386

Skřemení, Křemení, n., ves u Benešova
v Buděj. PL. — S., vz Skřemen.

Skřemenice, vz Skřemen.

Skřemeniti se, il, ěn, ění = skřemeněti.
Th.

Skřemenitý, skřemenitý, křemenitý, kie-
sig. V.

Skřemenný, škřemenný, plný křemenu,
kiesig. V. S. pastvina, Rostl., kámen, D., ka-
mení. V.

Skřemenovatý, quarzig. D.

Škřence, pl., ledové kry, Eisschollen, f.
Mor. Šd.

Skřeníř, e, m. S. nový, Neu-Skrenitz,
ves u Nov. Bydžova. PL.

Skřenka, y, f. = střenka. U Přer. Kd.

— S. = skříně, poklop. U Prostěj Přk.
Skřepek, pka, m., osob. jm. Šd.
Škřepeněti, ěl, ění == zimou ztuhnouti,

vor Kälte erstarren. — komu. Ruce mi
skřepeněly. Koll. — Bern.

Skřepěti, ěl, ění = skřípati, knirschen.

— čím na koho: zubama (m. zuby). Kom.
Skřepilka, y, f. = křepelka, die Wach-
tel. U Přerova. Kd.

Skřepiti, il, en, ení, na Slov. — pochy-
bovati, bezweifeln, bestreiten. Bern.

Skřepnouti, pnul a pl, utí, na Mor. =
scípnouti, krepiren, verenden, verrecken.
Skřepne, ani prdelí nehne (říkají o lakom-
cích). Č.

Skřepovitý, rozpukaný, geborsten. S.
kámen. Prm. IV. 188.

Skřesal, a, ra., kopal, der Pfuscher. Dch.

Skřesaný; -án, a, o, abgehauen; übel
zugerichtet, verpfuscht. Dch. Vz Zkřesati. —
S., šmaťhavý.

Skřesati, sám a ši. — co, koho: kámen
(mlýnský), abhauen, billen. — s koho = zbíti,
abprügeln. Ti ho skřesali (v pranici). Us. —
Na Slov. — s. co = sraziti, abstutzen. S.
vrchol, hlavu; 2. vykřesati, zakřesati, Feuer
anschlagen. Bern.; 3. špatně učiniti. Ten to
skřesal (verpfuschen). Us. — co čím: mlýn-
ský kámen železným náčiním. — Vz Zkřesati.

Skřet = skřet.

Skřet, a, skřítek, skřítek, křístek,
tka, m., duch, der Geist, Dämon. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. — Zvl domácí bůžek sta-
rých Slovanů pohanských, ein Hausdämon,
Hauskobold. Sie waren von guter (auch
hospodáříček genannt) und tückischer Natur.
Gl. 313. S., špiritus, špirek, luček, čertík,
rarášek, Kuba, Kubík. Vz Kda. I. 215., 229.,
Hus. I. 409. Činí se ďábel hospodářem,
kteréhož v domích jmenují skřítek aneb ho-
spodáříček, a ten lidi mámí, v kterém sobě
kde nesmyslní štěstí zakládají, a jemu pokrmu,
obuvi zanechávají, kterýž mnohdykrát ukáže
se v způsobu pacholíka. Štelc. o anděl.
Je pravý skřítek (= pidimužíček). Prov. D.
Vz Malý. Ty skřítku! Us. Skřítek to vzal.
Us. na Mor. Posluhující skřítkové a hospo-
dáříčkové (šotkové). Kom. Není ani skřítka
(křístka) doma (= nikoho). Prov. — S., pře-
zdívka dětská, der Fratz. U Opav. Klš. — S.,
tku, m., der Kopfgrind. Mor. Mtl. — O pů-
vodu vz Mz. 81.

Skřetuška, y, f., děva oblečená v kožich
obrácený na ruby s rozskřepcem n. posvitkem

od děvy k děvě chodící. Hra na s-ku. Vz
Sš. P. 74.

Skrhov, a, m., něm. Skrhof, ves u Le-
tovic na Mor. PL.

Skrchleby, dle Dolany, něm. Skrchleb,
ves a) u Loučína, b) Kostelce nad Orl.; něm.
Krchleb, ves u Neveklova; něm. Stirchlova,
ves u Staňkova.

Skřib, a, m., ves u Letovic na Mor. PL.

Skříb, u, m. = přeslička. Rostl. 1765.

Skřice, e, f. = kštice. Olom. Šd.

Skřička, y, m., osob. jm.

Skřičeti, el, ení; skřiknouti, kl, utí. Us.
Skřičeti se = svolati se. Rad. zv. Vz Zkřičeti.

Skřidla, y, f., skřidlice. škřidla, der Schie-
fer. Chrám skřidlicí přikrytý. V. — S.,
die Platte. Bj. Decius kaza kyji jeho bíti
a rozžžené s-ly železné k jeho bokóm při-
činiti. Pass. 430. — S. = poklička. U Pře-
rova. Kd. — S., pl., n. = křidla. Kd. — S.,
der Dachziegel. U Frýdka. Tč.

Skřidla, něm. Skřidlan, ves u Velešína.
PL.

Skřídlenec, nce, m. = pták. Bdl.

Skřídlník, a, m., der Schieferbrecher.
Ždk.

Skřidlo = křídlo. Opav. Tč., Klš.

Skříh, u, m., truhla na obilí, der Schütt-
kasten. Mor. Tč., Sd.

Skřiknouti, vz Skřičeti.

Skřiměřov, a, m., něm. Schreinetschlag,
ves u Prachatic. PL.

Skřinář, e, m. = truhlář, der Schreiner.
Šm.

Skříně, skřině, skříně, škřině, ě, f.,
skřínka, skřínka, skřínka, škřinka,
skřiňka, škřinka, skřinečka, škřine-
čka, y, f. = schrána, police, truhla, jar-
mara, šatník, prádelník. S., arca. Z. wit.
131. 8. Strsl. skrinija, pol. skrzynia, lett.
skrms, lat. scrinium, strhornoněm. skrīni.
Mkl. aL. 120. Der Schrank, Schrein, Kasten.
S. výkladná, der, Auslagekasten, ledná, der
Eiskasten. Dch. Skříně. V., Kom. S. na po-
klad, na šaty, D., na obilí. Zlob. Skřinkám
smutným knihy za podíl byly. Kom. Někde
v skřinkách se to kreje. Ros. Skříně, kdež
se poklady a jiné věci chovají. V. Skříně
klenotmi (n. klenoty) naplněné. Kom. Ve
skříni: hrabice n. rohatina na věšení šatů
nebo přehrádky na knihy, prádlo, nádobí
atd. S. na prádlo (prádelník), na knihy (kni-
hárna), na šaty (šatník), na stolní náčiní
(misník); na truhlářské atd. náčiní (der Werk-
zeugkasten), na obilí, mouku, ovoce (špíže,
špižírna), na peníze a drahé věci (skrb) atd.
Š. a Ž. (Valter). S. úmluvy boží; s. svě-
dectví, zaslíbení (archa úmluvy). BO. Když
jsmy skřínku postavili a Jan sudí nad ní
stál, tu sta každý z nich volal: Póhon mój.
Půh. I. 157. S-ni někomu vylámati. NB. Tč.
240. — Skřínka, poklopec, padák na sýkory,
na ptáky, v obec. mluvě místy křimka. (Zk.).
Der Meisen-, Vogelschlag. D. S-ku na sý-
kory strážiti. Mor. Brt. — S., nástroj malý,
jímž se víno tlačí, die Weinpresse.

Skřinice, něm. Weckersdorf, ves u Brou-
mova. PL.

Skříniti se. Skříní se = slunce vychází,
es wird Tag. Us. v Krkonš. Jg.