. Z Shakep. Tč.

Skotačka, y, f., pasačka skotu, zvl. krav,
die Vieh-, Kuhhirtin. V.

Skoták, a, skotáček, čka, m., kdo skot
zvl. velký pase, der Vieh-, Kuh-, Ochsenhirt.
V. Skotáci z kravských chlévů, sviňáci ze
svinských chlévů troubou vyvolávají do-
bytek. Kom. Jako s-ci si vedou. Ros. Čím
více s-ků, tím větší škoda. Č. M. 428. —
S., nezbedný, neposedný, ein ausgelassener,
treibender Junge. Ty s-ku! — S., na Mor. =
zajíc, der Hase. Jg.

Skotaliti, il, en, ení; skotáleti, el, en,
ení, hinab-, zusammenwälzen. — co, čím:
kámen n. kamenem (dolů svaliti). Ros. —
co, se odkud: s vrchu.

Skotar, a, skotař, e, m., strsl. skotarъ,
pecuarius, skoták. Příp. -arъ.. Mkl. B. 89.,
90., Lpř.

Skotařství, n , die Rindzucht. Šm.

Skotasm-a, skotam-a, ata, n., chorobný
stav zraku, při němž se na krátkou dobu
temné mraky před očima objevují. Vz S. N.

Skotati, s. se = toulati se, dováděti =
skotačiti. Jg.

Skotě, ěte, n. = dobytče, mladý skot, ein
Stück jungen Viehes. St. skl., Výb. I. 1.150.
30. Otřezáno bude z ovčince s. Z. wit. D.
Hab. 17. Do skotěte; Jako s. (iumentum)
učiněn sem. Ž. wit. 134. 8., 72. 23.

Skoteň, tné, f. = pastva. Slov.

Skoti, Vieh-. S. povaha. Krok.

Skotina, y, f. = skot. Stehna vyřezali
z těla poražené s-ny. Šbk.

Skotiti, il, cen, ení (na Slov. -těn, tění);
skáceti, el, en, ení; skácívati = překotiti,