Předchozí (381)  Strana:382  Další (383) |
|
|||
382
|
|||
|
|||
od obchodníků (od hokyň) za mírnou cenu
za drahý peníz skoupil. Obilí na trhu od sedláků. J. tr. — co jak. Táž drahota po- chází odtud, že tak velký počet překupníků věci (potravní) za lehkou minci přes hlavu skupují a ven ze země vyvážejí. Skl. V. 243. A já povolením a uptáním páně to jsem skúpil k tomu purkrechtu. NB. Tč. 165. — co kde. Tu zloch veškery koury a kohouty v Lidečku skoupil, aby všeho kuropění zabránil. Sš. P. 478. 2. Skoupiti = lakoměti, kargen, knausern,
karg sein womit — komu. Hrubě sobě s. V. — se s čím = skrbně se s něčím držeti. Ona se s svým neskoupí. Kom. — V., Br., Ros. — se. Neskoupí se = rád dává. V. Když se nemňž chleba koupit, tak se hledí všichni skoupit. Dch. 9. — se v čem. Kdo se neskoupí v chlebě. Br. Skoupořekosť, i, f., die Wortkargheit.
Sš. Sk. 190. Skoupořeký, wortkarg.
Skouposť, i, f. (zastr. skúposť), neužitosť,
přílišná skrbnost, die Kargheit, Knauserei, der Geiz. V. S. nemírná, přílišná, mrzutá, mrzká, špinavá. V. Věz, žeť lakomstvo a s. dvě sestře jsú, tiem toliko rozdielně ot sebe, ač pivní ráda přijímá, druhá neráda dává. Ms. Č. Skoupozvuký, wortkarg. Jak skoupo-
zvuk tu jest Lukáš, patrno z . . . Sš. Sk. 218. Tys s-ký jako nevěsta. Us. Všk. S. učitel. Kos. 01. I. 175. — Koll. Skoupy, dle Dolany, něm. Skaupy, ves
a) u Sedlčan, b) u Cerhovic. PL. Skoupý (zastr. skúpý); skup, skoupa, o =
skrbný, lakomý, karg, geizig. Strsl. skapъ., sordidus, avarus. Lit. skupas ist entlehnt, dagegen lett. skops. Mkl. aL. 99. Cf. Tk. I. 808. Vz Skrbec. Příliš skoupým býti. V. Lépe jest štědrým býti nežli skoupým. Kom. S. řeč. Č. Skoupé vybytí dcery. Sych. S. nikdy nemá dosti. Na Slov., Ten je s.´ pře- vrací se hříčkou slov na: Ten je s kopy groš. Us. Dch. Esli bude tak skúpý a nedá nám zhola nic, tož dostane takovú, co ho bude dycky bit. Sš. P. 745. Marně tratí zbožie skúpi a přielišní, mezi nimiž pro- středek držie štědří, jenž dávají, kde mají hodně dáti; Skúpi sú, kteříž nedávají ma- jíce, kdežby měli hodně (mit Recht) dáti. Hus II. 300. Skúpy najprv dáva, potom berie; Skúpy dvarazy platí. Mt. S. Skoupý život ošuměle chodí. Č. M. 53. Skoupý boháč jest chudší žebráka. Km. Skoupý haní cizí hostiny a přece na ně chodí. S-ý boháč jako jeho skříně, ač v ní zlato, přece v koutě stojí. Pk. Skoupí víc (dvakrát) tráví (troví), lenivý víc chodí (Cf. Kdo nemá v hlavě, musí míti v patě). Na Slov. Skoupý není hloupý (Cf. Skupec-hlupec). Č. Skoupý (boháč) a sviňka po smrti zvěřinka. Č. — Vz strany přísloví: Kapsa, Lakomý, Ruka, Štědrý, Tobolka. — na co: na řeč. Us. Jaké vyražení s tím můňou na řeč sk-ým? Sych. S. na zboží. Výb. I. 859., Smil v. 341. — v čem: v utrácení. V. Nebývaj skup v tomto hodě. Výb. II. 37. — čeho. Al- mužny nebuď skoupv. Brt. S. §. 78., Výb. I. 911. |
Skouřiti, il, en, ení; skuřovati = kouřem
sehnati, herab-, zusammenräuchern. — co po čem: včely po žerdce. Rozm. o vč. — S., na Slov. = vykouřiti, ausräuchern. — Také co: tabák. — S. = selhati, lügen. U Brušperka. Mtl. Skousati, skousám a skouši, al, án, ání;
skousnouti, sl, utí; skousávati, skusovati — kousáním sdrobiti, zusammenbeissen. — co. Co kůň a vlk skousají, vůbec říkají, že se potom nerádo hojí. Prov. — co čím: pokrm zuby dobře s. Skoušba, y, f. = zkouška. Pl.
Skoušecí, Prüfungs-. S. trubice, sklo,
das Wasserstandsglas, die Wasserstands- röhre. Nz. Skoušeti, vz Zkusiti.
Skouška, vz Zkouška.
Skouti, skuji, skul, ut, utí; skovati, sko-
vávati = kováním spojiti, zusammenschmie- den ; kováním učiniti, durchs Schmieden ver- fertigen ; smluviti, sdýmati, učiniti, skutiti, ins Werk setzen, schmieden, zusammen- schmieden. Jg. — co: železo. Us. S. něco zlého (skutiti). Us. — co v co (čím): že- lezo v hromadu kladivem. Radlice v meče s. (z nich meče udělati). Br. — kde: železo na kovadlině. — co z čeho: pancířovou košili z mnohých železných kroužků sko- vati. V. Skouzliti, il, en, ení, herabzaubern. Dch.
Skovadlina, y, f. = kovadlina, der Am-
boss. Us. Skovadlo, a, n., šp. m. schovadlo, das
Behältniss. Jg. 1. Skovati, vz Skouti.
2. Skovati, v obec. mluvě šp. m.: scho-
vati. Vz toto. Skovičeti, el, ení: skuvičeti, skučeti,
winseln, heulen. — abs. Pes skovičí. Židek. Skovik, u, m. = skolení, vytí. Vz Sko-
liti, 1. Skovliti, il, ení = kvičeti. — Co jest
platno, když skovlíme jako štěnata v pytli nerozumějíce, co skovlíme? majíce mysl na ulici neb v krčmě a tělo v kostele? Hus I. 300. Skovrada,y, skvrada, krada, strsl. sartago,
koř. skvr, skvra, příp. -da. Mkl. B. 206. Skovranъ, skovranъcъ, vz Skřivan.
Skř-. Z náslovné skupeniny této s v ob.
ml. se odsouvá: skřeček — křeček, skřivan — křivan, skřín — křínka a p. Gl. Hl. 115. Skrabák, u, m., die Erdkratze. Čsk.
Skrabatělý, krabatý, geschrumpft. S.
švestka (scvrklá). Us. u Petrov. Dch., Brt. Skrabatěti, ěl, ění, zusammenschrumpfen.
Us. Skrabatiti, il, cen, ení — skrčiti, zusam-
menziehen, runzeln. — co: čelo, tvář. Chmela. Skrácení, skracování, das Abkürzen, die
Abkürzung. S. věci nějaké: niti, provazu, dřeva, slov. Us. S. zvukové, die Klangkürze. Nz. S. slova, skratek, die Abkürzung, Ab- breviation. Nz. — Skracování samohlásek dlouhých I. tvarné. 1. Starčes. třie, čtyřie zní a píše se v nové češtině krátce: tři, čtyři. První skrácení nalézá se na počátku 15. století. — 2. V instrumentale pěti, šesti atd. jest i zkrácené z í, poněvadž se čí- |
||
|
|||
Předchozí (381)  Strana:382  Další (383) |