390

funibus. BO. Jednostajnú núzí panošie s pá-
nem bieše s-cen. BO. — S., zkroušený, zer-
knirscht. Srdce kající, skroucené. Br. —
čím. Srdce s. úzkosti ducha. O pok.

Skroucha, y, f., lítost dokonalá, die voll-
kommene Reue. S. spojena jsouci s tužbou
po svátosti pokání člověka s Bohem smiřuje,
což o nákruše neplatí. Sš. L. 85. Vz Ňá-
krucha.

Skřoupati = schroupati, chrupavě snísti,
knorpelnd essen, pak vůbec snísti, zusammen-,
aufessen. Us. Hý. — co. Us.

Skroušeně, demüthig, inbrünstig, zer-
knirscht. Bohu s. se modliti. Vrat. S. žádati.
Vrat. S. povoliti, klein beilegen. Dch.

Skroušenec, nce, m., člověk skroušený,
ein Zerknirschter. Fil. zám.

Skroušení, n., hnutí mysli bolestné, zel,
lítost, die Zerknirschung, Reue und Leid.
V. Žalost a s. nad dopustilými hříchy. V.
S. míti na své hříchy. Ctib. Tehda biskup
poče s velikým skrúšeniem na svú krehkosť
vzdychati. Pass. 31. (Hý.). Nevie, jest-li
v člověku hřiešném, jenž sě zpoviedá, pravé
skrúšenie; Mají-li pravé s. a ústy vyznánie;
Ta dva kusy zpravíta člověka, má-li pravé
na hřiechy želenie, jenž slove s.; Iikúce,
že to dávají těm, kteříž se ústy zpoviedají
a v srdci s. mají; S-ním boží milosť přijí-
mají, ale časem k hřiechom sě navracují;
To mysleme a pamatovánie s-nie přivodí;
S., t. j. hřiechu srdečné želení. Hus I. 340.,
341., II. 106., 151., 209., III. 136., 258. (Tč.).

Skroušenosť, i, f. = skroušení. S. srdce.
V. S pravou s-stí se modliti. Pešín. Duše
v s-ti půjde do věčnosti, půjde na examen.
Sš. P. 65. S. a Htosť. Us. Hý.

Skroušenství, n. = skroušení, zastr. Ms.
ps.

Skroušený; skroušen, a, o = změlněný,
zdrobený, zerrieben. — S., pohnutý želem,
zerknirscht, bussfertig, inbrünstig, reuevoll,
reumüthig, reuig. Jg. Duchovní skroušená
srdce milosrdenstvím božím těší. Kom. Při-
chází jako s. chudáček. Dch. Srdcem s-ým
a potřeným, Bože, nezhrzíš. Br. Ž. 51. 19.
— na čem. Abych zvěstoval tichým, poslal
mě, abych léčil s-né na srdci a abych pravil
vězeným odpuštěnie a zavřeným otevřenie.
Hus II. 16.

Skroušiti (dřív a na Slov. skrúšiti), il,
en, ení, skrušovati = změlniti, z drobiti, se-
tříti, zerreiben, auflockern. Bern. — S , ža-
lostí, lítostí naplniti. Jg.

Skroutiti (dřív a na Slov. skrútiti), skruť,
skroutě (íc), il, cen, eni (na Slov. těn, ění),
skrucovati = stočiti, zakroutiti, um-, ver-, ab-,
zu-, zusammendrehen; odvrátiti, wegdrehen ;
svázati, binden. — co: niti, přízi, vlasy,
provaz, Us., krk. L. Skracujete chudého
(conteritis). BO. — co čím: niti strojem s.
Us. Skrútiv ho řetězy vedl jej do Babylona.
BO. S. někoho púty železnými. BO. S. co
rukou, vlasy želízkem. Že Pavel nemírným
se-učením mysl veškeru skroutil. Sš. Šk.
280. — co od koho. Své srdce od někoho
s. (odvrátiti). L. — co kde: niť na dlani.
Us. — se. Had se skroutil, niť se skroutila.
Us.

Skroužati, aufessen. U Brušperka. Mtl.

Skroužiti, il, en, ení = do kruhu stočiti,
ringeln, abrunden. Rostl. — S. = v kroužky
skrájeti, in runde Scheiben zerschneiden. —
co: zeli, košťály, čím: kružadlem. — S.
co: místo == schoditi na všecky strany, durch-
streifen. S. zemi. L.

Skroužkovati, ringeln. — co: vlasy.
Víd. list.

Skrovada = skravada. BO.

Skrovadnice (vz Skrovad), e, f. (skro-
vadník, u, m.?), cymbalum. V s-ciech ra-
dostných. Z. wit. 105. 5.

Skrovati = skrojiti, abschneiden, zu-.
Na Ostrav. Tč.

Skrovek, vku, m. = skrojek chleba. Na
Ostrav. Tč.

Skrovenství, n., zastr. = skrovnost, die
Mässigkeit. Výb. I. 600 , M., BO.

Skrovně, mírné, málo, úzce, mässig, genau,
enge, kärglich, sparsam. Jg. S. píti. BO. Co
nejskrovněji. Třikrát za den nasytiti se škodí,
leč s. Kom. Velmi s. žíti. Bern. S. měřiti.
D. S. činiti, se míti. V. Jen s. obstáti, nur
schmal durchkommen. Zde jen s. se vaří,
Schmalhans ist da Küchenmeister; S. živ
býti. Dch. A řekla pěkně a s.: Vína nemají.
Hus II. 34. Neb jestliby s námi skrovněji
nezacházel, že bych já musel potomně stříd-
měji psávati. Žer. 339.

Skrovněle = skrovně. S. psáti. Sš. I., 60.

Skrovnice malá, Klein-Skraunitz; S. ve-
liká, Gros-S., vsi u Kostelce n. O. PL.

Skrovničký, skrovňoučký, skrov-
ninký, skrovňounký = velmi skrovný,
sehr spärlich, klein. S. světlo; skrovňouč-
kým rouchem přiodíti. Kom. Skrovničce =
málo. V. Skrovninká věc, otázka. Kos. I.
78., 293.

Skrovnil, a, m., der Schmalhans. Dch.
Zde vaří pan S. Dch.

Skrovninký, vz Skrovný.

Skrovniti, il, ěn, ění, uskrovniti, skrov-
nívati = spořiti, sparen. V. — co (v čem).
Rk. Rač pokušení všecko v nás s. Kanc.
Proto tieží sě rúhavé mluvenie, že Bóh
ustavil jest člověka, aby byl vrátným duše,
aby úplně skrovnil jazyk, aby nevyrazil se,
když čas nenie. Hus I. 225. Ta láska v pro-
tivnostech trpí, v štěstí skrovní, v tvrdých
věcech silní, v dobrých skutcích veselí atd.
Hus III. 164. Ktož skrovní svú řeč, múdrý
jest. BO. — se v něčem, Výb. I. 752.,
v jídle. Lk. Skrovní se a mdiejí v dobrých
tělesné žádosti. O 7 vstup. Č. exc, Jiní
budú proň s. sě v takých věcech. St. N.
70. — se od čeho (= straniti se). Kdož
se skrovní od tohoto světa. Št. N. 279. —
se komu kde. Ve výsosti skrovnily se
oku. Ld.

Skrovno, adv. a subst. Vz Skrovně. Na
skrovně. V. Na skrovnu přestávati. Br.
Vede se mu po skrovnu. Dch.

Skrovnosť, i, f., dříve: skrytost, die Ver-
borgenheit. — S., malost, die Kleinheit. V.
S. místa. Má s. D. — S., pravá míra, das
rechte Mass, die Proportion. V. Divil se
prsou převýborné s-sti. Troj. 7. — S., zdr-
želivost, mírnost, střídmost, die Enthaltsam-
keit, Genügsamkeit, Mässigkeit, Mässigung,
das Mass, die Bescheidenheit. S. = přestání