394

Přišel k nám s. tu věc. Dch. Vstoupí-li
(biskup v biskupství) s. přiezeň tělesnú atd.
Hus I. 413. A ti, jenž sú srdce své skrze
zlosť zavřeli, naším kázáním učiníme, aby
i oni Kristovi dvéře srdce svého otevřeli.
Hus III. 61. Přišli jsú dva skrze podezřeme
u nás k vězenie. NB. Tě. 114. Na tom dvoře
sem s. to zmeškána, že mi mój dvór ležal
pust s. to tři leta; S. to její držení škoden
jest a toho pokládá za puol druhého tisíce
hř.: S. to připravil mě o 500 hř.; S. to mi
základ propadl. Půh. I. 193., 231., II. 262.,
601. (Tč.). S. nedostatky zdraví svého mnou
malá platnosť vám býti může. Arch. I. 73.
S. takovou nevěru ten boj zmrhán jest. Tur.
kron. Město skrze války jest pobořené. Plk.
Kakžť jest koli se stalo od nás skrzeli koho
nebli proč. Tkadl. II. 12. Skrze to mám od
něho nelibosť. Svěd. — Chybně užíváme prý
této předložky ve smyslu příčinném místo před-
ložek pro, za a ze: Žák byl skrze svou ned-
balosť potrestán (pro n. za svou nedbalosť,
ze své nedbalosti). Skrze mdlobu jíti jsme
nemohli (m.: pro mdlobu). Skrze veliký zá-
rmutek mluviti nemohl (m.: pro veliký z.).
Ale tato vazba jest dobře a s dostatek do-
ložena. Vz předcházející příklady. — Vz
Skrzeň. — 4. O osobě n. věci. jíž se přisa-
hajíce dovoláváme, něm. bei. Přisahámť tobě
s-ze tvú velikú moc, že se od tebe nikdy
neodlúčím. Pass. Přisahám skrze meč můj.
Háj. Zlořečil Davidovi skrze bohy své. Reš.
— Pozn. Předložka ta i příslovečně se sbíhá,
durch. Větví ostrou se až na skrze probodl.
Háj. Jeho laskavého srdce jsem sobě na
skrze povědom t. j. z plna. Kom. Neb tak
ho milovánie božie skrze prorážie, že od
toho milovánie v čas pokušenie neodstúpi.
Hus II. 209. — Dle Zk. Skl. 208.-210. —
Skrz s předložkami na a v. Skrz na skrz
mokrý. D. Ve skrz a na skrz. D. Na skrz
něco proraziti, proběhnouti, prohnati, po-
hnouti, viděti. V.

Skrzeň = skrze něj, skrzeňž = skrze nějž.
Vz On. Bj. By jich (božích slov) rád po-
slúchal, mnoho by dobrého slyšal, skrzeň
by múdrosť prošel a tady by k Bohu došel.
St. skl. III. 109. Od něhož i skrzeňž. Ms.
pr. pr. 190.

Skrzeva, na Mor. = skrz. Boč., Tč., Brt.

Skržice, něm. Skrschitz, ves u Zdounek.

Skubač, škubač, e, m., der Rupfer,
Zupfer. Jg.

Skubačka, škubačka, y, f., die Rupferin,
Zupferin. Jg.

Skubadlo, škubadlo, a, n., nástroj ke
škubání, das Rupfwerkzeug. Jg. — S., šku-
bané plátno, charpie, die Charpie. Sal.

Skubati, vz Sklouti. Strsl. skuba, vello;
sr. got. skiuban, schieben. Mkl. aL. 174.

Skubice, Tischlern, ves u Krumlova. PL.,
Tk. III. 104.

Skúbsti = škubati. Vz Bž. 50.

Skuckati se = zdáviti se kašlaje, kotzen.
— se čím: smíchem. Us.

Skucovati, vz Skutiti.

Skuč, e, m., vz Skuteč.

Sklíček, skučko, a, m. = houžvička, der
Knauser; 2. kdo nerád mezi lidi chodí, der
Lichtscheue. Slov. Beru.

Skučení, n., das Heulen, Winseln. Dch.

Skučeti, el, ení; skoukati; skučívati =
bolestný hlas pouštěti, žalostiti, heulen, win-
seln, kreischen. Jg. Koř. skyk ve starslov.
skyčati, latrare. Mkl. aL. 160. — abs. Co
ten pes tam skučí? Ros. Uhodíš-li psa, sku-
vičí (skučí). Kom. Pes celou noc skoukal.
Us. Turn. Liška, sejček, lev skučí. Plk.,
Br. — proč: bolestí.

Skučil, a, m., der Heulmeier. Dch. Vz
Skuhrač.

Skučkavosť, i, f. = skouposť, die Knau-
serei. Slov. Bern.

Skučkavý, na Slov. = skoupý, knauserig,
knickerig. Bern.

Skučkováti, na Slov. lakoměti, knausern;
sobě žíti, kalmäusern. Bern.

Skučna, y, f., die Winslerin. To je s.
skučnoucí. V Kunv. Msk.

Skučno = teskno, bange. Div. z och.

Skučný = skučící, winselnd. S. žena.

Skučov, a, m._? něm. Skotsau, město ve
Slez. Zlob.

Skudla, škudla, y, f. = prkénko, deska,
šindel, das Brett. Sal. 30., 26., Troj. S-ami
mosaznými. BO. Strany původu vz Mz. 76.

Skudlina, y, f. = skulina. Us.

Skudly, dle Dolany, Skudel, ves u Pře-
louče.

Skudo, vz Scudo.

Skuher, hře, m., Skuhře, něm. Skuř,
ves u Jílového. PL., Tk. II. 417., Tf. 267.

Skuhrač, e, m., der Winsler, Kreischer.
Vz Skučil.

Skuhračka, y, f., die Winslerin. Jg. Vz
Skučna.

Skuhral, a, m. == skuhrač. Rk.

Skuhránek, vz Skuhravec.

Skuhrati, skuhrám a skuhři; skuhrávati =
naříkati, hořekovati, horliti, reptati, kunkati,
mukati, stonati, stýskati si, kreischen, weh-
klagen, klagen, jammern, winseln. Jg. —
abs. On vždycky skuhrá (že ho boli, že
nic nemá). Ros. — čím. Voják raněný bo-
lestí skuhrá. Pt.

Skuhravě, kläglich, flebiliter. S. prositi.
Jel.

Skuhravec, vce, skuhránek, nka, m. =
skuhravý, skuhrač. Ros.

Skuhravosť, i, f., die Neigung zum Win-
seln, Klagen. Kon.

Skuhravý, kreischend, wehklagend, win-
selnd. S. člověk, Us., hlas v bolesti. Jel. —
S., kdo rád s jinými se hryze, zank-, streit-
süchtig. Aqu. — Jg.

Skuhrov, a, m., něm. Skuhrow, ves a)
u Sedlčan, b) u Lomnice v Jič., c) u Rych-
nova, d) u Železného Brodu, e) u Haber, f)
u Rožmitála, g) u Mělníka, h) u Berouna;
něm. Rathsdorf, ves u Čes. Třebové. PL.,
Tk. III. 38., Tf. 289.

Skuji, vz Skouti.

Skuka, y, f., rus., dlouhá chvíle, die Lang-
weile. Jg., Krok.

Skúkati, skúkávati, na Slov. = čekati,
civěti, passen, warten, lauern; zaháleti, un-
thätig sein. Bern.

Skuklený; -en, a, o, vz Skukliti. Na tom
záleží, aby Benátčané skukleni byli. Skl.
III. 247.