389

Skrocený; -en, a, o, gebändigt. Žid kře-
stěný, vlk skrocený, to je nepřítel smířený.
Koll. Lid neskrocený a divoký. V. Vz
Skrotiti.

Skrocovací kazajka, die Zwangsjacke.
Ehr.

Skrociti, il, ení; skročovati = ssjíti, sstou-
piti, abgehen. —kam. Skročil do obecného
domu. Baiz. — komu odkud. Lakomí
skročte s cesty lakomé žádosti. Lom.

Skrofule, vz Krtice.

Skrofulosa, y, f. = krtičnatosť.

Skrochovice, Skrochowitz, ves u Opavy.

PL;

Skroj, e, m., kroj. Schnitt, m. Má dobrý
s. na nohavicích. Bern.

Skrojánek, nku, m. = skrojek chleba.
U Vysok. LNg.

Skrojec, jce, m. = skrojek. Napekl jí
chleba pec, neostalo jen skrojec. Sš. P. 710.

Skrojek, jku, skroječek, skrojíček,
čku, m., co strojeno, der Abschnitt. Jg.
Skrojánek, nku, m. Kb. S. chleba (první
odkrojek), der Abschnitt, Sehärzel, Ranft.
Ros. Skrojek kruhu. Sedl. Ukrojí-li si mlá-
denec s. chleba, dostane vdovu, pakli děvče,
dostane vdovce. Mor. Kdo skrojek chleba si
uřízne, je-li mládenec, budou se naň děvčata
usmívati a naopak. Kda. Kdo sní s. chleba,
na toho se budou děvčata smáti. Mor. Brt.

Skrojiti, skroj, je (íc), il, en, ení; skrá-
jeti, el, en, ení; skrojovati, skrajovati, skrá-
jívati = odkrojiti, abschneiden; podlé míry
ukrojiti, zuschneiden. Jg. — co komu
(čím): chléb (skrojek od něho ukrojiti), Us.,
kůru, V.; podlé míry ukrojiti: kůži, šaty,
boty, střevíce (nožem). Us. — co odkud:
hlavu s krku. V. — co na co: kůži na
střevíce, sukno na šaty, Us., něco na kusy.
V. — co kam. Skrájel kůrku pod polívku.
Er. P. 392. Řepu do hrnců skrájeti. Ler.

Skromně, bescheiden. S. si počínati, vésti.
Us.

Skromninký, sehr bescheiden. S. otázka.
Kos. Ol. I. 259.

Skromniti, bescheiden thun. — s čím:
se svým uměním. Ml.

Skromnomluva, y, f. Někteří slova ta za
s-vu či mejosu mají. Sš. II. 63. Vz Meiosis.

Skromnosrdečný, bescheiden, herzlich.

Skromnosť, i, f. S., mírné smýšlení o
svých přednostech a zásluhách, o jejichžto
uznání se dotíravě nepokoušíme, modestia,
die Bescheidenheit. MP. 137. Ze s-sti tak
mluví. Sš. I. 142.

Skromnota, y, f. Jest to ta skromnota,
za kterou i Mojžíš o sobě v třetí osobě
mluví. Sš. J. 32. Táž s. ho k tomu přijměla
nazývati se bratrem Páně. Sš. Ob. 325.

Skromný; -men, mna, mno = mírný, ne-
osobivý, bescheiden, anspruchlos. Krok., Sš.
L. 82. S., kdo o svých pravdivých dokona-
lostech mírně mluví i tak jedná. Blř.

Skropení, n., die Besprenguug. —- S. =
těsto, der Teig. Těstem či s-ním rozumí
veškeren Israel. Sš. I. 116.

Skropenokvětý,mit gesprenkelter Blüthe.
S. přilit obecný, ciminalis vulgaris. Rostl.

Skropený. Vz Skropiti. — S., strakatý.
S. kůň. V.

Skropiti, skrop, -pě (íc), il, en, ení;
skropovati; skrápěti, ěl, ěn, ění = pokropiti,
bespritzen, besprengen, beträufeln, einspren-
gen, benetzen, begiessen. Jg. — co. Tiší
dešťové skrápějící zemi. Br. S. slad. Us.
Málo pršelo, sotva že skropilo prach. Hý. —
co, koho čím (komu): (oběti) vodou, něco
krví. V. S. deštěm zemi. Us. Něco slzami.
Leg. Hlavu mastí někomu s. Br. Něčí dům
sirú. BO. — co kde. Pecky v hrnci s. —

Jg.

Skrošňa, ě, í., skrošně, skrošnička, der
Tragkorb, v níž se drůbež nosívá. Uh. Hrad.
Tč.

Skrotec, tce, m. = skrotitel. Slov. Bern.

Skrotič, e, m. = skrotitel. Šm.

Skrotitel, e, m., der Bezähmer, Bändiger.
Us.

Skrotitelka, y, skrotitelkyně, ě, f.,
die Bezähmerin.

Skrotitelný, bezähmbar. D., Jel., Aqu.

Skrotiti, skroť, tě (íc), il, cen, ení (na
Slov. těn, tění); skrocovati. S. = krotkým
učiniti, bändigen, bezähmen; mocí držeti
zvl. žádosti, Begierden zähmen; se = držeti
se, sich zähmen, sich enthalten. Jg. — co,
koho: jazyk, smích (zatajiti), hněv, lakotu,
hlad (jídlem zahnati). V., divoké zvíře, něčí
pych, D., něčí hrdosť, své žádosti. Us. Jak
já tě skrotím! Us. Dch. Ten den jich za-
múcenie jest skrotil a radosť počatú jest
množil. Hus II. 180. — Br. — koho, se
od čeho: od hříchů, se od smíchu. V. —
koho, se čím: psa bitím, zlostného lahod-
nými slovy. Us. Tehdy meče na bedrách
svých mají, když bázní boží všechna hnutie
tělesná neřádná skrocují; Myšlení svá ne-
užitečná bázní božskú skrocujeme. Hus III.
39., 45. Dívky bojem skrotil. V. — Ras. —
koho jak. Nyní již muže kníže budete
míti, jenž v silné moci hlavy vaše skrotí.
Pulk. — Troj. — se před kým. Již k tomu
ho připudili, že musi sě před nimi pryč
skrotiti. St. skl. 4. 269.

Skrotlivý = krotký, zahm. Rad. zv. Dle
jiného vyd.: skrovný. Jg.

Skrotlý, kdo skrotl, zahm, kirre. D.

Skrotnouti, tl, utí = krotkým se státi,
zahm werden. — kde. Skrotí co vlk v jámě.
Prov. — proč. Horoucího kotla krutosť pro
tě skrotla, Sš. Bs. 6. — čím: bolestí.

Skroucenec, nce, m., helicteres, rostl,
lejnicovitá. Rostl. I. 222. — S., skroucený
člověk, eine gedrehte Figur. Sd.

Skroucení, n., das Um-, Ab-, Hin-, Zu-
sammendrehen, die Umdrehung, Verdrehung.
— S., skroušení, die Zerknirschung. 1525.
S. mysli (anxietas mentis, veliké trápení
duše). Ep. Pog. str. 30.

Skroucenosť, i, f., das Umgedreht-, Ab-
gedreht-, Zusammengedrehtsein. Jg.

Skroucený; skroucen, a, o = stočený,
um-, ab-, zusammengedreht. Had stoje na
ohonu s-ném. Ráj. S. okvětí, úd. Rost. S.
řeč. Us. Je s-ný jak pětka. Vz Opilý. Us.
Jak je to slunečko na nebi skrúcené, tak
je mé srdenko ve mně zarmúcené. Sš. P.
795. — S., sevřený, skrocený, gebunden, ge-
zähmt. Ms. pr. kut. — čím. Pakli by byli
v okovech nebo s-ni prostranky, vinciantur