Předchozí (395)  Strana:396  Další (397) |
|
|||
396
|
|||
|
|||
Skupkyně, ě, f., skoupá ženština, die
Knauserin. — Na Slov. — skupovatelka, die Aufkäuferin. Bern. Skupnosť, i, f., odbyt, guter Absatz;
prodajnosť, die Verkäuflichkeit. L. Skupný, mohoucí býti koupeným, pro-
dejný, verkäuflich. S. statkové. Dipl. 1607. Skupoň, ě, m. = skupec.
Skúposť, vz Skoupost.
Skupovaě, skupovatel, e, m., der Zu-
sammenkäufer, Auf-, Einkäufer. S. potrav. Kom. Skupovačka, skupovatelka, y, sku-
povatelkyně, die Auf-, Ein-, Zusammen- käuferin. Jg. Skupovačný, kdo rád skupuje, gern zu-
sammenkaufend. Bern. Skupování, n., der Auf-, Einkauf. V. S.
domův. 2. Apol. 282. Skupovatel, e, m. = skupovaě.
Skupovati, vz Skoupiti.
Skupština, y, f., srbský sněm, serb. Na-
tionalversammlung. Skůra, y, f., kůže, skora, die Haut, das
Fell. Slez. Kld. ván., Klš. Svrbí tě s. (chceš výprask? říkají neposlušnému). Klš. Skuraný = kožený, ledern. S. galaty, die
Lederhose. Na Ostrav. Tč. Skurati. Vandruj že dceřičko, bys tam
co skurala, by si se mi věcej dceřičku ne- vzala. Sš. P. 777. Skuřina, y, f., ves u Sobotky. PL.
Skůrka, y, f., malá kůže vydělaná, kleines
Leder. Na Ostrav. Tč. Vz Skorá, Skůra. — S., kůrka, die Brotrinde. Mor. a ve Slez. Šd., Tč., Klš. Skůro = skoro. Dh. 23. Svitaj, Bože,
svitaj, co by skůr mrkalo, co by mého věku skůrej ubývalo. Sš. P. 250. Skuřovati, vz Skouřiti.
Skurský, ého, m., osob. jm. Mor. Šd.
Skurvisyn, a, m. = z kurvy syn. Tak
často v NB. Tč. 72., 102., 108., 229., 231.. 232., 241., 244., 246., 251., 254. atd. Skurviti, vz Zkurviti.
Skury, Vskury, dle Dolany, Skur, ves
u Slaného. PL. Skus, vz Zkus.
Skusiti, vz Zkusiti.
Skusti, zastr. m. skubsti. Bž. 47.
Skušený; -en, a, o, vz Zkušený. O zdvo-
řilosti vlaských kavaglierů maje sobě po- vědomou a s-nou nikdy sem pochybnosti neměl. Žer. 317. Skušovaní, n. Přišel na s. NB. Tč. 272.
Vz Zkusiti. Skut, vz Skutý.
Skuta, u, m., koř. skъ (sků), příp. -ťъ
(in Geschossform gefalteter Untertheil des Rockes), Schooss, extrema vestis pars, amictus. Srov. litev. abskutnéti, abscheren; strhornoněm. scōz, Schooss. Mkl. aL. 174., B. 160. Skůt, vz Skot.
Skuta, y, f., čuchoňská loď úzká o jednom
stěžni. Kpk. Skutaliti, íl, en, ení; skutáleti, 3. osob.
pl. -lejí, el, en, ení; skutalovati, zusammen- wälzen, -rollen, herabwälzen. Strany vazby vz Skuliti. |
Skuteč, tče (Skutče, Skuč), m., město
v Chrudimsku, němec. Skutsch. Vz S. N., Tk. II. 378., Tf. 7., 298. — Skutečský, sku- tecký, Skutscher-. Skuteček, vz Skutek.
Skutečně, skutkem, v skutku, v pravdě,
in der That, wirklich, thätig, werkthätig. S. k něčemu se míti, Br., přičiniti. Žer. S. dokázati. V. Skutečně-li tomu tak?; S. tam byl; S. to dodal. Dch. S. k něčemu se va- liti; s. něčeho se dopustiti. Hus I. 473., II. 88. Nosorožec s. se nachází; Svěř se mi, oč s. stojíš? Sych. S. naň bylo shledáno. S. se to stalo. D. — Jg. Mstili velmi s. = skutkem. Výb. I. 974. Skutečník, a, m., činitel, der (Misse-)
Thäter. ZN., D. Kdyby 10 zlodějóv a mor- déřóv zjímal a ti by pravili, že jsú to něčím rozkázáním učinili, tolikoby chtěl nad roz- kazatelem pomsty hleděti a tyto s-ky pu- stiti? Arch. II. 38. V tom chcem neleniví s-ci nalezeni býti. Ib. II. 274. — S., kdo myslí, že konaje dobré činy bude spasen. Pýchu s-ků snižuje. Br. Skutečniti, il, ěn, ění, bewerkstelligen,
wirklich machen, fertig machen. — co. Ros. Skutečnosť, i, f., činnost, přičinlivost,
die Thätigkeit, Wirksamkeit. Až by lékař- ství v těle svou s. prospěšně spůsobilo. Ms. Ovc. — Lom., Krab. — S., pravdivost, die Wirklichkeit. S., souhrn všeho toho, co ne- popiratelným jest předmětem nepojaté vnější i vnitřní zkušeností. Přivésti něco ke s-sti; s. věcí, die Realität der Dinge; státi se s-í. Dch. Zákon vešel v s. (v moc, v platnosť). J. tr. Uvedení stráže bezpečnosti ve s.. die Aktivirung der Sicherheitswache. J. tr. Pře- myšlování působilo jim jistou toho všeho s.; Toť jsou ty s-sti, které jsou se z příčin napřed položených vypučily. Bart. Nedají — o skutečnosti zvířátek pochybovati. Hlas. Skutečný, skutek přinášející, činný,
thätig, wirksam, werkthätig, thätlich. S. život, Kram., milovník českého jazyka. Dal. — S., opravdivý, v pravdě jsoucí, wirklich, reell. S. hřích, rada, čin (opravdový skutek), zbouření, dluh, D., pravda. Us. S-né děje v účet bráti; s. plnění práce; s. děj atd. Dch. S-nou délku čáry stanoviti. Nz. S. mi- losť, gratia actualis, lépe: milosť skutková n. úkonná (t. j. skutkům dobrým potřebná). MH. 75. Vz Milosť. Duše věrná jest obmyta ot hřiechu přirozeného, druhé od s-ného. Hus II. 22. Pod skutečným na hrdle tre- stáním. Kom. S. držení dědin. Ms. 1611. S. přinucení. Har. S-né části zločinu; s-né okolnosti. J. tr. — S. učitel, professor, defi- nitiv angestellter Lehrer, Professor. J. tr. Skutek, tku, skuteček, čku, m. od ku-ja.,
strč. skutiti (stvořiti, creare), skutitel (stvo- řitel, creator); sr. lat. cu-do. Šf. Koř kъ (ků), příp. -ъkъ. Mkl. B. 263. V Podkrko- noší: skůtek. Nk. — S., pod smysly padající proměna bytností svobodně činící způsobená, čin, die That, Handlung, die Thatsache. Jg. S. dokonaný čin z vůle lidské; v obec. mluvé vše, co člověkem se dokonalo. Vz více v S. N. S. dobrý, poctivý, počestný, zlý, hanebný, nectný, bezectný, nevážný, |
||
|
|||
Předchozí (395)  Strana:396  Další (397) |